16.10.2019 | Svátek má Havel


PSI: Výcvik lidí

18.12.2008

Výběr člověka:

Velmi důležitý je už vlastní výběr vhodného člověka. Nejprve si ho nenápadně prohlédněte a zjistěte, jestli je to člověk vážný, nebo potrhlo. Podle toho, zda si ho chcete vybrat se pak chovejte buď tak, jak ten člověk očekává, nebo naopak přesně obráceně. Například když člověk potrhlo hledá živého a aktivního pejska, ale vám se ten člověk nelíbí, prostě sebou plácněte na zem a předstírejte spánek.

Nový domov:

Po příchodu do nového domova je velice důležité se seznámit s celým prostorem, udělat si vhodné značky k usnadnění orientace a vybrat si místo pro pelech. Pokud se vám člověk bude snažit místo pro pelech určit, prostě to ignorujte, případně si pelech několikrát přestěhujte na správné místo. I ten nejhloupější člověk to nakonec pochopí. Vileta - pudl Ivo

Nejlepší je samozřejmě pelech vašeho člověka, říkají tomu postel. Ovšem někteří lidé jsou málo předvídaví a pořídí si postel malou. Pak se diví, že se tam nevejde jedna dospělá doga a dva lidi. Pokud tedy patříte k velmi velkému plemenu, můžete v tomhle bodu člověku moudře ustoupit a mít pelech vedle postele. Jste-li ovšem jezevčík, pudl, jorkšír nebo tak, pak žádný ústupek nepřipadá v úvahu.

Někdy to budete mít s člověky těžké, nebudou vás chtít do postele pouštět. V takovém případě použijte všechny psí zbraně, kromě zubů. Velmi dobrých výsledků se dosahuje tichým, vysokým a vytrvalým pískáním a kňučením. Další vhodný způsob je počkat až člověk usne a do postele se vplížit, schovat se pod deku a pokud vás budou volat nebo hledat, tak se zásadně neozývat. Když vás nakonec přece jen objeví, zůstaňte v poloze malinký placatý pes a dělejte psí oči, nebo předstírejte hluboký spánek.

Pokud zůstává člověk neoblomný, zkuste taktiku "když spím v pelechu, musím každou hodinu čůrat, ale v posteli to vydržím až do rána".

Práce a zábava:

Každý pes má samozřejmě svoji práci. Číst a psát PESMSky, kontrolovat, zda se počet koček na vašem území rovná nule, objevovat a zahánět ježky (ale pozor, píchají do čenichu, potvory jedny bodlinatý), odhánět i případné drzé ptáky, například straky, papoušky a andulky.

Jen chci upozornit ty z vás, kteří jste moc hrrr nebo vrrr, že ptáci se neloví. Nijak zvlášť to nechutná, je to samé peří a člověkové se pak zlobí. Používejte je jako hračky. Stačí se po nich ohnat vyceněnou hubou, skočit mu packama na záda, nebo mu dát zadkem bodyček.

Drzou andulku nebo papoucha se zobákem ve vaší misce můžete čumákem odhodit o několik metrů. Ony ty potvory stejně umí létat, tak se jim nic nestane. A už je víckrát nenapadne zkoumat obsah vašich misek.

Co se týká zábavy, i ta je nutná. Psí život by byl bez ní skutečně psí. Jako štěně si můžete za hračku vybrat téměř cokoliv, ono vám to většinou projde a lidi se alespoň naučí lépe uklízet věci. V dospělém věku trvejte na pořízení pořádných hraček odpovídajících vašemu vzrůstu a temperamentu. Výborné jsou plyšové figurky, pískací kosti, zajíci a prasátka. Ovšem úplně nejlepší hračka pro všechny psy je tenisák.

Malí psi si také musí vychovat svého chovatele. Je známo, že každý pes má rád přehled a snaží se dostat na co nejvyšší místo v terénu, To jsme podědili po pra-pra-rodičích - vlcích. Jste-li tedy malý pes a chcete mít velký přehled, musíte mít svého chovatele. Ten vás vezme do náručí a bude vás chovat, a vy se můžete přísným pohledem rozhlížet po okolí z dostatečné výšky.

