Od ledna 2026 jezdím každou neděli dopoledne na malé místní letiště, abych se tam nechala dvě hodiny pošlapat, rozcuchat, olízat a pomazlila s hordou roztomilých štěňat.

Začnu trochu smutně. Po přesídlení do Ameriky jsem se brzy dozvěděla smutnou realitu o utrácení přebytečných psů a koček. Bohužel každoroční čísla jsou stále neskutečně vysoká. Podle statistik jednotlivých států jsou na tom ty jižanské nejhůře, Alabama je hned na třetím místě. Hlavní důvod je teplejší podnebí, kdy vrhy šťěňat a koťat (nejen) toulavých psů a koček mají větší šanci přežít, než ty ve studených státech. A jistě i proto, že hlavně na venkově se lidé stále těžko přesvědčují, aby nechali svá zvířata vykastrovat. I přesto, že existují organizace, které zákrok provedou za minimální poplatek. Když pak fena zabřezne, majitelé si často snaží přivydělat prodejem štěňat, zbytek pak buď ponechají osudu, nebo je odnesou do útulku.

Městské útulky nebývají velké a rychle se zaplní. Od státu (nebo města) sice dostávají peníze, ale zároveň mají i povinnost přijmout všechna toulavá zvířata odchycená policií, zabavená z nezvládaných množíren, nebo ty, kterých se lidé dobrovolně vzdají. Klece nestačí, adopce na jejich uvolnění nejsou dostačující a zbývá pak jediné řešení – utracení. Existují tzv. „no-kill shelters“, kde zvířata neutrácejí, ale jejich provoz je ve všech směrech odkázaný na charitativní pomoc. Některé útulky jsou dost velké, ale i tady jsou kapacity omezené a oproti městským útulkům, mají právo zvířata odmítnout. Je to začarovaný, velmi bolestivý kruh.

Naštěstí stále převažují lidé, kterým osud psů a koček není lhostejný, a existují organizace, které pro záchranu těchto čtyřnohých odsouzenců dělají vše, co je v jejch silách a možnostech. Mají náš obdiv a dík. O tom, že „přestupní stanice“ jedné takové organizace už řadu let funguje přímo u nás, jsem nevěděla nic. Až letos v lednu jsem o ní náhodou zahlédla reportáž v TV a hned další neděli jsem se jela přidat ke skupině dobrovolníků.

Organizaci „Záchranné přelety se šťěňaty (Puppyrescueflights)“ založil v roce 2010 Mike Young – nadšený amatérský pilot a velký milovník psů. V době, kdy začínal, měl k ruce pomoc dvou nebo tří pilotů. Dnes jich je o dost víc a každou neděli létají mezi Floridou a Alabamou. Od svého vzniku už organizace zachránila přes jedenáct a půl tisíc štěňat, sám Mike jich ve svém letadle převezl přes devět tisíc!

Jak lety fungují? Z přeplněných útulků ve střední a severní Alabamě si podle domluvy piloti vyzvednou přebytečná štěňata, kterým by jinak hrozilo utracení. Běžně to bývá i vícepočetný vrh, který třeba nějaká dobrá duše našla „odložený“ a donesla do útulku.

Každou neděli dopoledne (nebo sobotu podle počasí) pak v pravidelnou dobu a v krátkém rozmezí přiletí na naše letiště dvě, někdy tři malá letadla, každé odjinud a s rozdílným počtem štěňat. Všichni majitelé-piloti jsou dobrovolníci. Naše hlavní organizátorka Kay má předem vytištěné seznamy štěňat s jejich jmény, pohlavím, váhou a z kterého jsou útulku.

Po přistání se dobrovolníci vydají k letadlu s úsměvem od ucha k uchu. Protože z útrob za sedačkami těchto letadýlek začne pilot vytahovat jedno štěně za druhým, přímo do náruče stojícího čekatele. Každé štěně má na krku identifikační pásku a Kay si ho odškrtne ze seznamu. Štěňata jsou přenesena do předem připravené ohrádky. Změna v jejich chování dojímá. Z letadla dostanete do náruče (v průměru po 40minutovém letu) něžné, vylekané štěně, které vám přesto cestou olízne nos, a když ho postavíte na zem, má ocásek stažený na bříško. Během minuty se ale tihle stateční pejsci otřepou, zvednou ocásky a v ohrádce je veselo. Konečný počet štěňat se každý týden liší, v průměru mezi 20-30, často víc, nikdy méně (párkrát jich už bylo přes 40 – to jsem nezažila).

Přichází ke mně návštěva.

