Otevřela jsem oči do tmy, okřikla jsem Ferdu, aby byl ticho a začala usínat. "Haf, hafhaf!" Rozhodla jsem se, že to budu ignorovat a on přestane.

Ale nepřestal a blafal dál. Po pěti minutách jsem rozsvítila, abych zjistila, že je čtvrt na dvě, u postele sedí Ferda a štěká. Když jsem si sedla, abych mu důrazně vysvětlila, že má ještě spát, prohlásil "haf, hafhaf"a stoupl si ke dveřím do předsíně.  

Myslela jsem, že třeba nám pod oknem zase spí nějaký fláma, kterého zmohl alkohol, jako vloni. Ale to Ferda tenkrát štěkal jinak: "Vrrr, hafhafhafhaf!"

Prošla jsem tmavou předsíní, otevřela obývák a šla se kouknout z okna. Tam nic nebylo. Ferda se usadil před zavřenou kuchyní a štěknul. "No, snad jsi mě nevzbudil, abych ti dala piškotek?!" rozčílila jsem se. Ale on se ani nehnul a zaštěkal. Abych měla od něj pokoj, otevřela jsem kuchyň a strnula.

Jednak nebylo na krok vidět, slyšela jsem zvláštní praskání a byl cítit pach spáleniny. Vrhla jsem se ke sporáku a zjistila, že velký hrnec s kuřecími křídly, co jsem Ferdovi večer vařila, je černý (o obsahu nemluvíc) rozpálený a zlověstně praská.

Ještě se mi nestalo, abych si šla lehnout, aniž bych zkontrolovala, že je všechno vypnuté a nikde se nesvítí - jak to, že jsem si nevšimla, že pod hrncem hoří plyn?

Otevřela jsem okno, počkala, až smrad vytáhne ven, do hrnce opatrně natočila vodu, aby přestal praskat. Ferda seděl na prahu kuchyně a když zjistil, že se za vzbuzení nezlobím, zamával ocáskem a šel ke kuchyňské lince.

No, dostal piškotky tři, zlatíčko moje chlupaté a šli jsme si zas lehnout. Ferda zkontroloval, že páníčka jsme nevzbudili, spokojeně mu vlezl pod deku a za chvíli už pokníkával ze sna (pes).

Ráno jsem jako důkaz, že se mi to nezdálo, prohlédla zčernalý hrnec se zuhelnatělými křídly a Ferda dostal za odměnu kousek hovězího.

Zkrátka stárnu a blbnu, za chvíli budu potřebovat dohled jako malé dítě. Ještě že pes zjistil, že se děje něco nezvyklého a neváhal mě vytrvale budit!