Vyrazili jsme pro osmáka na inzerát značky "Do dobrých rukou". Dobré ruce jsme měli, ale majitelé osmáčí matky i otce nás přesvědčili, že lepší budou osmáci dva. A jelikož nemají dvě samičky, tak dva brášky. Klec byla dost velká, a tak jsme kývli. Co to způsobí, jsme si nedovedli představit. Vašík s Ferdou (jak je pojmenovaly děti) dokázali na lumpárnách spolupracovat.

Ukázalo se, že chovatelská příručka o tom, že rozkoušou cokoli kromě skla a kovu je pravdivá. Synovi jednou sklouzla z postele přikrývka a osmáci vtáhli cíp do klece. Dodnes má jeden roh velmi rozměrnou vkusnou záplatu. Když dospěli do roka, začali se měnit. Agresivně se napadali a Vašík zůstal výrazně menší, protože Ferda mu skoro všechno sežral.

Posléze jsem Vašíkovi ošetřovala krvavé kousance. Veterinář doporučil kastraci. Souhlasila jsem a odvezla oba osmáky na veterinu. Tam jsem ještě požádala o ošetření kulhajícího Vašíka. Bylo podezření na zlomeninu, ale na rentgenu se ukázalo, že noha je jen skrz naskrz prokousnutá. Veterinář mi snímek ukázal, bylo na něm mé příjmení a vyfocená hlodavčí noha. Působilo to poněkud zvláštně.

Po kastraci se osmáci zklidnili, ale bohužel se dost věnovali jeden druhému a nás si nevšímali tolik, kolik bychom chtěli. I když jsme dodržovali poměrně přísnou dietu, kterou osmáci mají - nesmí nic sladkého, neumějí zpracovávat cukr a mohou proto dostat cukrovku - Ferda doplatil na svou žravost a umřel zhruba ve věku čtyř let. Vašík zůstal drobnější a méně žravý, možná proto se dožil téměř osmi let. Za duhový most odešel loni před vánoci jako stařeček. Kondici ztratil ale až v posledním roce.

Osmáci jsou šplhavá a temperamentní zvířátka (dneska bych ale řekla, že na potkana nemají). Živí se převážně senem a zrním, jako přilepšení mohou dostat ovoce a zeleninu. Ovoce nesmí být příliš sladké a jen v malém množství. Naši osmáci milovali syrové špagety. Oblíbené piškoty dostávat nesmějí, jen usušený starý chleba na obroušení zubů.

Další zvláštností je to, že je není možné chytit za ocásek - může se ulomit a zůstane jen pahýlek. Osmákům to prý nevadí, ale je to škoda - mají hezký tmavý ocásek se štětičkou na konci. Vybarvení zůstalo přírodní hnědé, zatím nebyli nijak šlechtění. Pocházejí z Jižní Ameriky, jsou to stepní zvířátka. Z toho vyplývá to, že poměrně málo pijí a také jejich ubikace méně páchnou.

Po Vašíkově odchodu jsme dlouho váhali, jestli znovu pořídit osmáka nebo radši potkana, který nás velice zaujal, mimo jiné díky článku na Zvířetníku. Vyhrál potkan. Jmenuje se Clavicula, ale o něm snad až jindy.

Fotky osmáků nám bohužel z počítače zmizely, zůstala jen jedna. Pózuje Vašík.