14.12.2019 | Svátek má Lýdie


PSI: Z vyprávění Áji von Bahnhof

6.2.2009

Babička koulela slzy a vzpomínala na všechno dobré, co spolu prožily. Příbuzní s ní měli pochopení, ale po nějaké době už chtěli jejímu smutku udělat přítrž a opatrně paničku naťukávali na nového psího kamaráda.

Ta o tom ale nechtěla ani slyšet. Prý už je moc stará, když je nemocná, nemůže chodit s pejskem ven, prý už je zvyklá vstávat později, což si jezevčice Čikina velmi pochvalovala. Bála se, co kdyby se jí něco stalo, co by bylo němou tváří. Určitě v koutku duše i přemýšlela, že Čiku nikdo nemůže nahradit. Štětinka - Ája 3 ještě v útulku

I rodinu křižovaly dlouho neustávající telefony a emaily, jaké jsou klady a zápory. Nakonec se prý nějaká Štětinka, rozhodla vzít nad psíkem záštitu ve věcech veterinárních a sloužit i jako případná nouzová vrátka, kdyby se cokoli vymklo z rukou. Poslední impuls byla její návštěva u paničky, kdy viděla, že její trápení neustává. Zbytek rodiny slíbil pomoc finanční.

Ještě týž večer sedla Štětinka k internetu a začala promýšlet, jaké požadavky bude muset bezpodmínečně nový psík splňovat. Bylo jasné, že musím být malá až střední, že raději fenku, než pejska, aby si trošku pojistili mazlivější a klidnější zvířátko, také se bála, aby třeba případný kluk neočůrával zdi v domě i bytě. Bylo jasné, že potřeba psíka čtvercového tělesného rámce je udána tím, že musí několikrát denně překonávat cca 40 schodů.

Největší důraz ale Štětinka kladla na povahu. Věděla, že babička neumí být zrovna důrazná ani důsledná, a tak hledala hodně submisivní pejsátko, které by babičku nijak neohrožovalo. Z tohoto "rozpisu" se některé věci jevily jako zásadní, jiné jako k jednání. Třeba věk. Pokud by bylo klidnější štěně, dokázala by třeba slevit od udaného věku mezi 5 - 8 rokem. V sobotu tedy začal výběr nějakého dostupného útulku.

Po zvážení prý nakonec oslovila Zkumavku, že by chtěla jít omrknout napřed pražskou Tróju, protože ta je blízko a podle internetu má hodně psů na výběr. Zkusila na netu oslovit pár přátel, jaké mají reference a vypadalo to dobře. Nakonec tedy prý vyrazily. Sice se Zkumavka trochu škubala, věděla, že bez psa neodejde a s její láskou ke psům a ochranářskou povahou by také mohla odjet s plným autem tlapiček, rozcuchaných i hladkých čumáčků, krátkých a dlouhých ocásků a sudým i lichým počtem očiček. To Štětinka stále doufala, že to jen okouknou a pak v klidu proberou.

No jo, ale jeden míní a CD se pídí... V Tróji to probíhá tedy tak, že ve vestibulu je výstavka fotek a stručných popisů psů vhodných k osvojení. Byla tam hromada pejsků, naprostá většina ale v maxi rozměrech, které obě prý hned zavrhly. Ne kvůli sobě, ale kvůli babičce. Nikdo z rodiny si neuměl představit babičku, jak manipuluje s německých ovčákem, cvičí rotwíka, nebo dokonce loví s flatem.

Zbylo nám teda nějakých deset psíků. Mezi nimi byli i tací krasavci, jako jagteriér, nebo nádherný kříženec se srstí trikolórní kolie a postavou josefčíka, malá kníračka, pudlík a další oříšci a ořešinky. Po prvním prolítnutí lejster měla pocit, že tady teda nic. Když už to bylo vyhovující zvíře podle papírů, věkem a i povahou, tak se z něj vyklubal chorobný a velmi zkušený útěkář.

Několik starých kryptorchidů by i třeba i nechaly vykastrovat, ale technička nám je nedoporučila, pro jejich rychlejší pohyby a zbrklost. Byla tam i zvířata se silným loveckým pudem, to ale vzhledem ke kočičce v domácnosti nebylo reálné. Bály se prý i hodně huňatých kámošů, protože zde nebyla jistota, zda by se babička odvážila je učesat. Má totiž vůči cizím psům velký respekt.

