Potom byste měli vědět, že v Albatrosu právě vyšla užitečná knížka Zdeňka Spiese nazvaná "Kamarád pes (návod k použití)" pojednávající odlehčenou formou o všem, co potřebujete vědět, má-li se členem vaší rodiny stát pes.

Zdeněk Spies není žádný teoretik a o soužití lidí a psů se aktivně zajímá. Jak mi řekl, až se lekl nad tím, co se v dětských knížkách o psech vlastně píše.

"Ke kdejakému přístroji dostaneme podrobný návod k použití, ale k psovi se nepřikládá nic. Je jenom na lidech, jaké informace si seženou a do jaké míry se jimi budou řídit," říká. "A protože mám rád psy i děti a chtěl bych, aby jejich soužití bylo obohacující, rozhodl jsem se takový "návod k použití psa" napsat. Není to jenom čtení pro děti, ale i pro jejich rodiče - obzvlášť, když v rodině dosud žádný pes nebyl."

Knížka probírá všechny aspekty chovu psa, od jeho výběru, přes péči, výchovu, porozumění jeho projevům až k různým psím sportům a jiným způsobům, jak z kamaráda udělat "užitečného psa". Upozorňuje na to, že učit se nemusí jenom pejsek, ale jeho pánečci a vysvětluje, jak na to. Snaží se vyvrátit různé mýty a báchorky, které se chovu psů týkají. Ví, že hezký vztah se psem není zadarmo, ale také je přesvědčen, že ta práce za to stojí. Cituji z doslovu:

"Není důležité, jestli s nápadem pořídit si psa přišly děti, nebo to najednou chytilo celou rodinu. Důležitější je to, že s příchodem psa se vám všechno dost změní. Den bude mít jiný režim, o něco jiné budou i víkendy a dovolené. Ne nadarmo patří spolužití se psem ke věcem krásným, ale těžko sdělitelným. Ten, kdo ho má, ví své a kdo ho mít nechce, stejně nepochopí. Ať už si pořídíte jakéhokoliv psa, vychovávejte ho s láskou, ale důsledně. Dobře vedený pes je pro radost, rozmazlený a nezvládnutý pes vám přátele okolo neudělá."

Knížka vyšla v nakladatelství Albatros, stojí 155,- Kč, má 129 stran a bohatě ji ilustrovala Bára Buchalová.

Ještě mi to nedá, a pro zájemce ocituji dobový text z Katolického kalendáře z roku 1902, který Zdeněk Spies uvedl v doslovu své knihy. Je vidět, že soužití dětí se zvířaty bylo vždy v centru pozornosti zodpovědných lidí. Počtěte si!

"Na letním bytě kdes nachází-li se rodina s dítky malými či robátky, matička či chůva na to musí dbáti, by zvířata domácí venkovská dítek nikterak zraniti nemohla. Batolátka malá, kočičkou milou vidouce, hned se s ní mazliti počnou, však kočka-li hřbetu hrbiti počne, fousů ježivše tlamu otevírá a prskati počne, tu raději robátko rychle v náruč pojměmež a odkvačme s ním, neboť škrábance kočičí pro maličkých robátek bolestivy jsou.

Psa lítého venku kdes potkavše, tu raději nechejme ho v klidu projíti, aniž naň voláme, či mu snad paty ukazujeme, též dítek či robátek za ručku pojměmež i napomenemež, by naň nemávaly či ručky zvednuvše, psa počínáním tím nedráždily, neb zviřátko by počínání takové mohlo v atak sobě vyložiti a dítek či chůvy neb matičky zuby svými poznamenati.

Též tahouny ve vůz zapřaženy-li vidíme, dítkám zachce se koňům skývky chleba podati, tu bedlivě si všímnouti musíme, zda koňové uší vzad nesklápí, neb toto počínání nedobré oumysly jich značí, tu potom dítek k nim nepustivše, raději odkvačíme.

Dítka odrostlejší již zvědava jsou, najmě hošci tak bývají, tu do maštalí koňských či kravských zavítati třeba. Jakmile do stáje vejdeme, tu jest nám dítek poučiti, žeť polohlasným "Pán Bůh požehnej" dobytka pozdraviti nutno, poté však chovati se volně a tiše třeba, tu skývku chleba podati, tam hrstičkou sena zviřátko uctíti, však rychlých pohybů se vystříhati i halasu a křiku, by dobytek, najmě telátka či hřibátka malá poděšena nebyla, neb pak střečkovati počnou a dítka by tak k ourazu přijíti mohla."