28.3.2024 | Svátek má Soňa


PSI: Voňavá povídání

30.3.2006 18:31

Inspirace k tomuto článku vznikla po přečtení příspěvků v diskusi u článku o Bohoušovi. Pokusím se zformulovat několik "voňavých" příhod, pro klid duše podobně postižených majitelů nebo pro škodolibou radost ostatních. Rocco1

Troufám si říci, že většina psů má v oblibě nevábně zavánějící věci buď konzumovat nebo namatlat do kožíšku, případně kombinovat obojí. V hitparádě oblíbenosti fuj věcí se na předním místě umísťuje leklá ryba v řádném stupni rozkladu. Za ní následují výkaly všeho druhu (lidské, kočičí, koňské, králičí atd.), mršiny a jiné rozkládající se a zapáchající neidentifikovatelné organické zbytky.

Je psí přirozeností věnovat se těmto lákadlům a je přirozeností lidskou jim v tomto bránit. Ve štěněčím věku se to pochopitelně daří méně, ale výchovou lze dosáhnout "přerušení nežádoucí činnosti", ovšem vyžaduje to mít neustálý přehled o psu a mnohdy i šestý smysl.

Rocco jako malé štěňátko a i jako puberťák vyhledával a konzumoval výkaly všeho druhu. Copak konzumace, přes to se člověk přenese, ale pokud byl dostatek materiálu, tak se v něm i řádně vyválel. Koňské koblížky byly to nejmenší zlo. Ovšem nejoblíbenější materiál byl ten lidský…Pejsek dobře věděl, že provedl fuj věc, takže přivolání fungovalo jen do bezpečné útěkové vzdálenosti.

Po odlovení smradlavého stvoření, snaze moc se neumazat a vést psa v co nejdelší vzdálenosti od sebe a nejlépe po větru, následovalo to nejhorší - očista. Rocco není vodomil a věřte, že lidský "odpad" dostat z hustého kožichu není jen tak. Nejúčinnějším pomocníkem byl jar. O vhodnosti tohoto prostředku pro mytí psa není sporu, ale na mastnotu opravdu zabíral. Naštěstí toto "potěšení" mi nedopřával moc často a brzy ho to přešlo. Fanynku to drží dodnes a to je jí 9 let.

Ta se neválí, ale papá. Nacpe skrz košík, který pak s výrazem blaha olizuje. Její panička při jeho očistě už tak blažený výraz nemá. A Fanynčina maminka Amálka měla jinou "specialitu". Do popelnic na dvoře putovaly použité plínky malého Saši. Amálka, která hlídala dvůr přes noc, často popelnici převrhla, plínky roztahala po dvoře a vylízala dobrůtky. Monika tak měla o rozcvičku postaráno. Rocco2

Dopočítat, kolikrát se Rocco vyválel ve hnoji je téměř nemožné. Pokud ho včas neupozorním, že ho vidím, neodolá ani dnes. Jako půlroční štěňátko mi vyrazil za zajícem. Volat na něj v této situaci nemělo valného smyslu, takže jsem pokračovala v opačném směru než odběhl psík zaujatý lovem, však on brzo přijde. Jenže nešel. Už mi to bylo divné - že by toho zajíce ulovil ? Otočila jsem se a viděla jsem zelené čévéčko. Zajíce nedostal, ale hromada hnoje mu vylepšila náladu. A opravdu byl dozelena.

To nejlepší ovšem ještě mělo přijít. Pohybovali jsme se pod větrnými elektrárnami, které zrovna přijela obdivovat rodinka na nedělním výletě. Vylezli z auta a to byl signál pro Rocca jít dělat uvítací výbor. Už jsem se hroutila při představě obšťastněných lidí, omluv a účtu za čistírnu… Rodinka, vidící řítícího se psa, ovšem v panice naskákala zpět do auta. Jenže Rocco to nemínil jen tak vzdát a počal kroužit kolem. Já kroužila také, ve snaze ho polapit, což samozřejmě byla pro něj velká zábava. Při této příležitosti jsem vysvětlovala, že je to hodné štěňátko a nic jim neudělá, jen je teď poněkud zapáchající. Pán sebral odvahu a vylezl ven z auta, Rocco k němu přiběhl, pán polapil, já odchytla, poděkovala, omluvila a supící vztekem si odvedla veselého smraďocha.

Onehdy jsme byli na procházce na poli. Byla s námi Petra a Fanynka. Psi si hráli a my se bavily. Řeč přišla i na téma válení se ve fujárnách. Já s jistotou vyprávím, že to Rocca už přešlo. Najednou Rocco nabral směr přes pole - co se děje? Zvířátko nikde žádné, Fanynka s ním neběží, co vidí? Přeběhl přes cestu a už mi to došlo - hromada hnoje! Nikdo mi nevymluví, že to neudělal schválně, když slyšel, o čem jsme se bavily! Do takové vzdálenosti a ještě přes silnici, nikdy neutekl.

Přejděmež ke kapitolce mršiny. Chcíplinku ucítí Rocco snad na kilometr, neomylně najde a vyválí se. Raději ani nezjišťuji, co to bylo - většinou. Měli jsme domluvený sraz s Fanynkou na vycházku. Rocco jde na volno. Blížíme se k pozemku, kde hlídá pes, kterého Rocco s oblibou provokuje. Takže očekávám tradiční běhy podél plotu, ale ouha. Zabočil na opačnou stranu do pole. Už jsem pojala podezření, ale neviděla jsem situaci tak tragicky. Volám - nic. Po nějaké době z pole vyběhl Rocco. Odér, který se z něho linul byl strašný. Fanynka

Došli jsme na místo schůzky, Fanynka se nadšeně třela o Rocca, aby alespoň ždibíček toho úžasného parfému dostala k sobě do kožichu a na očích ji bylo vidět, že by si přála znát místo, kde se dá něco tak úžasného pořídit. Puch to byl opravdu nepředstavitelný a my s Petrou tipovaly, co to asi může být. Při zpáteční cestě jsem podnikla s Roccem na vodítku výpravu do pole. Už to vidím, ale co to je? Byla to chcíplá ovce. Postupem doby k ovečce vedla vyšlapaná hotová dálnice a pejskaři se na Suchdole bavili, kolikrát který pes ovečku navštívil. Rocco dvakrát.

Vždy po nějaké takové příhodě, kdy pes ohluchne a vidím jen kdesi v louce mrskající se nohy, jak se válí v nějaké neodolatelné fujárně, jsem ráda, že Rocco bydlí venku v kotci. Pokud se zrovna nechystá nějaká gardenparty, ani ho nekoupu. Vyčichne a kožíšek má samočistící schopnost.

Toliko nejzajímavější fekální příhody. Psát se dá opravdu o všem, otázka, jestli to někdo bude chtít číst :0).

PS. Přemýšlím, jaké ilustrační foto připojit. Po těchto příhodách kupodivu nikdy nemám chuť psíka zvěčňovat :0))). (Nahoře 2x Rocco, dole Fanynka, pozn. red.)

PSI: Voňavá povídání