Štětinka - Ája 1Nakonec tedy s pomocí paní techničky vybraly mne a jednu fajnovou kámošku. Povídaly něco, že jako má za rodiče pudlíka a jezevčíka a já že trošku nějakou čivavu. Jezevčina měla devět let, ale nevypadala na ně, byla živá a zvídavá. Její handicap byl ovšem v několika nádůrcích v mléčné liště, přesto jí chtěli dát šanci. Prý já zase mám nějaké vyhlubovací kolínko.

Celé rozpačité zanechaly v útulku opsat občanku a připnuly nám vodítka a prý že se jdem projít. Venku mráz jen praskal, ale já vyrazila čile k prvnímu sloupu, kde jsem hned udělala vzornou loužičku a žádný sníh mě vůbec neznervózněl. Kámoška jezevčinka vyrazila okamžitě i se Zkumavkou kupředu a tak se nám brzo ztráceli v dálce. Teda, ne že bych se loudala, ale naopak, Štětince nedělalo problém mojí tříkilovou postavu přibrzdit.

Došly jsme k řece, kde nás ozkoušely na divoké kachně. Prý jak se na ni budeme tvářit. Josefka byla ale trdlo a neudržela se a chtěla ji prohnat, to já ne, já je zaslechla a tak jsem dělala, že je mi šumák. Což byl takticky velmi významný krok. Pak jsme se otočily a šly zpět.

V teplé hale začalo dlouhé dumání a lítost jednu z nás zamítnout. Ani jedna neměla to srdce jednu poslat zpět. Postupem dlouhých minut začínaly argumenty pro mne převažovat. Štětinka se jen bála nakolik závažná je ta má luxace a zda nebudeme hned muset operovat (ale fuj, já žádný bebí nechci!) a druhá, velmi důležitá otázka, byla na mou socializovanost a sklonům k hysterii u miniaturních plemen.

První problém nám pomohla rozřešit opět zkušená zaměstnankyně útulku. Prý to nebude nijak závažné, jinak by tam pan doktor napsal poznámku o nutném zákroku. To asi rozhodlo a já v hale osiřela, protože Josínku odvedli pryč. Vyřizování papírů něco trvalo, ale mě to nevadilo, já v klidu usnula Štětince na rukou a rozhodla se, že ona bude ta má nová panička.

V autě se naplno projevil zápach z mého nekoupaného kožíšku a infekce v tlamičce. Byla jsem nervózní, ale vcelku v klidu jsme cestu autem obstála. Obě paničky se ale hrozně bály a já to cítila. Ony o mne babičce nic neřekly! No, chápete to?? Prý by jim mě ale nedovolila dovézt, tak to bylo jediné řešení. Teď ale netušily, jak na to zareaguje. Ale CD se to rozhodla ještě krapet zamotat tím, že babí nebyla ani doma.

No, mě to nevadilo, svou paničku jsem si už vybrala a co je mi po nějakém jinak vonícím bytě? Ale nedaly se a babičce zavolaly. Ta byla zrovna na prochajdě s jednou tetou, tak jsme je venku našly a asi hodinu se procházely. To už ale byla i mě veliká zima. Tak mě Štětinka hodně nosila. Ono taky není na pražských osolených chodnících co stát. Taky se ale stal zázrak. Teda pro ně, pro mě to bylo přeci jasňačka.

Štětinka se nějak záhadně zarazila a povídá Zkumavce, že já poslouchám! Že prý mimoděk řekla na přechodu "Zůstaň" a já zůstala. Co jí ale jako hlavě zabedněné hned nedošlo, až několik metrů za silnicí jí bliklo, že já prý vlastně nejsem její holka! No, jak si to představovala?? U babičky v bytě nad buchtou a čajíkem také zjistila, že umím sedni a ke mně! No, není to normálka? Co na tom?

A tam už jsem se od Štětinky ani nehla, kam šla, musela jsem i já, co kdyby mi utekla! Babičce stále nikdo z ženskejch neřekl, že jsme pro ni, ale bylo to takové veřejné tajemství. A už bylo znát, že ona mě nechce! Prdlačky! Já jí nechci! Když ona nechce, tak já mám Štětinku, případně Zkumavku! Prý, že jsem moc milá a tak ošklivá, že jsem vlastně hezká (ale tím si to u mě nevyžehlila), jenže ona prý už pejska mít nemůže, ani nechce. A já to vytušila, tak jsme si jí ani moc nevšímala. Štětinka - Ája 2 s paničkou

Pak ale přišla ta věc!!! Ta odporná věc! Kočkaaaaa! Já jí chytím, Štětí, nadběhni jí z druhý strany! Jaký fuj? Jak to nesmíš? Dyk je to kočkaaaa! No, tak jo, budu dělat, že rozumím, ale oběhnu tě zezadu a já se jí na kobylku dostanu. Štětinko, jak to že jsi mě viděla! Fakt nesmím? Tak jo, ale ostražitá teda budu.

No, ale další podpásovka! Buchty mi snědly, a že prý jdou, tak jsme se taky napasovala ke dveřím, ale ony se obuly a nechaly mě tam! Jak mi to mohly udělat? Já brečela, plakala dlouho, ale babička mě stále chlácholila, až jsem si k ní lehla na sedačku a tak jsme tam seděly až do tmy. Babička se ode mne nehla a já se rozhodla, že tu mrchu Štětinku už nechci. Ne a ne a ne!

Moje panička je tahle babička, co mě hladí pořád, co mi neodchází a co mi uvařila tak výborné žaludky se zeleninkou a rejžičkou. K večeru jsme se došly na dvorek vyčůrat a v noci pak spinkaly spolu v posteli. Teda babička spinkala a já hlídala. Když se totiž náhodou kočenka pohnula, vystartovala jsem jí prohnat. No, babička prý, že dostanu novinami, ale než je sroluje, je kočka na skříni a já si z ní nic nedělám.

Jak ubývaly hodiny, měla jsme babičku čím dál víc pod palcem a ona poskakovala, jak jsem chtěla. Naprosto úžasně mi vaří, v útulku jsme moc nepapkala, protože granulky já nerada a konzervu taky moc nemusím, ale to vařené masíčko se zeleninkou! Onehdy jsem zblajzla dvě své porce a jednu, původně kočičí. Dobře jí tak, stejně mě štve!

Za dva dny se objevila Štětinka a já na ní štěkala! Ona si mě ale nevšímala, čímž mi sklaplo. Hnusná to osoba. Navíc mě strčila do vany a vykoupala. Ale držela jsem jako slušně vychovaný pejsek a pak i při česání bylo vidět, že jsem na to zvyklá. Přinesla mi hromadu dobrůtek, prý abych si ochutnala, co by mi šmakovalo a hračku! Jé, ty se nasmály! Já si s ní totiž nehraju jako pes, ale jako kočka. No nevím, co na tom je kočičího popohánět hračku pacičkou, nebo se vedle ní válet a nadhazovat si jí. Ale kočka teda ne! Já žádná Máča nejsem. Jsem pes jako hrom!

No, dneska mě Štětinka vzala na přeočkování a na kontrolu těch mých kolínek panu specialistovi. Předvedla jsem se naprosto dokonale, protože poprvé, za těch 14 dní, co bydlím u babičky, se mi kolínko vykloubilo rovnou v ordinaci a tak ani panvet nemusel vstát od stolu, aby mu to bylo jasný.

No, panička se dověděla, že jsou to jen dvojky, že to ujde, a aby to prý hlídaly, kdyby se to horšilo, tak mě prý čeká ta operace, fuj, žádné bolístko! A taky mě panička povídala, že jsem trdlo hypochondrický, co očkování přežilo a pak, až když bylo po, začala jsem naříkat, jak to strašně bolí. A co na to ten nestydatej bílej plášť?! Představte si, že řekl, že jsem prý cíťa! Já, takovej statečnej pes!

No, ale mám příkaz se přiznat i k nectnostem. Tak jo no, už to vím, že je to špatně. Prý jsem bohužel ta nesocializovaná hysterka... vyjíždím na ostatní psy. No, ale dneska jsem to od paničky pěkně schytala a hned jsem věděla, že tohle se netoleruje. Prý jde jen o to, jak to vysvětlit babičce, to bude asi oříšek.

Pochlubit se ale můžu zase tím, že jsem dokonale čistotná. Takže prý suma sumárum, babička je spokojená a našla parťáka do života, jakého potřebovala. Tak jo, já bych jí nedala. Budu jí hlídat až do úmoru a nikdy v životě bych jí už neopustila...

S úctou vaše Ája

Eva Štětinová (Štětinka)


DÁRKY PRO BABIČKU: Potěšte ji pod vánočním stromkem něčím originálním
DÁRKY PRO BABIČKU: Potěšte ji pod vánočním stromkem něčím originálním

Ještě vám chybí dárek pro milovanou babičku a přemýšlíte, co jí nadělit pod stromeček? Připravili jsme pro vás malou inspiraci.