ROZCESTNÍK: Expedice 2017 – skanzen a betlém
Skanzen Strážnice foto: Yga, Neviditelný pes
Tentokrát jsme vyrazili na Slovensko, konkrétně kousek ku Žilině, do Rajeckých Teplic. Přestože jsme byli lákáni na koupele v teplé vodě, koupání jsme tak moc nedali a spíše si užívali jiných radostí.
Ve čtvrtek jsme se cestou stavili ve skanzenu ve Strážnici. I když ho máme prakticky za rohem, nikdo z nás tam nebyl. Proto jsme byli velmi překvapení jak jeho rozlohou, tak rozmanitostí – mezi námi, klidně se může rovnat se všeobecně známým skanzenem v Rožnově. Najdeme zde dřevěnice z Moravských Kopanic, chalupy z Horňácka i výstavnější domy z Luhačovického Zálesí. Navíc je tu představeno vinohradnictví v této části Moravy – zděné búdy a presúze i vysazený vinohrad. Člověk tady nahlédne, jak to vypadalo v domě mlynáře i v dílně kováře.
Navíc nám vyšlo počasí – sluníčko a na tuto roční dobu i teplíčko. Mysleli jsme, že skanzen zvládneme do hodiny, ale protože jsme šli s průvodkyní, tak to byly hodiny dvě. Nevadí, procházka byla moc příjemná, pěkně po rovince a přece jenom něco nového jsme se dozvěděli – například, že celý areál měří 60 hektarů a nově se rozšiřuje o stavby z Dolňácka.
Poté jsme se pomalu přesunuli na místo určení – hotel Skalka v Rajeckých Teplicích (po nezbytných přestávkách na oběd a svačinu – chichichi, to nesmí chybět) a večer jsme se vyrazili máčet do místních termálů. Škoda, že jsem si s sebou nevzala foťák, protože lázně Afrodita, to je teda něco. Od teď vím, co to znamená, když se řekne, že oči přecházejí – všechno se tu třpytí, všude „antické“ sochy a sloupořadí a altánky, na osvětlení se taky nešetří. Na druhou stranu jsou venku dva velké bazény s různě teplou vodou, dále plavecký bazén a turecké lázně – voda nad 40 °C a hnedle vedle bazén s velmi chladnou vodou. A to nemluvím o vnitřním wellness, protože tím jsme jenom procházeli.
Na druhý den vzhledem k různým lázeňským procedurám (masáže), kterými jsme byli v rámci bagetu obdařeni, byla zábava individuální. A to jsme s Jeníkem zamířili na prohlídku Slovenského Betlehemu do Rajecké Lesné – vesničky kousek od naše pobytu. Tak místní kostel jsme si prohlédli jenom z venku, protože tam zrovna probíhalo říkání před bohoslužbou. Naštěstí samotný betlém má svůj vlastní domeček (já si myslela, že bude právě v tom kostele), takže jsme se mohli kochat jeho krásou.
A tady je pár slov k betlému, jak jsem je našla na netu (zde). Dílo mistra Jozefa Pekara z Rajeckých Teplic – dlouhé 8,5 metra, široké 2,5 metru a vysoké 3 metry. V betlémě je přibližně 300 postaviček, z toho polovina pohyblivých, betlém mistr Pekar tesal 15 roků.
Betlém je opravdu povedený, jsou tam úžasné nápady – třebas tam běží medvěd, pod paží drží ovečku a za ním se ženou pes i bača. Nebo na strom leze kluk a toho za košili tahá pejsek (ani jeden výjev nemám vyfocený). Už jenom vymyslet jednotlivé nápady, vyřezat z lipového dřeva a potom je rozpohybovat – opravdu klobouk dolů.
No a když už jsme tady byli, šli jsme projít místní křížovou cestu. A tady jsme byli krutě zklamáni – původně to asi byla lesní kalvárie, kolem klikatící se cestičky k jednotlivým zastavením byly vysázeny stromy a muselo to být velmi příjemné tam tudy jít. Jenže – někoho chytrého asi napadlo, že krs ty stromy není tak křížová cesta moc vidět a tak je co? No jasně, nechal vysekat! No je z toho obyčejná, nenápaditá křížovka – vlastně jsem se u jednotlivých zastavení ani nezastavovala, vůbec mne to nenaplňovalo. Navíc místní rychlá rota dostala za úkol vyklučit veškerý náznak zeleně kolem, tak sekala křoviňáky pro jistotu dva centimetry pod povrchem (ten řev vám nepřeji slyšet). Nene, tak toto se zase nepodařilo a je vidět, že blbci se najdou všude – navíc očekávám, kdy se jim ta jejich slavná kalvárie sesune do jejich ještě slavnější zázračné studánky, která je pod strání, protože ti staří lidé věděli, proč ty stromy kolem cestičky sázeli.
No a ta zázračná studánka – asi takhle, sice svatý patron byl pod plexisklovým poklopem, ale ostatek kolem se tak nějak rozpadal – lavečky se kácely a ani k té vodě jsem neměla moc důvěry. No ale Jeník se v ní omyl (když chvíli pozoroval domorodce, kteří odtud odváželi vodu asi pro celý Rajec), a následky to na něm nezanechalo – pámbu zaplať (:o)). Ale mě tady to místo rozesmutnilo – kdysi tady byl jakýsi esprit, ale k tomu, aby tu zůstal, nestačí, že sem tam se připne svatý obrázek a umělá růže, o vše ostatní se postará někdo tam nahoře (pán velkomožný, zvolený župan anebo samotný Pán Bůh) – a když ne, tak to tak asi má být. Takový malý obrázek zmaru...
Ale aby to nebylo tak smutné, odpoledne jsme si dali turnaj v minigolfu, večer vyhodnocení ve Skale (je to místní reštika opravdu vylámaná ve skále) a další den jsme se vydali po stopách slavného horného chlapce, Juraje Jánošíka – ale o tom až zase někdy jindy.
Přeji vám hezký den a až potkáte zázračnou studánku, vyčistěte ji – vaše YGA.
Foto: autorka. Další obrázky si můžete prohlédnut přímo na Rajčeti - zde ze skanzenu, a tady o betlému.
Pozn. red.: U článku nebylo možno zřídit místní fotogalerii jako obvykle, proto se kliknutím do fotky dostanete přímo do autorčina alba. Důvodem jsou změny na Rajčeti.
