Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Já vám závidím :))))

Závidím, že si můžete vzít mobil   a zavolat (nebo taky nééé ) děťátkům. Když si vzpomenu na ty hodiny hrůzy. Moje princezna byla z těch, co se kochají. Příklad: Ve 2. třídě jeli autobusem do Prahy do divadla. Jelikož bydlíme na trase (cca 100m) nešla jsem naproti při příjezdu. A dítě nikde. Tak jsem jela ke škole a dítě nikde. Za hodinu jsem jela pí. učitelce domů a ditě NIKDE. Rotovala jsem po městě jako šílená a představovala, že ji v Praze nechali. No, a ona seděla u potoka cca 80m od domova (ale z druhé strany) a kochala se. 2,5 hodiny.

Sami doma

Ahojte ve spolek, pěkný článek, úplně si to dovedu představit, akorát dětíjako lidské) zatím nemáme.Zato jsem taky byla jednou sama doma

Ovšem po loňském červnovém víkendu manžel usoudi,že nejsem schopna zůstat sama doma aniž by se nic nestalo. A co se tedy stalo? Manžel se s kamarády domluvil,že si udělají výlet do Tater, jelikož nejsem kamzík a opravdu by neměl kdo hlídat zvěř, jsem se rozhodla zůstat doma. Navíc prodloužený víkend, malovala jsem si to v nejhezčích barvách. V pátek pozvu na táborák kamarády, taková menší akce(pařba) jak za starých časů není k zahození a v sobotu si pozvu kamarády jiné, umírněnější,zato se psí smečkou. Obě dvě akce se povedly,až na pár maličkostí. V sobotu mi říkají kamarádi, ty Pavli ta rezavá kočka kulhá??Bertík?Co jste mu udělali Nic A další maličkost Frogi má průjem jak . . . ..  Kocour celou sobotu proležel v pelíšku, bolela ho zadní nožka a Frogi dál pokračoval v průjmu.No v neděli přijel manžel a ho vítám: kocour kulhá a pes má sr......Samozřejmě jsem se ukázala jako naprosto neschopný jedinec, který kocourovi láme nožky a do psa rve kdejaký hnus.

Bertík měl nožku naraženou, asi si ji někdy zašprajcoval a pes? Kdo mu kázal sežrat kdeco?Pár včeliček do kožichů  a za pár dní bylo po problémech, obou

Pokud hrozí podobná situace,že bych mohla zas zůstat sama doma, hádejte co mi manžel připomíná

Příjemný čtvrtek

Tak tohleto mě teprve čeká

A idealistkám, že holčičky mají uklizeněji než chlapci říkam: chachachaháháhehehihihoúúúúúú, neslyšela jsem lepší vtip, slečny mě přesvědčují o tom, že se měly narodit jako kluci a Pánbůh si to naposlední chvíli rozmyslel. To chlapeček má v pokojíčku větší pořádek. Dekorativně rozmístěné oděvy, papírky s různými vzkazy, nezbytné časopisy, peřiny jsou shrnuty do rohu postele, misky od různých poživatin, drobky a cola v klábosnici jejich počítadla a můžu pokračovat až do nekonečna

:-)))))

To je krása Gratuluji dceři, že zvládla "zkoušku" na výbornou i mamince, že vydržela s nervami a nevyrazila domů hned druhý den.

Moc se mi líbí popis, jak Buffy zátáhl podvozek a otočil se, aby viděla, že žádné nohy nemá ...

