Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

video mi pripomelo zazitek z detstvi. bylo mi asi 13, a mela jsem velikou vzacnost, asi 15kc na gofru (takovou wafli) s marmeladou, cokoladou a pokrytou zivocisnou slehackou... udelali jse si s kamaradkou zacahzku do parku s nasi prvni selmickou a selmicka trhla voditkem, zrovne kdyz jsem se horkou wafli na ubrousku na roztazene dlani otacela od okynka do ulice. Hodina sem sipku, pazi natazenou vpred, neposkvrnena wafle lezena dale na me ruce, ja na brise v poloze lezmo. kdyz jsem zvedla hlavu, uvidela jsem, ze wafle je cela a neposkrvnena, zajasala jsem a v tu ranu muj obzor obsadila hlava nasi selticky, ktera bleskove slizala slehacku i s marmelaou z wafle :D

Ona to udělala schválně! Jinak ses zachovala jako ta slečna v prvním klipu s mobilem - taky ho držela jako vafli a zachránila :D Reflexy jsou obdivuhodné. Ta vafle ale musela být dobrá, jak by dosvědčila jedna šeltička :D

Můj 7 kilový Boník byl opravdový "ochránce". Bez jeho přičinění jsem na zledovatělém, u nás samozřejmě šikmém, chodníku sebou švihla, vodítko jsem pustila, a on s vlajícím vodítkem pelášil na konec ulice, tam si vzorně sedl a čekal až dorazím. Hrdina.

Asi tě motivoval k pohybu Hlavně že to dobře dopadlo.

Liko, vybíráš pro nás skvělá videa pro pobavení. Tady sice chudákům na druhém konci vodítka rozhodně do smíchu nebylo i kdy někteří vypadali, že to vzali sportovně i s úsměvem

Nepamatuji se, že by mě kdy Trixie strhla na zem, zato m8m vzpomínku na fenku Sadie (bývalé sousedky). Je to dost let zpět, vraceli jsme se s manželem z procházky, byli už jen pár ulic od domu. Sadie jsem měla na vodítku, když ona nečekaně za něčím bleskově vystartovala. Naštěstí jsem měla smyčku vodítka na zápěstí, tak jsem ji udržela, ale jak mnou Sadie trhla, padla jsem přímo na obličej. Sadie přiběhla zpět , omluvně mi olízla tvář a manžel mi už pomáhal vstát. Já si držela ruku přes pusu a opravdu se jí děsila odtáhnout, při představě, kolik zubů vyplivnu. Naštěstí ani jeden, měla jsem jen trochu odřený nos a modřinu na horním rtu. Takže vlastně velké štěstí

O tyhle příhody není co stát, hlavně že se ti nestalo nic vážnějšího Jinak k těm videím - za hodně jich vděčíme domácím kamerám na amerických domech, to se pak objevují perly.

Psy mám sice malé, ale když třeba na náledí zaberou, i jejich 18 kilo na 8 packách umí věci

Máš psí spřežení, to už nějakou sílu vydá. Hezky zdravím všechny packy u vás

JJ párkrát jsem se válela za mladších časů, vodítko držíc do hořkých konců. Jednou Jack kvůli plápolivému vodítku tahanému za sebou, shodil ošklivě kamarádčinu dcerku. Moje blbost. Teď už většinou vodítko včas pustím a jen ječím, bych to pako ubrzdila. Zato sebou občas sama říznu pro nerovnost v terénu. Nebo v koupelně. Ještě mám na holeni bouli z pádu o velikonocích.

Myslím, že člověk to vodítko drží reflexivně. Asi teprve po několika příhodách se naučí ho pouštět, řekla bych. A opět - hlavně že se nic vážnějšího nestalo. A prosím tě, nepadej

Tak to už mám za sebou. Moje šestikilová Betynka se rozběhla po chodníku, zaslechla za keříky sousedky, které si ji vždycky pomazlí, škubla se mnou, já zakopla o nerovnost na chodníku. Šeredně jsem si natloukla koleno a myslím, že v důsledku pádu se mi rozskotačil ledvinový kámen. Následky si ještě užiju, v srpnu mě čeká operace, měla by mě toho kamene zbavit.

To může být klidně od pádu. Už nám tak tělo nedrží a po pádu bolí svaly, o kterých člověk ani neví, že je má. Kamení se mohlo sypnout. Tak hlavně ať se odebere snadno, jednoduše a pak se dobře hoj.

Ehm, dobře znám. Zvláště v zimě je to výživné.

Když je prašan, je to paráda

Pardon, už by to mělo jít bez reklam, snad.

Přeji co nejlepší den - a pokud s vám pes "zamete", tak ať je to v nějakém příjemném koupališti

mě se to též stalo, stála jsem mezi dveřmi a povídala jsem si s kolegyní. Bylo to v práci. Doníka jsem měla na flexině. Najednou šel někdo okolo se psem. Doňda nabral rychlost a já jsem ležela na dvoře. Kolegyně se divila kam jsem zmizela.

hezký psí čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům

jsem to odklikla brzy - pochopitelně že se mi podobné radosti za těch dvaatřicet let přihodily. Ono těch 70 až 90 kilo na vodítku má sice výjimečně, ale přeci jen blbé nápady. Ale z 99% je chyba na mé straně - nebyla jsem ve střehu....