Tak jsme byli zase jednou na lovu klokanů, aby bylo v baráku nějaké to maso k snědku. Prodírali jsme se s Waldou ranním bušem a hledali clearing (něco jako palouk), kde by zrovna mohli snídat klokani. Sestupovali jsme strmým, skalnatým svahem, porostlým hustým houštím, když jsem dole na loučce uviděl mob of roos (stádečko klokanů).

Ztuhli jsme oba. Já sundal kulovnici (made in Zbrojovka Brno), odjistil a tím hustým houštím hledal čistou lajnu k výstřelu. Nebylo to snadné, klokani občas při pasení popolezou, a tak to čekání bylo delší než obvykle, protože větvičky se pletly do cesty.

Walda byl už sice zvyklý na ledacos, ale tentokrát to nevydržel. Mít půl tuctu klokanů 20 metrů od čenichu nebyla žádná sranda a tak s velkým řevem vyrazil, než jsem stačil stisknout spoušť. V tu chvíli jsem měl chuť vodstřelit ho, hajzla jednoho. Hnal pak milé klokany přes hory a doly. Já se vrátil do campu s prázdnou.

Walda se připlížil potichu jako smrad až pozdě odpoledne a zdaleka mě obcházel. Netroufal si blíž až do druhého dne, kdy mu už trochu otrnulo a nebo pozapomněl. Jak vidíte, tak já ne.

George Švehla 2/9/1996 napsáno bez diakritiky, 15/10/2002 diakritika přidána