Správně jsou to sýkory, ale říkáme spíš sýkorky. Jsou velmi zajímavé. Jsou přátelské, hravé a chytré. Následující zajímavosti jsem našla v tomto inspirativním videu – neberte ho prosím jako vědecký pramen, spíš jako podnět.

1) Kolik druhů jich znáte? V České republice jich žije šest.

2) Mají úžasný mozek, který mění tvar podle ročního období. Na podzim se jim zvětší hipokampus, který se stará o prostorovou paměť, takže sýkorka tím získá víc místa na zapamatování, kde jsou semínka a hmyz. Ty si ukládají pod kůru stromů, pod listí, do prasklin ve dřevě a jinde. Sýkory jsou schopny si zapamatovat stovky až tisíce míst, kde mají zásobárny. Dokážou si je pamatovat celé týdny i měsíce, což jim pomůže přežít dobu, kdy se potrava těžko hledá. Na jaře, kdy je potravy více, se jejich hipokampus zase zmenší. Sýkorky dokonce dokážou řešit rébusy a laboratorní experimenty s hledáním potravy, kdy bylo nutno pohybovat různými kryty nebo provázky, aby se ke schované potravě dostaly.

Bylo by fajn mít mozek, který se dokáže zvětšit, když potřebujete uložit víc informací, viďte?

3) Sýkorky mají složitý jazyk. Liší se i podle druhu, ale všechny mají společné závěrečné zvolání: „Dé“. Každé končí tímto tónem, a pokud sýkorka zaznamená hrozbu, závěrečný tón zazní výš. Čím větší hrozba, tím vyšší tón. Podle „dé“ poznáte, jestli se ve vaší blízkosti cítí sýkorky bezpečně: pokud volání končí na obvyklé „dé“, jste pro ně v pohodě.

4) Dokážou přežít mimořádný chlad. Jsou sice poměrně malé a váží ani ne 15 g, ale dokážou přežít extrémně nízké teploty, až -40 °C (tj. -40 °F). Načechrají peří tak, aby si udržely teplo, třesou se a využívají proces zvaný regulovaná hypotermie, při které si sníží tělesnou teplotu o několik stupňů, což jim také pomáhá uchovávat teplo. Kromě toho se zdržují v dutinách stromů, budkách nebo v hustém porostu, aby byly chráněny před počasím. Na tak malého tvorečka je to úžasný výkon, přečkat tak nízké teploty.

5) U sýkorek vládne dominantní hierarchie. Během zimy se shromažďují do malých hejn, která mají společenské uspořádání. Na vrcholu žebříčku jsou obvykle starší a zkušenější ptáci a ti se přednostně krmí na nejlepších místech s nejvydatnější potravou. Ptáci na nižším stupni žebříčku se obvykle nakrmí na méně vhodných místech, takže je u nich menší pravděpodobnost, že přežijí zimu. Z toho samozřejmě plyne, že ptáci s vyšším postavením snáze přežijí zimu než ti na nižších místech. Občas můžete vidět skupinky i různých druhů sýkor a jiných druhů ptáků, a pak můžete pozorovat, jak si vyjasňují postavení, hašteří se a dohadují.

Pozorovatelům ptactva zdar!