Iva 24.5.2006 8:41

Tojefuku

moc, moc hezké, takhle jsem půjčovala modráskovi zpocenou nohu, když jsem se vyzula a on přiletěl a pochutnával si na potu.

Zážitek mám ale jiný, když jsme čekali na rysa, nakonec jsme ho neviděli, ale to čekání a pnutí a jako bonus byla vysoká

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Fallowa 24.5.2006 8:10

Děkuju za

krásné vyprávění  - díky tomu mi přestaly kapat slzy do klávesnice kvůli Duhovému mostu...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Vakandi 24.5.2006 7:33

Nádherní pípáčci

ty museli mít asi hlad  

Já jednou měla v ruce mladou vlaštovku, to když taťka předělával domek a ona vlétla do kuchyně, zamotala se do záclony. Byla krásná, heboučká a bydlela naproti u sousedů

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Xerxes 24.5.2006 7:30

Červenky jsou krotké mršky

Na zahradě mně červenky poskakují po skalce. Ptáčci tam mají pítko - no používají ho i jako koupaliště, a to je hojně navštěvováné. Já jim ho občas vychlemtám a pak jim rychle jdou vyměnit vodu, prý by jim ty mé flusy zasajrajtily peříčka. A když se červenky suší a protřepávají ty svoje křídla, je jim úplně fuk (neplést s Tojefuk), že jsem kousek od nich. Ono si to naše ptactvo asi sdělilo, že jsem kliďas a když se válím na sluníčku na zahradě, tak kosáci a špačci slídí po hmyzí havěti těsně kolem mě. Teď máme spoustu malých blbých kosáků a ty je sranda stopovat. Uletí jen pár metrů a já je sleduji...Jinak někdy ptáčci narazí do skla a to je pak panička zahřívá v utěrce v dlani a dýchá na ně a čeká, až se dostanou ze šoku. Když se jim rozjasní očíčka a hlavička začne zvědavě pozorovat okolí, naposled mi opeřence ukáže a otevře dlaně. Ani nepoděkujou...A jinak máme letos zahradu přerehkovanou a hnízdí u nás sýkorka parukářka - to je letos poprvé, co se k nám nastěhovala.

Hezký den a koukejte, kde co lítá. Tojefuku dík.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Alča 24.5.2006 7:03

Milý tojefuku,

povídání moc krásné, jejda, hned bych šla do lesa na procházku! Já měla svobodného ptáčka v ruce jen jednou: kdysi jsem pracovala ve firmě, kde bylo na zahradě velké prosklenné atrium. Sice byly na skle nalepené siluety dravců, ale přesto tam občas nějaký ptáček zabloudil.  To jsem šla ze skladu a právě v té chvíli narazila do skla vlaštovka. zůstala omráčena ležet na zemi. Věděla jsem, že kdybych ji chtěla jen tak chytit do ruky, snažila by se uletět a mohla by si ještě víc ublížit. Tak jsem ze sebe svlékla pracovní plášť, hodila ho na ptáčka a pomalu jsem pak vlaštovičku vzala do ruky. Vypadala v pořádku, koukala na mě celkem bez bázně, tak jsem ji odnesla do volného prostoru a otevřela dlaň. vlaštovka chvíli seděla, pak vystartovala a byla pryč. Ale na ten okamžik, kdy jsem měla v dlani drobounké ptačí tělíčko, nikdy nezapomenu a dodnes mě uvádí v úžas to, jak může tak drobounký tvoreček dokázat takové obrovské pěvecké výkony.

Ještěc jednou jsem byla u záchrany ptáčka. To se do rodného domu po spoustě let vrátily vlaštovky. Táta dal pod hnízdo destičku a sledovali jsme  zdárný vývoj tři potomků. Když přišlo na první vyletění z hnízda, dvě silnější mláďata letěla hned, slabšímu se moc nechtělo, ale podlehlo vábení rodičů a přistálo na zemi na dvoře. Byl už večer a začalo pršet. Rodiče poletovali kolem mláděte, ale to se ani nehnulo. Tak jsem donutila tátu, abychom podnikli záchrannou akci. Chytit vlaštovku nebyl problém, byla celá promočená a slabá. Máma mládě sušila, já šla do chléva nalovit mouchy, které mládě moc rádo zblajzlo. Musel to být pohled, jak ve dvě hodiny v noci skupina lidí běhá  v dešti kolem žebříku, na kterém balancoval táta a opatrně vkládal mládě zpět do hnízda. Vlaštovky ho pak pár dní ještě vykrmovaly a nakonec i nejmladší mazánek vyletěl z hnízda a sám se do něj vrátil - bylo to i naše vítězství!

Typovací soutěž na doručení příspěvků paní Dagmar nevyhlašuji, protože kdo chce, ten svůj příspěvek na zvířetník dostane vždycky!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Zdena bez psa 24.5.2006 7:01

Tojefuku,

prosííííím, brzy napiš další. Moc pěkné, moc. Jezdila jsem "ven" každý týden. Nejdřív voda, potom suchá stezka. I zimní bivaky mám úspěšně zvládnuté, ale nejsem žádný botanik. Prostě znám 2 byliny .  Jednou, to bylo ve Strážovských vrchách jsem byla o svačině opřená o strom a stejný druh stromů byl, kam oko pohlédlo. Jedu očima do špiček, pak dolů a říkám si: Káčo, ty zíráš na stromy a ani netušíš co to je. Já byla v přenádherném jedlovém lese. Od toho dne jsem si dávala dost pozor, abych nebyla slepá a věděla na co se koukám. Joooo, a fčéra jsem zasadila 3 ks CUKETYYYYYY.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

tojefuk 24.5.2006 6:15

Honem a pořadě, jde si pro mne práca!

Mirka-Houston prosil bych tvoje rady s malým t, a jsou od mých předků! Pokud tě červenky pohladily v naftových polích, psal jsem je právě pro pohlazení!  LenkoS než bych kvůli krmení divého ptactva ryl záhony, koupím jim moučné červy!  JoVo, smekati netřeba! Dělal jsem, co mne bavilo. A mám důvod být hrdý na to, co po mně zůstalo! Cuketa je sice dílo přírody - jestli jsou zahradníci příroda - ale buky taky neokusuju a přitom se mně líbí víc! Agentuře dejte výpověď  ( jste na to dva ), časem mne Lucka odhalí! Přece se před mladými děvčaty nebudu odhalovat sám!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

tojefuk 24.5.2006 5:54

Dobré ráno, Zvířetníci!

Děkuju za ilustrační fotku, svou žádnou nemám!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Mirka - Houston 24.5.2006 5:06

Tojefuku, co se od Vas jeste naucim...?

 Testo na buchty / dle Vasi - Tvoji rady / vykrajuji sklenickou.  Uz vim, ze cukety jsou nebezpecne!   S Tebou se dostanu kdykoliv, do krasne ceske prirody !! 

Diky, ze jsi TADY

• reagovat
• nahlásit příspěvek

JoVo 24.5.2006 0:39

Pro Tojefuka.

Článek o červenkách nemá chybu! !! Je jasné, že Tojefuk je člověk, který žije s přírodou. Dokazují to i snímky na Hadopasi. Ještě jednou smekám před Vašimi znalostmi přírody.

Jenom jedna věc mně není jasná, proč nemáte v oblibě cukety. Vždyť jsou také přírodním dílem.

Jó, ještě k včerejšku. Naše agentura došla k závěru, že jste zralý muž -átník a ne nějaká nezralá  - átnice. Zjistili jsme to z postranních sdělovacích kanálů.Přeji hezký den.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

RenataE 24.5.2006 0:20

Deskriptiva nikdy nebyla mým koníčkem

a tak se radši půjdu podívat na opravdický buk. Popis si vezmu s sebou a třeba mi konečně dojde,  co je to parabola .

Červenky se na mě a kamarádku chodily - tedy přilétaly - dívat, když jsme se při lesní brigádě opalovaly na zapadlé pasece. A vůbec se při tom nečervenaly! A naše svačinové rohlíky, k polednímu už notně připečené, jim moc chutnaly.

Zdravím všechny plchy, červenky i tojefuka.

• reagovat
• nahlásit příspěvek