PTÁCI: Kostěj Nesmrtelný

V naší rodině prostě vždycky anduláčci byli, jsou a budou a vždycky ponesou to samé jméno, jen s jinačí číslovkou na konci. Každý z nich je či byl jiný, každý z nich má vlastní fígle, triky a blbinky z kterých jdeme do kolen.

Kosťa současný plynule navázal tam, kde jeho předchůdce ukončil psí výchovu. První, s kým se v rodině beze strachu kontaktoval, byl Ešus a ten z toho byl celý vyjevený. Bylo to, jako kdyby se čas posunul zpátky, jen s tím rozdílem, že Ash už byl podstatně větší a hlavně už měl za sebou tu zkušenost, jaká je to zábava proběhnout se v polích za hejnem křepelek.

Takže panička opět propadla obavám o život opeřence. A zůstala se svými obavami dost osamocena. Páníček to neřešil - respektive řešil to tak, že opět prohlásil: "Musí si na sebe zvyknout, nebudeme je přece pořád hlídat!" (což byl pro mě opět pádný argument, takže jsem, obrazně řečeno, pořídila vagón uklidňujících prostředků na nervy a řekla: "Děj se vůle Páně!"), Kosťa to taky neřešil a Ešusek už delší dobu vyzpěvoval pod ptačí vilou (Kosťa bydlí v obří kleci, kam by se v pohodě vešel i pštros, takže tomu neříkám klec, ale ptačí vila).

Jak řekl, tak udělal, jednoho dne prostě David začal Kosťu seznamovat s Ešusem i jinak, než před bezpečí mřížek. Byla jsem dost zvědavá, pokud jsme dali klec dolů a Ash se nadšeně za Kosťou hrnul, dostal okamžitě do šňupáku, protože Ríša je ptíca dost majetnická a na svoje obydlí si nějakýho zrzavýho ochlupence teda rozhodně šahat nenechá.

Takže situace byla následující - pes nažhaven na maximum, zvědavost s ním cloumala jak dvacetistupňový mráz; paničkou pro změnu zas cloumaly obavy; s Kosťou necloumalo vůbec nic, byl klidný jak Paul Newman při partii pokru ve filmu Podraz a s Davidem pak cloumaly záchvaty smíchu.

Opeřenec vypuštěn a protože to je mistr gradace, tak zcela nečekaně zamíří do NEOSVĚTLENÉ předsíně (myslím, že je kapek přikřížen se sovou, jak jsem si všimla, tma a šero ho nerozhází a v pohodě brouzdá bytem i do zhasnuté koupelny). První se vzpamatuje samozřejmě pes a v mžiku se teleportuje do předsíně. Za další vteřinu se kuchyní pohybuje spletenec lidí, který řve jeden přes druhého a marně se snaží dostat za oběma delikventy.

Bytem se linou nadávky a věty typu: "Dělej, dělej, ježíšmarjáá von ho zamorduje,, uhni, prosím tě nepleť se tady, buď v klidu, to seš celej ty, jestli mu něco udělá, zabiju tě, zabiju vás oba!! nic se nestane, nešil!" a uzel dvou lidí se zmateně motá prostorem a snaží se prodrat do předsíně dřív než ten druhý.

Když tam konečně propletenec dorazí, zjistí, že Kosťa si to mašíruje po zemi a Ash opět stojí, jako ztuhlá, zrzavá zatáčka. Když mu ptíca v kuchyni doputuje až na nohu a štěkavec ho nepolkne, začínám věřit tomu, že se to podařilo a Kolařík na mě vrhá výmluvné a vítězoslavné pohledy. Ani nemusí říkat: "Vidíííš? Já to věděl, vždycky magoříš zbytečně!", můžu si to přečíst v levém i pravém oku, kde se tento nápis skví ve velikosti billboardu.

Dneska je stav zpět ve svých kolejích. Kosťa je pro Ashe jako televize, na kterou se může koukat od rána do večera. Když mu dáme klec na zem a otevřeme oboje dvířka, strká dovnitř čumák střídavě levými a pravými vrátky a pravidelně v nich na střídačku dostane od Kosti "přes hubu", páč co mu má co lozit do domečku a strkat do jeho milovaných kindrvajíček. Na ty je Kostík opravdu dost háklivý.