Dobrý chovatel záhy pochopí i to, že po dobu chování psa je dobré i drbání téhož. Na zádech, na náprsence, pod krkem, za ušima. Prostě všude tam, kam si natočíte hlavu, případně celého psa. Pokud tohle zvládnete, můžete člověku dělat za odměnu drobné posluhy.

Například převezměte funkci zvonku, stanete se chlupatým zvonkem, a budete upozorňovat na všechny příchozí. Větší plemena mohou území bránit nejen proti kočkám, ale také proti nezvaným lidem. Při této práci buďte potichu až do poslední chvíle, než se k vetřelci přiblížíte. Doporučuje se přibližování za křovím, za šera a zásadně zezadu. Při vzdálenosti vašeho čumáku od huby vetřelce asi tak 10 centimetrů spusťte co největší kravál s vyceněnými zuby.

To si užijete legrace, je to lepší než tenisák. 100 kilová poštačka hravě překoná rekord v běhu na 50 m, jen jí to chudince nikdo oficiálně nezměří. Zájemce o vaše (máte je přece podepsané, že) měděné okapové roury s pouhými dvěma kroky rozběhu přeskočí 2 metrový plot, atd.

Menší a šikovnější plemena mohou nosit a podávat člověkům různé pro ně potřebné věci, jako třeba bačkory, mobilní telefon, peneženku atd. Někteří z nich se dokonce dostanou na VŠAP (Vysoká Škola Asistenčních Psů). Když vás práce náhodou přestane bavit, vždy můžete položit přední packy na zem, zalehnout na ně, zadek vystrčit nahoru a vrtět ocasem.

Funguje to i na vzteky do ruda rozpáleného člověka. Napřed něco zabublá, pak se usměje a začne si s vámi alespoň chvíli hrát. A postupně vychládá až do úplného uklidnění.

Svého člověka nikdy nezapomeňte přivítat. Nejlépe opět olíznutím jeho čenichu. Pokud tak vysoko nedosáhnete, zkuste to s rozběhem z 5 metrů a odrazem na člověkovo břicho. Člověk bude nesmírně potěšen a to štěstí z něj prudce vyrazí, udělá to takové HEH, chytne se za břicho, tím se ohne k zemi a už máte jeho čenich u svého a můžete začít blemcat.

Žrádlo:

Úplně všechno (pošťáci, zloději, kočky, ježci i ptáci jdou stranou, když se podává žrádlo. Samozřejmě, že dostanete žrádlo určené vám, ale nedejte se zmást. Lidské žrádlo je mnohem lepší, to ví každý pes, jen nebývá tak snadné se k němu dostat.

Pokud panička vytáhne z trouby pečenou kachnu a odběhne si pro máslo nebo koření, je to správný čas pro ulovení potravy. Hodně vyceňte zuby a zatáhněte jazyk, protože to strašně pálí, ale zakousněte a táhněte do nějakých člověku nepřístupných prostor. Pod postel, za skříň, ven na zahradu. Čím víc se vám podaří úlovek oválet hlínou a pískem, tím větší pravděpodobnost je, že vám úlovek už zůstatne. Pokud máte dostatek času, úlovek zahrabte a vraťte se na původní místo a dělejte strašně hodného a způsobného psa.

Je naprosto nutné svoje vlastní žrádlo buď rychle spolykat, nebo ho jen trochu ochutnat a přesunout se tam kde žerou lidé. Podle vaší velikosti můžete pokládat hlavu (s výrazem: půl roku jsem nežral) člověkům na koleno, nebo až na stolní desku. Také hlasitým čucháním jednoznačně dávejte najevo, o kterou část lidské potravy máte největší zájem. Můžete i po způsobu kolegů pointerů ukazovat čenichem směr.

Doporučuje se celý proces žebrání doprovázet vysokým kvílením, nápadným vzdycháním, nebo rozčileným frkáním. Také dobře zabírá stoupat přeními packami lidem na nohy, čím více vážíte, tím větší úspěch. Když vám člověk dá kus ze svého, nikdy nezapomeňte poděkovat olíznutím ruky nebo obličeje. Je to hygienické a lidi nejsou moc čistotní.

Jakmile je lidské žrádlo zkonzumováno, můžete se v klidu vrátit ke své misce, tedy pokud vám v bytě neřádí drzá domácí kočka.

Pudl Ivo vlastní packou,

vlastník chovatelů Petra a Jiřiny Viletových








KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více...
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !