Dalo by se říct, že až příliš přítulná, když vezmeme v úvahu, že v kohoutku má 61 cm, váží 38 kg a má temperamentu na rozdávání. A pro pánskou část Zvířetníku doplním ještě míry, které je obvykle na mladých slečnách zajímají: 80-66-75.

Anežčinou nejlepší kamarádkou je Rija. Spolu dovádějí, hrají si, běhají, ale i dělají lumpárny. Co nezvládne jedna, umí druhá, a kam se nedostane druhá, tam se protáhne první. Když jedna přesvědčí velkého psa, že norování je skvělá zábava, je zničený trávník. Když však druhá přesvědčí ostrého teriéra, který se nebojí ani bachny s mláďaty, že je vlastně hlídací pejsek, obsahuje situace nebezpečí problémů.

Naštěstí Rija hlídá většinou jen ve dvojici s Anežkou a to si každý rozmyslí vstoupit. Mají nacvičené i rozhlížení: Anežka se postaví a sleduje jeden směr, odkud můžou přijít vetřelci, Rija se postaví pod ni a dívá se v pravém úhlu k Anežčinu směru. Vzhledem k poměrům mají tím vlastně celou rizikovou oblast pod dohledem.

Když se ve smečce vyskytne lovecký pes, hraje se samozřejmě i na lov zvěře. Anežka představuje srnku, kterou Rija pronásleduje a "zakusuje". Protože nepronásleduje srnku, ale Anežku, tak jí zakusuje jen jako, do kůže na krku. A protože Anežka není srnka, po zakousnutí se nehroutí, ale běží dál a dovolí, aby na ní Rija dál dorážela. Když jí to přestane bavit, zastaví se, převalí svého pronásledovatele a pak jdou spolu vynadat tomu sprostému podezřelému, který se potlouká kolem.

Do smečky patří i Kimina (foto přiloženo). Ta už je v babičkovském věku a raději běhá sama. S Anežkou má uzavřeno nepříliš stabilní příměří a zatím se nepokoušely vyjasnit si vedoucí postavení. Snad to tak zůstane.

Jarní hárání jsme přežily bez ztráty kytičky, pak však nastalo těšení se. Anežka strašně moc toužila po klubku štuclíků a byl problém přesvědčit jí, že to má marné. Teď už to vypadá, že nám uvěřila, ale někdo v koutky mysli jí pořád sedí "co kdyby náhodou...". Plyšáky jí zabavit nemůžeme - všechny hned roztrhá.

Anežka je nejen hlídací, ale i společenský pes. Má strašně ráda něčí společnost a u všeho musí asistovat (hlavně při vaření). Když tuhle měla Rija domácí vězení kvůli zranění z rvačky, bylo jí venku samotné smutno. Tak jsem jí vzala s sebou na zahradu, kam normálně nesmí, aby pomohla s věšením přadýnek.

Přadýnka jí nezajímala, místo toho zkoumala prostor. Králíci ani slepice jí nezajímali (to se dalo očekávat), s hnojištěm se také nechtěla blíže seznamovat (což je potěšující), v bramborách nebyla skoro vidět. Pak zmizela vzadu v porostu. Když byla všechna přadýnka pověšená, Anežka pořád nikde.

Ta potvůrka si otevřela zadní vrátka, vyběhla na cestu, po které jezdí auta a laškovala tam přes plot s jedním blond fešákem. Kamarádit se může, ale příliš se sbližovat se psem, který bydlí tak blízko, že se o hárání dozví při prvním závanu větru, a který je tak velký, že by se mohl dostat až k nám, není vhodné.

Její lezení do vany brzy přešlo a nyní má po většinu času k vaně stejný vztah jako většina psů, tj. negativní. Jenže originalitu si musí udržet tak jako tak, tudíž má zvyk, který ji odlišuje od většiny psů - nejí syrové maso. V jídle si moc nevybírá, hlad a chuť má pořád, chutná jí i zelenina a ovoce (až na pár druhů, které však nakonec také sní), ale v případě masa se rozhodla, že je sice šelma, leč šelma domestikovaná a tudíž využívající civilizačních vymožeností, mezi které patří i vaření jídla.

Pokud zůstaneme u jídla, můžeme vzpomenout, že s koncem jara se změnila i struktura moučníků. To není špatné (často byly s čokoládovou polevou a Anežka z nich neměla nic), ovšem není to ani dobré, protože teď převažuje čerstvé ovoce, které se prostě nemůže vyrovnat buchtě maštěné poctivým vepřovým sádlem.

Jde o velice hodnou holčičku, takže máme možnost častěji procvičovat příkaz "přitulíme Anežku" než "FUJ!". A položit správně psa do vlastního pelíšku není snadné - pes by neměl překážet, ale může hřát na záda. S radostí konstatujeme, že máme nějaké výsledky.

Co říci závěrem? Psa filosofického zaměření nemáme (zase!), ale to neznamená, že jsme zcela bez šancí v jiném oboru. Vzhledem k akcím u plotu a u vrat se zkusíme - po důkladném osvalení - přihlásit na hlavní roli ve filmu Pes Baskervillský.

P. S.: Moudro pro dnešní den: Když na dlaždičkách dá člověk psovi namazaný chleba, tak ho pes vždycky položí namazanou stranou na koberec.