Rychlá (tentokrát) pošta s knížkou dorazila asi dvě hodiny před naším odjezdem a já jsem měla o důvod víc, proč se těšit na dovolenou.

Příběh o divoké veverce Pinky, která žije na autorčině zahradě, je napsán s lehkostí a šarmem podařené prózy a s přesností přírodovědeckého pozorování. Vyprávění má spád a dokáže být napínavé - přestože jako pravidelný čtenář veveřáků na internetu vím "jak to dopadlo", stejně se mi nechtělo rozečtenou knížku opouštět.

Pro ty, kteří se k veveřáckým příběhům ještě nikdy nedostali, dodávám, že jde o příběh divoké veverky, která si jako místo k životu zvolila prostor v těsném sousedství rodinného domu autorky. Nevolila zle, protože Kateřina Mojžíšová již tou dobou měla ve voliéře tři ochočené veverky a nového podnájemníka s radostí uvítala. A kdyby jen to!

Jak šel čas, ona i její muž vynaložili mnoho přemýšlení a námahy k tomu, aby se jejich zahrada stala doslova veverčím rájem. Přizpůsobené krmítko, vzdušné mosty či speciální budky pomáhají pracovité veverušce přežít ve světě, který se s těmito malými hlodavci nijak nemazlí.

Vcítění autorky do veverčích potřeb šlo tak daleko, že v sudech s dešťovou vodou jsou klacky zabraňující utopení nepozorných veverek (využito) nebo na zahradě zůstávají hromady větví sloužící jako přirozený úkryt pro veverku, která je nucena se pohybovat po zemi. Vedle krmení, vody a mostů má neúnavná stavitelka Pinky k dispozici i materiál pro vystýlání svých četných hnízd.

Čtenář se může příběhům z veverčího života divit, smát a občas se i lekne. Co takhle porod doslova v přímém přenosu? Dramatický útěk před hladovým kánětem nebo smrtelně nebezpečný zájem retrívří fenky připomenou, že nic není "jako", jede se naostro...

Přemýšlím, nakolik je moje potěšení z čtení tohoto příběhu dáno samotnou kvalitou knihy a jaký podíl na tom má můj vlastní celoživotní zájem o přírodu. Může příběh oslovit někoho, kdo tento vyhraněný zájem nemá? Domnívám se, že ano. Jistě to není čtení pro technicky založené lidi, pro které příroda začíná až pečeným kuřetem u nedělního oběda.

Dokážu si však Veveřáckou kroniku představit jako přirozené pokračování dětské četby navazující na pohádky o zvířátkách. Děti by to mělo zaujmout stejně, jako proslulé zvířecí večerníčky o vydrách, liškách nebo medvíďatech, či před lety slavné příběhy Stevensonovy či Setonovy.

Kniha má i další velmi důležitý aspekt. Je výchovná v tom nejlepším smyslu slova. Ukazuje způsob, jak přírodu poznávat, chápat, jak s ní zkrátka žít. Ukazuje, jakým obohacením může být. Často stačí málo, jenom dát životu šanci.

A ještě jedna maličkost - vám by se chtělo vstávat o půl páté ráno, schovat se do křoví a trávit tak pár hodin s dalekohledem u očí? Řídit si budík podle veveřího denního rozvrhu? Upřímně řečeno, nikdy jsme to nezkusila. A tady je někdo, kdo nejen že tak žije po několik let, ale kdo ještě trpělivě zapisuje vše podstatné a nakonec to vše shrne do půvabné, veselé a poučné knížky. A naservíruje vám veverky skutečně až do té postele...

Na závěr pár technických údajů. Knížku vydala autorka se svým manželem vlastním nákladem, takže je třeba si ji objednat buď na příslušné webové stránce, nebo mailem na zona@iol.cz , nebo zcela klasicky na adrese Zóna - Petr Soukup, P. O. Box 108, 280 50 Kolín 1.

Kniha má 283 stran včetně dvou obsáhlých sérií unikátních barevných fotografií. Stojí 330 Kč, balné a poštovné je zdarma.