Takhle se někdy ptám doma před víkendem. Jsem na ryby hrozně vybíravá a prostě nekoupím jinou rybu než živou. Naštěstí naše sádky prodávají živé ryby 5 dní v týdnu. A vždy mají alespoň pstruha a kapra. Už jsem tam známá jak falešná pětka a ten blonďák s podběrákem už hlásí novinky, akce,.. Ví, že okouna miluju, ale musí mít aspoň pětadvacet deka (chci to k jídlu, ne do akvárka). Maréna, lipan, siven, občas se ulakomím na štiku.

Opracování živé ryby dá trochu práce, ale není to nic strašného. Pokud teda zrovna nebojuju s osmikilovým kaprem. Pstruh je na opracování naprosto v pohodě. Škrábat se nemusí, vnitřnosti se vyhazují, hlavu uřezávám (stejně na ní skoro nic není a líp se to vejde na pekáč). Jde to, jak když hrom bije. Chce to jenom ostrý nůž a papírové utěrky. Jen můj nejdražší se v takovém momentu dekuje pryč. On je příliš útlocitná duše. Kdyby zůstal sám na pustém ostrově a měl jíst jen to, co sám zabije, musel by se pást.

Ne tak naše šelmy. Tam není útlocitnosti, ani co by se za nehet vešlo. Mám je nastoupené v pozoru za zády a většina disciplinovaně hledí. Jen většina. Mladý kocourek Kuba pro svou rychlost zvaný též Fittipaldi mi sedí na špičkách nohou a zkouší se natahovat a občas pacičkou zašmátrá. Nejhorší je, když na moment spustím ruku podél těla. To se vymrští a packama zkouší, jestli nemám něco v ruce pro ubohého, téměř vyhynulého kocourka. Drápe. Pacholek.
Jsem sice krkna, ale ne sketa. Hlavu dostanou čuby. Jo, syrovou. Tak jak ji pstruhům (lipanům, sivenům, línům,... prostě rybám do půl kila) uťafnu. Výběr vnitřností dostane koška s kocourem. Takže vlastně i toho bordelu je jen troška.
Zajímavé je, že pokud se somruje, osobní spory jdou stranou. Prašivka totiž pořád nemá ráda kocoura. Syčí na něj, prská, packou seká. Kocour mlčí, ale neprchá. Naopak. Sedí a čučí. Prašivka je nahrbená, syčí, prská, nadává a pomalu se sune a odsouvá. Kocour maximálně poposedne blíž ke kočce. Prachovka přidá na hlasitosti a barvitosti nadávek, ale snaží se odsunout zase na původní vzdálenost. K přímému boji došlo jen jednou, to jsem zasáhla koštětem, dořvala je oba a vykopla kocoura na chvíli ven.

Ale vraťme se k rybám. Nejlepší je samozřejmě klasika. Není nic lepšího než pečená ryba s kmínem a kouskem másla. Já vím, nic objevného. Důležitá je jen jedna drobnost. Vlastně dvě. Před vařením je dobré rybu pokapat citronem a nechat alespoň půl hodiny odležet. Pak se osuší (otře případný sliz) a pečlivě osolí. A sůl se do ryby trochu zapracuje (vmasíruje). Toť vše.
Další úprava je u čerstvých ryb tak jednoduchá, že už jednodušší být nemůže. Dobrou rybu netřeba kazit hromadou koření. A na špatné si nepochutnám, i kdyby na ni vyplácali všechno koření světa. Přesto mě občas honí mlsná. A zpupnost zkušené kuchařky vymýšlí kraviny, a já pak rybu vařím, zapékám, přelívám omáčkou... A nakonec se pokorně vrátím k pečenému pstruhovi na kmíně s trochou másla a citronu. Ale i ty kraviny bývají docela k jídlu.

Pstruh s cibulí
Pro tenhle recept je lepší mít tenčí vrstvu rybího masa. Tedy filátka. Při troše cviku je to chvilka. Filátka pokapat citronem, nechat odležet, osušit, osolit.
Na dno pekáče se rozprostře vrstva cibulových koleček, osolí se, přidá několik bobkových listů, podlije skleničkou suchého bílého vína, nahoru se narovnají pstruží filátka a šup s tím do horké trouby. Peče se tam 30 – 40 minut (na prudko, klidně na 220°C).
K tomu chleba, vařené brambory,...

Pečené kapří jednohubky
Tohle je vyloženě rozcapenost a zmlsanost. Ale je to dobré. Dělám to jedině z velkého kusu, je třeba, aby podkovy byly větší. Příprava tady taky sebere trochu víc času. Kapra nakrájíme na podkovy. Maximálně 1,5 cm silné. Z nich vykrojíme páteř a žebra, odkrojíme tučné konce podkov. Z každé půlpodkovy ukrojíme dva kousky od žeber a hřbetní část, také překrojíme na 2 kusy. Je dobré si skladovat zvlášť kousky od žeber a zvlášť z hřbetní části. Ty od žeber jsou docela jistě bez kostí, v té hřbetní části jsou mezisvalové kůstky (taková ta Y). Odřezky nevyhazujeme, uvaříme rybí polévku.
Rybí kousky pokapu citronem, nechám odležet, osuším, osolím, obalím v mouce smíchané se sladkou paprikou a ve vyšší vrstvě oleje pomalu smažím. Smažím do velmi křupava. Osuším od oleje, uložím na teplé místo.
Podávám jako chroustání k vínu. S nějakou dobrou omáčkou.
Například ze zakysané smetany, žervé a kapie, nebo zakysané smetany, žervé a česneku, nebo zakysané smetany, žervé a jarní cibulky. Nebo s jakoukoli jinou... oblíbenou.
Blíží se Silvestr, že bych udělala kapří jednohubky...?

Bubu