Bydlí u nás už víc jak měsíc a za tu dobu se krásně opeřil, naučil lítat a hledat si potravu. Poznal kočku a ochutnal si jaký je tvrdý život v přírodě. Před čtrnácti dny jsme ho začali nosit ven na dvorek, aby viděl i něco jiného než čtyři zdi.

Když jsem ho vynesl na prstu ven, tak mu málem vypadly oči z důlků, najednou bylo okolo něj mnohem víc světla, řvali tam ptáci, možná i jeho otec, sluníčko pálilo co mělo síly a na jedno malé kosáče padl veliký údiv a asi i respekt z toho co vidělo.

Jenže po chvíli si uvědomilo, že má křídla a tak zkusilo co to provede, když s nimi zamává. A šlo to! Popoletěl asi 10 m a sedl na zábradlí a znovu se rozhlížel po tom divném světě. Artur usoudil, že by bylo potřeba Pepču nějak povzbudit a tak se k němu rozběhl. Pepča pro jistotu na nic nečekal a vyrazil se schovat do túje. Vyšlo to krásně, sedl si na větvičku a ani se nehnul.

Dvakrát prošel Artur okolo něj a nic neviděl, teprve když začal používat čenich, tak ho našel. Ale Pepča zase uletěl. Tentokrát to vzal směrem na leknínožabincové jezírko metr x metr a přistál na hladině. Ve mně hrklo, ale on se začal, místo nějakého úleku, koupat a cákat na sebe vodu až byl namočený jako houba. Pak mi skočil na prst a nechal se odnést domů. Tam si vyskočil na bidýlko a začal si čistit brčka. Však je měl taky pěkně umolousaná a rozčepýřená, Za chvíli byl jak ze škatulky, dokonce brčka dostala i tmavší barvu.

Od té doby může chodit, vlastně lítat, ven kdy se mu zlíbí. Využívá toho. Ze začátku spal dvě noci někde venku, jen když mělo pršet, tak zůstal raději doma a šel spát do podkroví a teď už celý poslední týden spal jen venku a tady se vždycky na chvilku objevil. Vždycky jsme se o něj báli, ale dokázal, že má poděděné dobré geny a že se ve světě neztratí.

Když to vypadalo, že už ulítl pryč, tak nám to přece jen bylo dost líto, ale vždycky se vrátil. Teď už se do "rodného hnízda" nevrací a zůstává jen venku a dokonce nám nepřistává na hlavě, ale jen se na chvíli ukáže a pak si jde po svých záležitostech. Jojo, někdy je smutný když mladý vyletěj z hnízda, ale zas na druhou stranu, co by dělali se starejma rodičema na krku?

Jinak koťata krásně rostou a Artur je z nich celý paf, bohužel je děsně slintá, takže máma Týna má pořád co dělat, aby svý potomky osušila. Dnes k nám přišla i Arturova sestra Brita a Týna usoudila, že když jsou to sourozenci, tak prckům nehrozí žádné nebezpečí. Měla pravdu, pak se Týna Britě přišla otřít o čumák, naštěstí má Brita doma taky "svou" kočku, takže byla hodná a věděla co se od ní očekává.

Koťátka jsou už vidoucí a jsou jako schody - malé, střední a největší. Nožičky se jim ještě pletou třeba s ocáskem, ale dělají pokroky. A vůbec jim nevadí, že je slintá ten velký černý čumák, co se jim vtírá do pelíšku!

PS: Dnes večer Pepča přilítl na dvorek, chvíli tam ometal, našel si svou misku s červíky a párkrát si zobnul, ale bylo vidět, že jen tak ze zdvořilosti a že venku nouzí netrpí a když jsem mu otevřel francouzské okno, tak si vletěl do "svého hnízda" zkontrolovat zda se něco nezměnilo.

A pak to prasklo: už jsme mu odklidili přepravku, ve které dřív bydlel a na kterou přistával, když ho honili psi. Díval se vyčítavě, že jsme ho už odepsali! Jenže barák není příroda a tak asi po půlhodině zase vyletěl ven a s počínajícím soumrakem odlétl do nějakého bezpečného úkrytu na noc. Držte Pepčovi palec, ať si užívá života.