Co to tam na nás čeká? Uprostřed chodníčku sedí dravec. Jedno křídlo má trochu natažené, ale sedí pokojně, vypadá, že nás chce přivítat. Pejsani byli okamžitě odvoláni zpátky na vodítka.

Blížili jsme se velice pomalu, abychom nevyplašili tak vzácnou návštěvu. Dovolil nám popojít ještě několik málo kroků. Pak se majestátně otočil a kráčel pozvolna k vodě.

První, co nás napadlo, bylo držet psy v bezpečné vzdálenosti. To co jsme pak viděli, nás přikovalo na místě. Dravec vešel do vody, chvíli se chladil a pak nahodil styl motýlek a plaval obloukem asi pět metrů od nás ke břehu. Sedl si do trávy a čekal. Nevěděli jsme, proč neodešel dál. Uklidňovala nás jeho vytrvalost a síla s jakou zdolal vodu. I když jeho chování bylo nepřirozené, vzdálili jsme se a nepřestávali o zvláštní návštěvě mluvit.

Půl hodinu na to se rozběhla akce na záchranu vzácného tvora. Známy rybář se k němu dostal a povedlo se mu ho chytit. Pták se mu usadil na ruce a pařáty se prodírali vrstvou kůže. Později nám řekl, že už chápe pocity ulovené kořisti. Plán byl odvézt jestřába k veterináři a pak k sokolníkům.

Nevím, co se přesně dělo dál. Pouze za dva dny přišla zpráva, že to nedopadlo dobře a dravec nepřežil. Co se mu vlastně stalo? Jaká byla jeho pouť a co nám přišel sdělit? Podezření na srážku s autem, proč by se přiblížil k tak velkému zdroji hluku.?

Mrzí mně, že jsme nereagovali jinak. Možná více znalostí o světě našich zvířecích přátel by mu zachránilo život. Jestli umíte poradit, jak se v takových chvílích zachovat, dejte určitě vědět.