PUPÍCI: Clavicula

Sice mám rodokmen, že by šlechtic záviděl, ale chovné předpoklady nemám, prý jsem jen na mazlíka. To mé rodině ale nevadí, chovat potkany tu nikdo nehodlá, chtěli jen mrňavého kamaráda. Vybrali si mě podle fotek na internetu. Chtěli potkana z chovné stanice a vznesli dotaz na Zvířetníku, kam se obrátit. Byli nasměrováni a pak už to šlo samo. Měl jsem ještě 6 brášků a 4 sestřičky, potkánci mívají hodně sourozenců.

Do Brna mě od chovatelky dovezl nějaký kamarád ještě s dalším bráškou, ale na nádraží si mě přebrali mí lidi, strčili mě do přepravky a odvezli domů. Teda dost jsem se v té cizí bedýnce bál, i když byla průhledná. Teď po půl roce se do ní už rozhodně nevejdu, je ze mě pořádný kus potkana.

Takže jako malou myš si mě dovezli domů a šoupli mě do klece. Mí lidi si mysleli, že po osmácích je máloco překvapí, ale kdepak! Dokud jsem byl mrňous, dokázal jsem vyručkovat po pletivu nahoru jako artista. Teď už je ze mě velký chlap a takové věci nedělám, ale lezec jsem pořád. S oblibou šplhám po lidech a nejlepší schovávačka je za tričkem na břiše. Všichni už umí to tričko chytit tak, abych nepropadl dolů...

Panička si mě odpoledne vytáhne z klece a vezme si mě ke psaní. Prošmejdím jí psací stůl a přeberu tam všechno, co se tam dá najít. Jenom kabely od počítače mě nenechá ochutnat. Poctivě se věnuju každému, kdo si mě vezme do ruky - svoje lidi znám a vím, že mě rádi nechají proběhnout, ale radši se od nich moc nevzdaluji. Taková prolejzačka pod polštářky na pohovce ovšem... Jenomže pak panička občas nadává, že pohovka je plná mých bílých chlupů.

Onehdy jsem se moc drbal a byl jsem samý škrábanec. Pan zvířecí doktor se mi smál, že se jmenuju Klíční kost, ale pak mi dal ďobanec pod kůži a pěnu na mazání, protože asi to budou nějako breberky. Ty škrábance jsem si vypěstoval, když mí lidi odjeli na dovolenou a mě nechali doma. Sice za mnou každý den chodila hodná paní sousedka, ale stejně mi bylo smutno. A ty breberky se prý mohou při stresu probrat ze spícího stadia. A hned jsem je měl. Prý než pěna by byl lepší šampón, jenže vodu já rád jen na pití, jinak se jí moc bojím.

Nedávno mi nějak zapomněli zavřít klec. Když přišla Kačka ze školy, uviděla mě, jak jsem profičel pokojíčkem jako žhavá čára, hupnul do klece a tvářil se, že jsem venku vůůůbec nebyl. Tak teď už si dávají pozor, i když jsem žádné škody nenapáchal.

Nejradši jím zeleninu, ale když mi teda nacpou zrní, dám si taky. A tvrdý sýr a vařené maso, to je věc! No a taková chrupavka z kuřete, hmmm... A když na stole vidím chipsy, tak si dvěma posloužím, ale víc ne, bylo by mi špatně a já vůbec nejsem hloupé zvíře. Líznu si i jogurtu nebo pribináčku, ale za sladké hrozny, za ty bych duši dal...

S potkaním pozdravem

Váš Clavicula