A taky na kuličku, s kterou hraje na stole celkem úspěšně fotbálek. Máme zkrátka opět fógla velkou osobnost. Já si to říkala už zkraje, hned když ho David přinesl. Než si u nás zvykl, tak jsem ho pravidelně každé ráno našla na dně klece, kde s urputnosí starého recidivisti chodil od mřížky ke mřížce a testoval, jestli tudy nevede cesta ven.

Už začíná i mluvit. Zatím jsou to první pokusy, ale zřetelně jsem už slyšela: Ríšo, dobrý, póóóď a jojojo. Vypadá to nadějně a já jsem zvědavá, jestli dosáhne takových výšin jako jeho před-předchůdce, který se dožadoval Kárlštejna, vykřikoval, že je oréél a jiný ptákovinky. Bidýlko na podstavci se žebříkem, které má jako venkovní stanoviště, už vzal za své a bez problému lozí po žebříku.

A taky jsem zjistila, že je to alkoholik. V momentě, kdy se na stole ocitnou hrnky se svářem, obratem se zjeví na stole opeřenec a neodbytně somruje. Jakmile jdeme svářo dělat, musíme ho zavřít do klece, jinak by byl ochoten se v něm vykoupat. Tomu všemu asistuje Ešus, který s očima jako talíře obíhá stůl (někdy mám strach, že se mu z toho neustálého obíhání zamotá šiška a on omdlí) a snaží se být s ptícou v co nejtěsnějším kontaktu. Tuhle byl kontakt tak těsný, že nejdřív mu Kosťa sednul na špičku ocásku a Ash ani nedýchal, aby neuletěl a v dalším momentě mu přistál rovnou na šňupáku a tahal ho za fousky.

Přemýšlela jsem, jak to tak přijde? Nejdřív je to takové ustrašené chmejří, které se vám vyhýbá jak může a pak v jednom týdnu přijde zlom a to sebevědomé stvoření vás pronásleduje i na záchod. Když děláte něco v kuchyni, musíte se buď nervově obrnit a počítat s tím, že vám do toho bude uřvanec kafrat z ramene, v horším případě vám půjde zkontrolovat buď linecké těsto a nebo půjde rovnou udělat vizitu na plech, jestli jsou stromečky a hvězdičky všechny stejně vykrájené a nebo, pokud nemáte sil se nervově obrnit, musíte ho zalígrovat v kleci.

Ale to musíte udělat důkladně, protože opeřenec už má takové sebevědomí, že dvířka v pohodě vykopne (Nelžu, levá dvířka musíme přidělávat kolíčkem, protože už je několikrát vykopl). Pak si ale musíte pořídit pořádné ucpávky do uší, protože ztrátu svobody nese opeřenec opravdu velmi, velmi těžce a stěžuje si, jak hlasitě to jde. Do toho sedí dole pes a štká, že jeho jediný opravdový přítel a kamarád za ním nemůže.

Zkrátka a dobře všechno se u nás zase pomalu vrací tam kde bylo a já jsem jenom zvědavá, jak to letos bude o Vánocích u nás vypadat ? Máme stromeček, pro jistotu, radši přitlouct krovákem do zdi? Směs Ash a Ríša vypadá občas dost výbušně, protože Ríša se někam vydá a Ešus ho věrně následuje, hlava-nehlava, aby o něco nepřišel. Bude-li Kosťa straka, kterou zajímá všechno třpytivé a rozhodne se ubytovat na stromečku, bude to velmi zajímavá situace.

A jak to bude vypadat v létě? Bude Kosťa současný taky takový neohrožený cestovatel jako jeho předchůdci a bude si tak moci užívat na chalupě pobytu v trávě a koupání? Protože zatím to vypadá, že krom sovy je tam přikřížená trochu i nějaká ta vodní drůbež. Tuhle předvedl koupání v dlani v kuchyňském dřezu s takovou razancí, že voda byla úplně všude.Byl tak mokrý, že do večera měl po lítání, křídla odmítla poslušnost.

Jsem moc ráda, že už nám to doma zase pípá, píská, vyzpěvuje, občas i dost příšerně řve a jak to tak vypadá, za chvilku bude i mluvit. V případě, že se Kosťa vybarví do role Kecala, slibuji, že o jeho hlášky nebudete ochuzeni.

Přeji všem moc krásné Vánoce, hodně zdraví a štěstí do nového roku a i když se teď na chvíli odmlčím, tak doufám, že se k sem zase brzo vrátím. Protože je tu moc fajn banda lidí a mně se bude hrozně stýskat. Pozdravujte štěkavce, mňoukavce, pípavce a vůbec veškerou zvěřinu co máte doma.