Prostor v ohrádce je dostatečně velký pro štěňata, pro větší počet dobrovolníků už méně. Ale všichni tam jezdí kvůli štěňatům a omezený prostor neřeší. Každý si najde na zemi svoje místo a většinou tam i celou dobu zůstane sedět. Štěňata po příletu nedostávají žádné jidlo, v ohrádce mají jen misky s vodou. Je tam pro ně i výběr hraček, o které se přetahují, jeden druhého honí a navzájem se skvěle snášejí. A každou chvíli vlezou někomu na klín nebo do náruče a užívají si mazlení. Je krásný pohled na situaci, kdy si jedno štěně z početnějšího vrhu přiběhne lehnout na klín a během chvilky se přidají i ostatní sourozenci. Prostě zvyklí být od narození pospolu, i když na klíně nebo nohou (jako třeba mých), a navzájem po sobě šlapou, jen aby se vešly.

Nechci jim kazit radost, ale...

Naše letiště je pro ně jen přestupní stanice v polovině cesty. Ta konečná je až další let na Floridu, nejčastěji do Orlanda, hl. základny oragnizace. Z ní k nám během těch dvou hodin přiletí Mike a další pilot s trochu většími letadly. U nás mají štěňata hlavně možnost se proběhnout, pomazlit, ulevit si a dostatečně se unavit, aby pak další – necelé dvě hodiny dlouhý – let na Floridu prospaly.

U prvních, kratších letů bývá v letadle místo jen pro pilota a štěňata často přivezou v přenoskách. U druhého letu pilota doprovázejí mladá děvčata, někdy jedno, většinou dvě. Každé kilo se počítá a zpětné nakládaní štěňat je předem vypočítáno podle původního (váhového) seznamu z útulků. Některá větší štěňata, občas i dospělý pes, se šoupnou za sedačky do těsného nákladového prostoru, ostatní pasažéry si děvčata poskládají na klín a všude tam, kam se vejdou.

Někdy se zdá, že počet dobrovolníků v ohrádce převyšuje počet štěňat, a bývá v ní opravdu živo. Jenže ohrádka je poměrně nízká, některá štěňata jsou plná energie, je třeba dohlížet, aby nepřelezla. Při první várce štěňat může ohrádka zůstat prázdná, při dalším příletu jde k letadlu jen část lidí, ostatní zůstanou u šťěňat. Stejně tak při zpětném nakládání.

Únava.

Po příletu na FL na štěňata také čeká skupina dobrovolníků. Šťěňata konečně dostanou najíst a znovu mají čas chvíli se proběhnout. Z letiště si je v autech odveze další záchranná organizace. Tam veterinář štěňata prohlédne a naočkuje. Některá pak jedou do dočasné péče, ostatní jsou postupně nabízena k adopci. Prý je na Floridě o štěňata stále velký zájem a obrovské množství, které jen tahle organizace dovezla, je toho důkazem.

Já se vždy na setkání se štěňaty vysloveně těším. Na jejich nevinnost, něžnost, nemotornost a rozmanitost, která se nikdy neomrzí. A hlavně pro hřejivý pocit, že díky téhle organizaci nebudou štěňata utracena, ale čekají na ně nové domovy.

Odkazy:

- tady jsem se o organizaci dozvěděla

- jejich Facebook

- mladý pilot letí pro štěňata do AL a s nimi k nám - starší video

- přílet štěňat na FL - starší video

A ještě dodatek. Jak v článku píši, tahle organizace je jen jedna z mnoha podobných. K přepravě používají letadla nebo auta, ale všechny jsou zcela závislé na charitativní podpoře. Některé tak zachraňují psy a kočky před utracením, jiné je přepravují z přeplněných „no-kill“ útulků do jiných, kde pro ně mají místo. Většinou z jednoho státu do jiného.

Např. tahle org. je jedna z našich „zvířecích“, kterým přispíváme. Pro ukázku si ji otevřete a uprostřed klikněte na „see rescued animals“ (na ta vysoká čísla zachráněných psů!). Odkaz

Známé jsou i tyhle dvě, wingsofrescue: https://www.instagram.com/reel/DU4TkJokav9/ a PilotsNPaws https://www.facebook.com/pilotsnpawsfanpage

A kdo umíte anglicky, můžete si přečíst (nebo googlem přeložit) o letošní obětavosti dobrovolníků z „Pilots N Paws“ při pokusu o záchranu 100 psů i za nepřízně počasí (nebo jen kouknout na fotky) Odkaz

Fotky od Maričky Crossette najdete zde na Rajčeti.