Původně vyšlo na Zvířetníku (Neviditelný pes) dne 13. 9. 2006 (odkaz zde).

Zpráva o morálce zpěvného ptactva v Posázaví. Jak známo, sypete-li ptáčkům (i plnými hrstmi a širokým srdcem), oni si stejně myslí, že to kradou. O lítých osobních soubojích nemluvě.

Po dramatickém úbytku vrabců jsou asi největšími rváči sýkory koňadry. Dokáží v houfu zahnat i strakapouda. Miláčci jsou naopak modřinky, ale také jsem tuhle jednu viděla, jak naježila „číro“ a rozhořčeně zapištěla na daleko většího brhlíka.

Robinek pěnkavák, foto: Abyt

Brhlíci jsou kapitola sama pro sebe. V rodinném akordu dokáží blokovat krmítko až do dokonalého vygruntování. Seděj, futrujou, už jsou celá rodina vypasený jak slepice. Strakapoud chodí na zásoby zase jim a za ním v těsném závěsu postupuje sedmihlásek.

Dojemná je sýkorka mlynařík, černobílý stvořeníčko s dlouhatánským ocáskem a tělíčkem velikosti pětikoruny. Skromňoučce číhají na smrčku, aby se v prodlevě mezi dvěma brhlíky neohroženě vřítily pro oříšek. Téměř k tragedii došlo, když mlynařík natrefila na celistvě vyloupnuté jádro.

Nadšeně do něj zaťala zobáček, vznesla se a chvíli na místě mávala křidýlkama jako vážka, aby nabrala balanc. Pak ji ale ořech převážil a sýkorka se jako kamikadze řítila střemhlav k zemi. Těsně nad záhonem zděšeně zapištěla a kořist v sebezáchově upustila. Zatímco se na nejbližším smrčku z tohoto dramatického zážitku otřepávala, přilít kdo (?) brhlík (!) a co udělal? Prostě boj o zrno je boj o zrno.

Robinek je pěnkavka. Robinek také pozorně sleduje stav a přísun menáže. Ovšem Robin přiletí na pařízek, je-li tento zrovna ptactvaprostý, zkontroluje, kolik toho tam dali, pak zakloní hlavičku a zapěje: „Semííínkááááá, jsou tu semíínkááá, hóóódně semínek, pojďte sem, pojďte sem, dáávajíí tu semííínka!“ Samozřejmě přiletí brhlík a srazí ho s pařezu.

Robinkovi to ale nevadí. Poskakuje pod pařízkem, hledá ve vyloupanejch šlupkách a čiřiká. Občas mám záchvat, zaženu brhlí rodinu a sypu Robinkovi. Ale Robinek si zobne dvakrát třikrát a zase zakloní hlavičku, hrdýlko se mu třepetá, očíčka přivřený a z celého srdce oznamuje:

„Tady je dááávaj, sem pojďte, semííínkááá, čiřik, čiřik.“ Někdy mi připadá, že Robinek je ducha mdlého, ale spíš ne. Až jednou přiletí k Duhovému mostu, možná tam na něj bude čekat sám František z Assisi, patron všech zvířat a zpěvných ptáčků. A když nebude mít sv. František zrovna čas, tak tam bude určitě někde postávat Axel Munthe.