Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
MLSOTNÍK: Dršťková
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
O. Joklová 17.6.2017 11:32Matylda mě odrovnala myslela jsem, že Kačky název "kožíšková" polívka nic nepřekoná, ale chyba lávky "když na mě jukne to froté v té polívce" - prej FROTÉ, já nemůůůůůůůůžu :-DDDDDDDDD |
|
|
Z. Tečka 17.6.2017 11:19Dámy, Já vám prozradím tajemství nedostižné (někdy) chuti těchhle hospodských polévek a gulášků. Náš kamarád si po sametu otevřel hospodu, protože ač nekuchař, vařil moc rád. Mnoho let brigádničil v několika hospodách a hotelech. Při rozjezdu jsme mu chodili s manželem pomáhat jako pomocné síly. Docela dost věcí jsem se tam naučila Takže tajemství šéfkuchaře: ve velkém friťáku se smaží hranolky. Olej nesmí zčernat, to je pak na vylití. Když má trochu na hranolcích odpracováno, v tom olejí se smaží řízky. Dobrý kuchař ten olej opravdu hlídá. Škrob, který se z hranolků uvolní napomáhá ke křehkým řízkům. Pak se olej přefiltruje (přecedí) a použije právě na zásmažku. Ta se dělá samostatně v ohromných pánvích a míchá vařečkou velikosti pádla. Pár placených hodin jsem takhle míchala. Sama jsem tu pánev neuzvedla, to museli chlapi. No a hotová jíška, která obsahovala všechno to dobré, co se předtím do oleje pustilo, se přidávala do dovářeného jídla. Co se nespotřebovalo, šlo v boxech do mrazáku. Nikdy jsem neviděla kamaráda kuchaře, aby do do omáček sypal mouku rovnou. Ale to musí kuchař vařit s láskou i chutí k jídlu. Sama to samozřejmě nedělám, není problém při vaření v malém začínat základ jíškou. Já jen, že jsem na to tehdy hodně zírala, a jeho gulášky byly opravdu vynikající. Však taky chlapi "mlaskali jak ježkové), jak kamarád pravil po zdařilém dni. Ale nebijte mě, prosím. |
|
|
Z. Lika 17.6.2017 22:55Re: Dámy, Tečko, to je hodně zajímavé - tuky jsou nosiče chuti, a pokud se ohlídá přepalování a množství, proč ne, pokud to není denně :D Je to teda vysoká kuchyňská alchymie. |
|
Š. Matyášová 19.6.2017 6:31Re: Dámy, já ti k tomu něco povím, tyhle šetřící -vydělávající prasárny, se fakt dělaly a doufám, že už nedělají..jen lidi,z kuchyně a z placu,měli jinou stravu, která se vařila zvlášť. Alespoň v hotelu a v hospodách,kde jsem měla možnost brigádničit. V dnešní době platí zásada- pokud cejtíš po přijití do hospody olej - nejez! (a to mám od kuchaře, kterého podle jména znáte dost dobře) |
|
|
Z. Tečka 17.6.2017 10:59Dámy,
|
|
|
Z. Svobodová 16.6.2017 23:02antidžka Tak já se přidávám k antidržkám.Držkovou nepozřu nikdy,stačíjen cítit její závan, abych měla okamžitě žaludek v krku. No, zas blok zb dětství, kdy se držky u nás doma vařily fe velkém a často. Pokaždé následoval nářez za můj projevovaný odpor.stačí jen, že o tom píšu a už mám husí kůži po těle. |
|
Z. Matylda 16.6.2017 21:11Dršťkové se obloukem vyhýbám protože jako 15-leté dítě jsem byla na brigádě v hospodě u toho, když na to vařili matroš a moc se s praním nezdržovali. Smrdělo to tak, že když na mě jukne to froté v té polívce, otočí se mi žaludek pokaždé. Tak dneska nic :) |
|
T. Zana 16.6.2017 21:44Re: Dršťkové se obloukem vyhýbám Jeden čas jsem tenhle problém měla taky - a vyrobila jsem si ho sama, nějak jsem dost neprala... Ale mě to za pár (3-5) let přešlo. |
|
