J. Jovo 19.11.2015 21:22

Rádio, to je moje..

potěšení od malička. Ve dvánácti letech jsem si postavil krystalku. S otcem jsme natáhli 30m  dlouhou dvojitou anténu ve výšce cca 15m. Uzemění bylo připojeno na vodovod. Na okně byl přepínač, kterým se při bouřce anténa uzemnila. Ten pocit při prvním „lovení“ stanic, pomocí drátku na krystalu, byl nepopsatelný. Pokud se sluchátka položila na polévkový talíř, tak  mohla se zadrženým dechem poslouchat celá rodina. Během let se u nás vystřídalo mnoho různých příjmačů. V neděli po obědě se pravidelně poslouchala pohádka.  Pořady o operní tvorbě uváděné Annou Hostomskou, tak to byla lahůdka. Dnes jsou pořady neustále přerušovány hudebnímy vstupy. Na př. Tandem Jana Rosáka je tak rozkouskován hudbou, že si po dvou hudebních vstupech pomalu nepamatuji o čem  s hostem hovořil. Stejné je to s pořadem Až na dřeň. Ovšem díky internetu jsem přišel na to, že v rozhlasovém archivu jsou tyto pořady bez té rušivé hudby a tak si je tam vychutnávám. ;-))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

H. Williamson 19.11.2015 20:45

Jeste jedna mila radiova story

Povidal ji byvaly zpravodaj ceskeho rozhlasu v SSSR na nejakym vecirku,kdy uz byl z rozhlasu normalizacne vyhozen. Vzpominal, jak delal porad nekde z dalneho vychodu o tom jak tam socialisticky hospodari ti puvodni obyvatele. Byl v mistnosti mistni stranicke organizace. Na stene meli vsechny spravne obrazky - hvezdu, Lenina, Brezneva... a hralo jim radio. Ale neco se mu tam poradu nezdalo. Zaposlouchal se a - ejhle - bylo to Radio Liberty (Svobodna Evropa pro Rusko). Opatrne se zeptal, co to poslouchaji. A bylo mu receno, ze je to jedina stanice, kterou tam chyti. Krasne schizofrenicke, ze jo?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

H. Williamson 19.11.2015 20:31

Udelal jste mi tim clankem velikou radost

vzpomnela jsem si na me nocni séance u kratkovlneho radia lovenim exotickych stanic. Obcas jsem si rada poslechla radio Tirana nebo Peking. To bylo tak blby, az to bylo dojemny. Jako treba "amelicky papilovy tigul". A hned jsem byla rada, v jake prijemne demokraticke a osvicene zemi ziju. Na Tirane meli hlasatelku, ktera mluvila velmi dobre cesky s jen velmi lehkym prizvukem, ale znela, jak kdyby ji nekdo drzel pistoli u hlavy, aby ty blaboly cetla. A pak mne fascinovala mista, na ktera clovek narazil a tam se vysilaly neco jako Morseovy signaly ci co.

Vynikaji radia s neuveritelnym kratkovlnym rozsahem se daly koupit v SSSR. Teda daly se tam sehnat jen po znamosti a hlavne na Sibiri - asi aby v nekterych oblastech ty lidi aspon neco chytli. Jedno takove jsem si sehnala, kdyz jsem byla na stazi v Moskve pres kolegu nekde od Jakutska. A to byla parada. Cely svet, a Svobodna Evropa na hooodne kratkych vlnach nerusena. mame ho jste na chate a furt funguje.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 19.11.2015 18:27

Hmmm

Radiogramofon, prvorepublikový, tmavé dřevo, staré desky... vzpomínám :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Baty 19.11.2015 13:23

Krásný článek,

přičinila jsem cituplný vzpomínkový komentář a drátoví trpajzlíci ho poobědvali. Tak se nebudu opakovat, ale jen přičiním poznatek, že to, co na "světových rádiích" se dá v malém provozovat i na Juwel 2 z poloviny šedesátých let s magickým okem v ořechové skříni a na transistorovou Teslu Chanson z roku 1967.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Baty 19.11.2015 13:17

Krásný článek,

duše spřízněná.

Maminka měla rozhlasovou licenci s číslem 78 ze začátku dvacátých let, tatínek celý život pracoval ve světě radiopřijímačů, takže z dcery jim taky vyrostl radiomaniak. Dnes již velice omšelý, který pak v životě spíš vyráběl rozhlasové pořady, než by se příliš přátelil s fyzikou.

To, co na "světových rádiích", se dá s troškou štěstí v malém dodnes provozovat i na krásném ořechovém Juwel 2 s magickým okem, mé první investici po studiích. A na transistorové Tesle Chanson z roku 1967, ten jsem si tehdy prostě musela koupit, byť na doplňkovou půjčku, se svými patnácti stovkami stál totiž  o tři sta víc, než dávala na měsíc Akademie věd svým vědeckým pracovníkům kat. IV.

Naše rodina má dodnes pocit, že rádio by mělo být v každé místnosti kromě hygienického příslušenství. I když to, co se z něj line, výjimečně dosud nespadlo na úroveň televize, stejně se to ale sune níž a níž.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Joklová 19.11.2015 10:27

to rádio na fotce

tak to jsme měli!!! jen nebylo šedé, ale takové světle béžové :-))))))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 19.11.2015 9:29

Ráda vzpomínám na lov hudby

na maličkém tranzistoráku, vždy večer a v noci. Mělo to nádech exotiky, když člověk narazil na stanice hovořící úplně neznámým jazykem. Názorně mi to ukazovalo, že svět je velký.

Lov vln po světě mám dodnes svoje kouzlo, je to dobrodružství. Plazmové obrazovky v domácnostech to prý efektivně kazí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 19.11.2015 5:56

hezký den

hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej. A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp.

V technice televizní i rozhlasové jde vývoj stále ještě rychle... Když si vzpomenu, jaký zázrak byla "placatá" obrazovka a kolik stála...

• reagovat
• nahlásit příspěvek