V jedno pošmourné, březnové odpoledne jsme se vydaly, tři sousedky z ulice, na výstavu kamélií do zámku v Rájci nad Svitavou. Nebo také do Rájce-Jestřebí, aby to bylo trochu zmatené pro turisty, užívají se tyhle dva názvy. Výstavy se konají každoročně, a i když jsem už na nich byla několikrát, je to vždy pastva pro oči a krásný zážitek v předjaří.

Zámek Rájec nad Svitavou (Rájec-Jestřebí)

Zámek už mnoho let chátrá, bohužel, i když je domovem nádherných sbírek obrazů, které zde shromáždila rodina Salmů. Ta se o zámek přihlásila, ale na základě Benešových dekretů jim náš stát nechce majetek vrátit, i když stará paní hraběnka statečně bojuje. Takříkajíc „za své“ se pouští alespoň do nejnutnějších oprav, aby budova nespadla. Zatím pomalu opravuje střechy. Nedáme a nedáme, radši ho zbouráme, asi takhle se památkový úřad staví k tomuto kouzelnému zámku. No nic, dost kritiky. O historii zámku si můžete přečíst tady.

Na leteckých fotkách vypadá zámek báječně...

Kamélie na zámku Rájec-Jestřebí

Naštěstí v zámku pracuje mnoho zapálených lidí. Zámek kromě uměleckých sbírek vyniká také obrovskou sbírkou kamélií asi kolem 300 kusů. V zámeckém skleníku šlechtí stále nové druhy. Letos na zahájení výstavy dostala paní hraběnka od zahradníků keřík nové odrůdy kamélie, kterou pojmenovali po ní. Na vernisáži byla jedna ze sousedek a popisovala dojetí staré paní a její upřímnou radost z dárku, bylo to překvapení, které se zaměstnancům povedlo.

Letos byl zámek „chudší“ asi o tři stovky obrazů, které jsou zapůjčené na výstavě v Místodržitelském paláci v Brně. Ale to neubíralo půvab celé výstavě. Jako vždy nejsou ve středu dění jenom kamélie, ale také nádherné vazby z živých květin.

Stovky a stovky květinových vazeb v historických vázách, různých nádobách pro tuto příležitost vytažených z depozitáře a s takovým citem naaranžovaných. Na téhle mistrovské práci se podíleli nejenom místní zahradníci, ale pomáhali zahradníci z Litomyšle, z Kroměříže. Celou parádu letos doplňovaly práce studentů ze Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské ve Valašském Meziříčí. Sláva, začíná se zase dařit českému sklu!

Obdivovala jsem trpělivost a obrovské znalosti paní průvodkyně a navíc její odolnost proti chladu. V zámku se netopí a kytkám by stejně teplo nedělo dobře. Fotky jsem pořizovala bez blesku, ten jsem měla zakázán a na některých je špatná světelnost poznat, místnosti jsou dost tmavé.

A proč proti proudu? Contra torrentem – to je moto rodu Salmů, bohatého, ve své době politicky významného a na vzdělanosti si zakládajícího šlechtického rodu, nebudu se o jejich historii rozepisovat, kdo má zájem, najde o tomto významném rodu informace na netu.

Foto: autorka. Celé album si můžete prohlédnout přímo na Rajčeti zde.