Z. Hanča 16.6.2017 14:41Ta první věta článku, milá Liko, je o mně! Nejen že bych dršťkovou nikdy nejedla, ale nikdy bych ji ani nevařila. Ani kdyby mi snesl modré z nebe. :-)) Když se tak zamyslím, málokterá surovina vypadá tak - eufemisticky řečeno - nepřitažlivě. Ale nebudu tu kazit chuť a půjdu radši vedle na jahodové knedlíky. :-)) |
|
|
T. Zana 16.6.2017 15:01Re: Ta první věta článku, Chicht, stejně je tu málo antidrštkařů :-))) |
|
|
Z. Lika 16.6.2017 16:06Re: Ta první věta článku, Mně bylo jasné, že tato polévka nenechá nikoho chladným :-) |
|
M. Crossette 16.6.2017 17:17Re: Ta první věta článku, Tak tentokrát se přidávám k Hanče jako "antidrškař" (Zana):) Mně by snad ani nevadil název, jako konzistence masa a od toho odvozená chuť polévky(omáčky). Nerada jídlo pomlouvám, ale fakt nemám ráda pocit, když kousnu to kusu tlustého (stávalo se ve špekáčcích, v moravských vrabcích atd)a vroubkový kus "dršťky" mi to připomíná. Mám tu chuť zabydlenou v mozku ze školní jídelny, kdy jsem do masa kousla - a byl to "nepřítel na celý život" :) Maminka je nikdy doma nedělala, věděla že je nemám ráda ani já, ani bratr. Ale se zájmem jsem si pročetla jak je polévka u mnohých oblíbená a tys jí Liko dokonale popsala. Tak si nechte chutnat. Jedině tu falešnou s houbami bych možná zkusila, protože houby miluji. Ale nikdo mi ji nikdy nenabídl. Z Německa jsem jezdili často do Prahy. A když já chtěla něco podniknout s maminkou, manžel se chodíval sám projít - někdy skoro na celý den - po Praze (skvěle se v ní vyznal i mimo cetrum)a vždy si zašel do nějaké rest. A nejraději do "obyčejných, českých". Česky umí jen pár vět, ale zato zná názvy množství českých jídel a s jídelníčkem neměl problem. Ale pro jistotu s sebou nosil mnou napsaný papír, čeho se má vyvarovat, co jsem najisto věděla, že mu nebude chutnat. A byly to především jídla "z vnitřností", protože Američani je většinou nejedí (určitě jsou vyjímky, ale choť např. nemá rád ani játra). Takže na prvních místech byly právě dršťková polévka, zadělávané dršťky a plíčky. Pokud byl někde v centru, nejraději si ale zašel na bosáky do Jihočeské rest. , která byla vedle bývalého Dětského domu. |
|
|
M. Crossette 16.6.2017 17:31Re: Ta první věta článku, A ještě ke včerejšku. Liko, melouny jsem nikdy nezkoušela pěstovat. My je tak často nejíme (já vice, než manžel) a když je sezóna, tak jsou běžně a levně ke koupi. Navíc, jejich šlahouny jsou několikanásobně delší, než třeba okurek a dvě, tři sazeníce by se mi rozplazily přes celý trávník. Viděla jsem to u souseda. Když se přistěhovali, založil si malý záhon na přední straně domu a při jeho kraji měl i okurky. Když jsem s ním u záhonu stála, upozornila jsem ho, že ty listy nevypadají na okurky, ale na meloun. Myslím, že mi nevěřil, ale když pak sám viděl ty dlouhatánské šlahouny a později obálné zelené "óbr okurky", musel mi dát za pravdu. Letos už je nemá :) |
|
|
Z. Lika 16.6.2017 22:38Re: Ta první věta článku, Maričko, tak to pustě a hustě závidím - levné a dobré melouny, to je pro mě jeden ze symbolů pěkného léta :-) |
|
|
Š. Matyášová 19.6.2017 6:33Re: Ta první věta článku, tak ji zkus uvařit z těch lišek Maričko!!!!! |
|
A. Bytová 16.6.2017 11:54Áááá, jen nadpis jsem si přečetla a začala nasucho polykat. Dršťkovou kdykoliv, jakkoliv, kdekoliv a nejradši mám ty hospodský, asi tedy s masoxem. Výbornou mívali taky v bufáči v bývalé Rybárně, v pasáži Jalta, i s křupavým rohlíčkem za dvě kčs. Ideální studentská snídaně. :) Dršťkovka není jen polívka, je to fenomén. :) |
