24. 12.
Musím Ti ještě napsat o Ebíščině stejskání. Ono je takové legrační, stejně jako je legrační Abbie sama. :o) Občas někdo přistihne Abbie sedět tak trochu bokem a lehounce plakat a tak ji začne mazlit a je to v pohodě. :o) A když ji mazlit nezačne, tak si Ebíšek chvilku stejská a pak vyskočí a hupky dupky, vrhne se na Anku a okusují si hlavy a smějí se. Řekla bych ale, že je tu tolik vzruchů, že Abbie nemá na stýskání moc času. Teď už tu čekáme, až se setmí a zazvoní Ježíšek ...
Mějte krásný večer! Psí teta Vave.

24. 12. pokračování
Tak už u nás byl Ježíšek! Milé chlupaté princezny strávily Svatvečer honičkou mezi papíry, oblíbeným okusováním hlav, rozkousáváním malých balónků a přetahováním se o své nové žížaly. Salám jsem Tvým jménem věnovala Andě pouze virtuálně, protože už dneska obě čubinky jedly dost a nechtěla jsem je provokovat. Stejně virtuálně dostala svůj svetr Abbie, protože ještě není hotov – jednak jsem moc nestíhala, ale hlavně jsem si nebyla jistá velikostí, takže jsem čekala, až ho budu moct vyzkoušet. To zkoušení, to byl docela boj, a dopletení svetru bude určitě taky, protože Ebíška převelice zajímají klubíčka. Mašle, řízek, bramborák i rohlíčky řádně proběhly. :o) Myslím, že večer se čubískům moc líbil a nám se líbil taky. :o) Momentálně leží čubinky u Bobeše na posteli a jsou totálně odprásklé. Posílám pár fotek, uvidíš na nich taky mou maminku, synka a dceru.
Pa a užívej si klidné vánoce. Teta Vave.
P.S. Ještě říkáme Abbískovi Kyzizubko! :o)

(Malé doplnění a vysvětlení: Okusování hlav byla – mimo procházky a spaní – nejoblíbenější vánoční činnost čubinek a jejich pozorování byla zase oblíbená činnost naše. Vypadalo na pohled dost příšerně, ale ve skutečnosti to byla velmi něžná činnost. Anka byla Abbie rovnocenným soupeřem jen proto, že je o čtyři roky starší. A když zcela výjimečně měla chvilinku navrch, obvykle držela Abbie za ucho nebo za volnou kůži na obličeji a Abbie lítaly oči na stranu z přemýšlení, kterak se z toho vyzout, v pikosekundě Anku oběhnout a „kousnout“ jí zezadu do nohy. Často se žužláním ucha držely v šachu navzájem. :o) Myslím, že Abbie byla pro Anku Velká Učitelka Psího Boje a naučila naši naivně přímočaře se peroucí čubinku mnoha úskočným fintám. :o) Okusování hlav probíhalo denně několikrát a musím pochválit náš vánoční stromeček, že je ustál bez pádu. Pravda, při jednom z nárazů už na jeho větvích zůstalo méně jehličí než bylo na koberci, a tak jsme ho museli odstrojit už den před Silvestrem. Ale líto nám to nebylo, protože bylo čubinky zajásaly nad zvětšeným bitevním prostorem a odvděčily se nám předvedením mnoha dosud nevídaných chvatů.)

25. 12.
Ahojky Kačírku a spol.,
vlastně bychom Ti měli (jak jsem ostatně předpokládala) poděkovat za úžasnou "hračku" na Vánoce. :o) Ebíšek je tak milá, krásná a radostná pejska, že nám tu dělá Sluníčko. Ráno jsem si ji byla vyzvednout v "dětském" pokoji. Protože je u nás Lucinka, spali na posteli všichni tři, Abbie hezky uprostřed. Ona vstává roztomile, posadí a kouká, jestli doopravdy může ven z pelechu. Pak plavným skokem přeskočí půl pokoje a už je u mě a radostí se kroutí tak, že se bojím, jestli na sobě neudělá uzel. :o) K ní se samozřejmě přidá Anka, obě mě nadšeně oňuchávají a já jim musím dát za pravdu, že svět je krásný.
Holky jsou spolu náramně v pohodě. Když jsme první den přišli domů, nechtěla Anka Abbie pustit k misce s vodou. Dala jsem na zem ještě jednu, ale Anka hlídala i tu. Ale za chvilku vlezla Abbie do naší postele, Anka za ní, oňuchaly se tam a na zkoušku okousaly drobátko hlavy a z postele už vyletěla kamarádská neřízená dvoustřela. :o) Jsou fakt v pohodě, mimo záležitosti jídla. Tj. nesmí jedna mít jídlo v misce a druhá ne, nebo něco dlouhodobě kousacího či žižlacího. Třeba dnes dopoledne Anka dospávala v posteli a Abbie pečlivě porcovala jednu starší hračku. Tak jsem si řekla, že jí chybí žvýkání a dala jsem jí jednu zelenou kost od Tebe. Bylo náramně spokojená a skoro hodinu žvýkala, pak se vzbudila Anka a přišla a v tu ráno nastal řev a možná i blesky lítaly pokojem, tak jsem milou kost dala na skříňku a v tu ránu si berušky začaly něžně ožižlávat ouška. :o) Takže je opravdu nemusím nijak hlídat, jen u toho jídla, což je náramně jednoduché.
Teď fotky neposílám, protože jsou si stále podobné - čubinky spí v objetí nebo si okusují hlavy. :o) Dopoledne jsme s nimi byli na jedné velké procházce, teď jsou s dětmi na druhé velké procházce. Abbie se vždycky snaží být první a děsně u toho sípe. :o) ÁÁÁ, právě se berušky vrátily, takže pa a měj se krásně a všechny pozdravuj!
Teta Vave

26. 12.
Krásný dobrý den, Kačírku!
Pro mě jsou rána s Abbie prímová, všechno je to zalezlé a čte si (Vašek) nebo dospává (všichni ostatní), jen my s Abbie obstaráváme domácnost. Měníme vodu kytkám, to některým z nás náramně voní a jiným vůbec, nakládáme maso (zajímavá práce), poklízíme (nic moc, ale pořád v patách a pořád ve střehu, co kdyby!) a taky pleteme – kupodivu tady je Abbie vzorná a klubíčka nekrade, jen deku. Totiž abys rozuměla, mívám při pletení nohy na stolku na polštáři a přes ně červenou deku, kus deky se pak válí na zemi. Ten Abbie najde a tak dlouho ho ušlapává a popotahuje. až mi přes nohy zbude symbolický žďabec a Abbie má na zemi pelíšek a mě nezbude než si přes nohy přehodit deku druhou.
Papa, doufám, že se máte krásně. Tady od rána ve vzduchu něco poletuje, ale na zemi to nezůstává. Teta Vave