Zase nám došlo maso v mrazáku a tak jsme se s Waldemarem vydali ke kamarádovi Lupenovi na farmu, nějaké to maso opatřit. Děje se to tak, že se střelí pár klokanů, co mu tam užírají pastvu kravičkám, a pak zase máme všichni na nějakou dobu o maso postaráno. Navíc to je pěkné libové skoro jako srnčí. Klokan na smetaně je paráda a ta polívka z ocasu (klokaního), to je lidi síla. Waldu jsem nikdy nemusel učit lovit, měl to vrozené, na rozdíl ode mě. To psisko, když jsem je poprvé vzal na lov, samo od sebe šlo u nohy a stalo se neviditelným. I při střílení seděl a nebo ležel a ani nedutal a vyrazil vždy, až jsem mu řekl. To se pak ukázal, jakej je dravec. Pelášil ke klokanovi, skočil mu prvně po krku a pak začal chlemstat teplou krev. Byl-li klokan střelen dobře a docela mrtvej, tak to bylo v pohodě.

Waldo u Cox River, Austrálie, foto George Švehla

Zábava však nastala, když byl klokan nedostřelen. To mu Walda zase na to hrdlo skočil, ale stalo se, že někdy klokan odskákal se zavěšeným Waldou. Jako jednou... Bylo to v zimě a po ránu byla všude ještě jinovatka. Walda skončil na klokanovi v závěsu a milý klokan s nim hupsal k Neumětelům. Asi po 200 metrech Walda odpadl, ale nevzdal se a začal na tu skoro dvoumetrovou obludu dorážet a pronásledovat ji. Ještě že tak. Oba zmizeli za vrškem a tak já klusal po štěkotu za nimi. Náhle však štěkot ustal. Vyběhl jsem na malý vršek a v dolíku byl malý dam (rybníček), kterých tu je na každé farmě několik.

Naskytl se mi podivný pohled. Uprostřed louže asi 30 m v průměru mně klokan docela úspěšně topil Waldemara. Vždycky si počkal, ač k němu Walda doplave, a pak ho přední prackou přidržel pod vodou. Waldovi už moc dechu nezbývalo a tak jsem ho zavolal k sobě. Jak mě klokan zmerčil, tak se potopil a Walda vylezl na břeh a jal se zbavovat napolykané vody. Pak jsme oba za keřem čekali, až se ukáže ta klokaní obluda. Několikrát bylo vidět jen nozdry, jak se nadechoval, ale asi po 5 minutách se objevila celá hlava. Podíval se kol dokola, a protože nás za keřem neviděl, tak plaval rovnou na nás.

Všeobecné napětí dostupovalo vrcholu. Odjišťuji kulovnici a pojistka cvakla - svině. Milej klokan se obrátil a plaval na druhou stranu. Věděl jsem, že ho musím dostat, než začne skákat. Namířil jsem mu na zátylek a držel si ho na mušce. Vypálil jsem, jak lezl z vody na břeh, ale vzepjal se, hajzl jeden, a zvrátil se do hlubiny asi 3 m. Protože se držím pravidla, co si střelíš, to si sníš a nic nesmí přijít na zmar, tak jsem se v tom mrazu vysvlékl do roucha adamova a jal se potápět a vytahovat úlovek.

Musel to být pohled pro bohy. Tuším, že kdyby mě byl někdo uviděl, tak by si myslel ze sní. Stárnoucí fotr, celej nahatej v mrazu vytahuje z vody klokana velikýho jak krávu. Ve vodě to šlo, ale na břehu ta monstrózita byla tak těžká, že jsem ho odvlekl asi jen 3 m od břehu do dolíku a tam v ledovém jižním větru, co nám tu fučí přímo z Antarktidy, vyvrhl, stáhl a rozporcoval. To byl highlight lovu pro Waldu, protože všechny vnitřnosti a nějaké to maso mu padalo rovnou do tlamy. Dovedl se tak přežrat, že sotva dejchal a z kopce nechodil, ale sjížděl po óbrovském břiše. Klokana jsem musel odnést v krosně natřikrát. Masa pak bylo na půl roku, jak pro nás tak pro Waldu.

George Švehla 29/06/1996 napsáno bez diakritiky; 8/10/2002 diakritika přidána.