|
|
Z. Lika 16.6.2017 12:03Re: Áááá, Jo, ty hospodské mají šmak. Může to být těmi masoxy, ale rozhodně je to i množstvím. Jídlo vařené ve velkém má prostě jinou chuť. A ano, pasáž Jalta, častý cíl hladových kroků. |
|
|
Š. Matyášová 16.6.2017 12:38Re: Áááá, to máš pravdu, když ji vařím doma, ze dvou kil není to ono,jako když jinde z deseti :-D |
|
|
A. Bytová 16.6.2017 13:08Re: Áááá, Máte, dámy, teorii proč tomu tak? Že, víc matroše, víc chuti? Že se to jako naštosuje? |
|
Z. Nítkovská 16.6.2017 13:18Re: Áááá, Moje teorie je, že větší množství se vaří delší dobu, a právě ten dlouhý mírný var "vytáhne" ze surovin všechno chutné. Myslím si o sobě, že vařím slušně, ale zejména moje polévky a omáčky se musí schovat před těmi maminčinými, taženými na kraji sporáku na uhlí - a ne, neopomíjím fakt, že jídlo od maminky je nade všechny, |
|
|
K. Holubová 16.6.2017 14:17Re: Áááá, A jsme zase u pomalého vaření!!!!! Vařívala jsem tak na chalupě s kachlovými kamny. Svíčková, kachna, husa, pečená masa přes noc - lahůdka nad lahůdky. Zmrzlé stehno z krůty se šouplo do litiňáku, podlilo pivem, zasyplo cibulkou, pokořenilo a tak ve 22.00 se vložil litiňák do trouby. Ráno v 10.00 se vyndala křupavá a voňavá, dokonale měkká, lahůdka. Jen brambor nebo knedlík obou druhů, špenát, zelí.... co kdo chtěl. Naložené maso na svíčkovou dtto. Ráno se jen omáčka dochutila a nebylo co řešit. |
|
|
Š. Matyášová 16.6.2017 13:40Re: Áááá, asi tak abyt, více materiálu,pomalejší vaření,prolnutí chutí.... |
|
|
A. Bytová 16.6.2017 14:28Re: Áááá, Jj, tak to bude, pravdu dozajista máte. Ono vlastně vařit jakoukoliv polívku i v množství menším než malém :), kromě vyprosťovací česnečky, je jaksi nadbytečné. Když polívku, tak v největším hrnci, v době mrazáků žádný problém, avšak pro drškovou, co se týče mě, nejlépe s nádržkama do hospody. :D Anebo k Sharce a Lice. |
|
Z. Jenny 16.6.2017 16:25Re: Áááá, S dovolením se připojím. Mám ráda dršťkovou přesně jako Abyt, zvláště pak,když ji nemusím vařit. Ale nejlepší je na našich rybářských závodech v 6:00 ráno, k tomu čerstvý rohlíček s přilehlé pekárny,to takhle sedíš v chatě,hlavní nápor rybářů už sedí chamtivě u vody a já volám na šenka, natoč mi prosím šnitek a k tomu je mi donesena ta horká dršťková neb sedím u pokladny a nemůžu se hnout. A tak hledím na orosený rybník, rajské ticho vůkol a přátelé, já srkám tiše tu horkou polívku s rohlíkem v ruce a pak už jen trošku zapít hltem pivka, to je prosím ráj na zemi. :-) |
|
|
Z. Jenny 16.6.2017 16:30Re: Áááá, "z přilehlé" zase nečetla. |
|
|
T. Zana 16.6.2017 20:39Re: Áááá, Jenny, to je POEZIE! |
|
L. Blaza 16.6.2017 11:43No tak dršťkovou bych dobrovolně nepozřela... ale kdo ví, kdyby byl opravdu véééliký hlad....? :)) |
|
|
Z. Lika 16.6.2017 11:59Re: No tak Jo jo, tohle je hodně výrazná polévka. Já si ji taky nedávám :-) |
|
Z. Iva 16.6.2017 11:36Pokaždé přemýšlím, jestli máš tak velkou rodinu nebo tolik kamarádů ;) . Tvoje recepty jsou takové velkokapacitní. |
|
|
Z. Lika 16.6.2017 11:53Re: Pokaždé přemýšlím, Často vařím buď do zásoby (mrazák), anebo pro velkou návštěvu :-) Totiž tohle jsou jídla, která se v malém snad ani nedají připravit. Jíme doma každý jinak. Nechci vnucovat to svoje a nechci ochuzovat jiné o jejich oblíbené pokrmy. A současně je nehodlám vařit denně. |
