PUPÍCI: Noční lov

To jsem tak jednou brigádoval na chovatelích. Jako pozůstatek z dob dávno minulých jsme totiž MLP a já členy Českého klubu chovatelů. No a jako každá malá chudá organizace i my musíme makat, aby náš areál, naše chlouba a výstavní místo (ještě kdybych tak měl co vystavovat...) vypadalo k světu. Takže brigádujeme. Tak jako onehdy. Pěkně jsme si zamakali i přišla na nás žízeň. Zaparkovali jsme v hospůdce u stolu, pivečko jako křen, pak druhé a najednou se mi v kapse ozval mobil. MLP se decentně ptá co že to jako v té tmě (bylo kolem 9 večer) děláme. Tož co asi? No, slíbil jsem, že dopiju a půjdu (stejně jsem neměl na víc než na ty dvě piva).
Dopil jsem, sedl na kolo a hurá domů. Ještě jsem nedojel a mobil se ozval znovu. Prý průšvih a ať pohnu. Tak jsem šlápl do pedálů, na posledním úseku by mi nestačil ani Kreuziger. Sprint domů, kde mě uvítal ubrečený Vítek a naštvaná MLP. Vítek si totiž při koupání vzal do koupelny křečka. Tedy, křečíka džungarského, kterého dostal. Aby totiž křeček nebyl pořád jen v kleci, bereme si ho sem tam sebou do koupelny, kde se během naší očisty může dosyta vyběhat. A hlavně je to prostor, ve kterém se neztratí a kde na něj nemohou kočky ani Dasty.
Takže Vítek si vzal křečka, vypustil ho, umyl se, po něm tam šla Jana, on odešel a NECHAL DVEŘE KOUPELNY DOKOŘÁN. Čehož křeček samozřejmě využil a vydal se na průzkum. Problém je jednak v tom, že v celém patře byly dveře dokořán a doma byly obě kočky i Dasty (ten na ostatní - tedy menší - zvířata děsně žárlí a pokud by se mu dala příležitost, likvidace by byla jistá.
Obě naše kočky jsou lovkyně první třídy a dost pochybuji, že by zrovna domácího křečka nechaly na pokoji, když běžně loví ptáky, krtky, hraboše a vůbec všechno, co se dá (a když se to nedá, protože to je moc velké, tak si zavolají na pomoc mne nebo Příšeru). Shrnu: křeček se pohybuje někde v patře domu (tedy byt 3+1, cca 100 m2), na stejném patře je pes, někde v domě ještě 2 kočky a na křečka navíc číhá schodiště do přízemí (resp. otevřený prostor nad spodním schodištěm, nějaké 3 metry dolů a dole beton).
Kočky byly vyhozeny (nezdráhaly se, takže tady šance byla), Dasty zavřen dole v naší ložnici, evidentně netušil, která bije, takže taky asi nic neulovil. Pod schodištěm žádná bílošedá placička, takže můžem prohledávat nějakých 80 m2 prostoru včetně šatních skříní, skříňky s akváriem, rozházených hraček…
Na chodbě nebyl, takže byly promptně uzavřeny všechny pokoje, aby se mu znemožnil pokus o zápis do Guinessovy knihy coby křeččího rekordmana v průletu z patra do přízemí. Následovaly 2 hodiny odstavování nábytku, rabování otevřených skříní, plížení se pod postelemi. Vše bylo proloženo tichým i hlasitým nadáváním pitomkům za neuvěřitelný bor... nepořádek, vždyť se celý víkend uklízelo, jak můžou tak rychle nadělat tolik bince a voláním uprchlíka. Drobný problém, že každý z nás na něj volá jinak a on na to stejně vždycky kašlal.
V 11 večer už měla MLP velmi blízko k záchvatu. Nakonec už jen brečela, nedala si vymluvit, že kdyby kočky nebo Dasty něco chytli, jednak by se pochlubili, druhak by to nespořádali a i kdyby, tak by alespoň nějaká stopa zůstala. Nakonec jsme přišli na spásný nápad. Dasty dostal vodítko a byl vypuštěn. Oba pokoje prcků byly shledány nezajímavými, zato na chodbě nasadil kurz přímo k naší nejstarší (nebyla doma) a zuřivě šmejdil v celém jejím pokoji. I usoudili jsme, že křeček je tam, Dasty dostal piškotek a byl opět zavřen v ložnici. Tentokrát i s našimi prcky, kterým byl nařízen spánek.
A následovalo druhé kolo prohlídky. V posteli nic (cíp deky z ní visel až k zemi a křeček je šplhavec), pod postelí taky nic, totéž pod stolem, klávesami, ani za skříňkami nebyl... Vše odstaveno až na jednu stěnu. Té vévodí trojdílná šatní skříň, z jedné strany je přiražena komoda (nevysunutelně) a z druhé druhá, plná knížek. Navrhl jsem, že se dá na zem křečkův spací domeček a k němu žrádlo a voda nechá se tak přes noc - dostane hlad, nažere se, pozná své bydlení, usne a ráno ho máme. I začal jsem s realizací, když MLP zařvala: "Je za skříní!"
Bohužel třídílnou šatní. Okamžitě byl změněn plán: domeček a žrádlo zůstane, ale navíc se zablokují všechny ostatní průlezy. A tak jsem začal stěhovat. Výkřik probudil viníka (Vítka) a ten přišel za námi, za což byl seřván a bylo mu nařízeno volat křečka, zatímco my budem stěhovat. Vítek zaklekl do koutku a volal uprchlíka. Pokud možno nenápadně, aby znovu nenaštval unavené rodičovstvo. Tak dávám skříňku ke stěně a najednou za mnou výkřik: "Mám!" Fakt ho měl.
Uprchlík byl přestěhován do svého domečku a Vítek svatosvatě sliboval, že od teď se bude o svá zvířátka perfektně starat. Hned následující den nedal morčata do venkovního výběhu a nevšiml si ani, že nemají vodu...