A fotka je úžasná

Zvládly jste to skvěle

Vy i dcera. Mám podobné zkušnosti. Již pár roků v létě odjíždíme do Chorvatska sami bez dítka - ji to tam absolutně s náma nebaví a hlavně musí rajtovat koně, kterých se u moře kriticky nedostává. V tomto případě nastupuje službu babička - móóc hodná ženská (moje mamka), ale má drobnou chybu - snaží se do každého nacpat kvanta jídla (pejsku nevyjímaje) a to od rána do večera bez oddechu, což samozřejmě vnučka odmítá a babina je z toho nešťastná (ještě že ten pes žere jako bezedný). Tudíž loni byla milá babča vyexpedována do rodných luhů, hájů a vinohradu již tři dny před našim příjezdem. To znamená, že od moře následovaly telefonáty typu jak se máš (dobře), co děláš (nic), máš co jíst (babička navařila na tři týdny a ne na tři dny a je toho plný mražák),  co Toya - chodíš s ní ven (jo), dáváš jí čistou vodu (jo), není smutná (ne, ale je vyžraná jako prase), nespadla jsi z koně - (spadla), co sis udělala (nic), to je dobře (no jo), stýská se ti (proč?!), atd. Poslední den večer volám a nic - mobil zvoní a nikdo ho nebere. Jímá mě strach - patnáctiletá slečna jezdí na ty koně sama na kole přes les a v tuto dobu už bývá doma - snad zapomněla mobil v kapse kola. Volám tedy sousedce - ta zvoní a až v cizině je slyšet štěkat pejsinu - dítka doma není. Je už po osmé hodině, co teď - začínám panikařit (to mi jde náramně) - naštěsté má manžel číslo do  stájí - i když máme přísně zakázané tam volat (přece nejsem malá, tak mě furt nekontrolujte) - přesto volá - sláva, po pěti minutách to zvedl sám majitel a předal sluchátko opici (takto dcerušce) a první slova milovaného dítka? Proboha, co šílíte, trochu jsem se zdržela a mobil mám v batohu ve skříňce. To, že už mám kufry zbalené a nacpané v autě, v ruce klíče a nachystaná k okamžitému odjezdu a nervy rozvybrované na maximum o tlukotu srdce nemluvě,  jsem jí ani neřekla. Jo, a doma byl pořádek  v rámci možností (díftka je neskutečný bordelář), pejsková spokojená a mražák plný jídla - dva týdny jsem nemusela vařit.

Hezký den.

Re: Zvládly jste to skvěle,dobrý příběh s dobrým koncem :o)

Milá Lucie V.,

už mi dávno bylo jasné, že jste "skvělá baba", když si dokážete jet pro nechtěného pejska přes půl republiky - a nejen proto. A víte, jak to bývá, jablko nepadá daleko od stromu!

Doufám, že jste svou Píďu za ten týden řádně podrbala za ouškama a že dostala i nějaký ten piškotek.

tak tohle znám

Moje "malá" panička byla taky šestnáctka, když mě hlídala poprvé sama. A ty telefonáty vypadaly podobně. A letos v lednu, o pět let později (tudíž mě hlídal už vlastně dospělec) ty telefonáty zase vypadaly podobně....Asi si panička myslí, že nikdy nedospěje a já že snad budu zlobit. A my si to tak užíváme...

Jednou je hůř, jednou je líp.

Jóóó dámy, když si porodíte holčičky, tak je líp. Chlapečkové většinou ten chlívek nevnímaji .

Dobrej trik - vlastnoručně vyzkoušeno!

Šla jsem si nechat okudlat žlučník a při představě v jakém stavu najdu byt, šly na mně mírné mrákoty. Starší dceři bylo 13 a lezla na ni puberta, což se projevovalo neskutečným bordelářstvím. Padly na mne chmůry, takže mě manžel i dcera začali konejšit, abych se nebála, že v tom špitále určitě neumřu. "Já vím", opáčila jsem, "klepne mě teprve až přijdu domů." Začali mě vlažně přesvědčovat, že určitě nezapomenou uklidit.

V tom jsem dostala nápad: "Vsadim se, že tu bude hroznej čurbes", prohlásila jsem. "Se vsaď", odvětilo dítě s přehledem, netuše, že leze do pasti. "O stovku", podnikla jsem přímý útok. Nastal krátký vnitřní boj, ale stovka zvítězila.

Dle manželových referencí den před mým příchodem robě zakleklo a vydrbalo podlahu v kuchyni kartáčem na boty. Až na ten kartáč se ta stovka vyplatila

děti někdy překvapí

Jo, překvapí, někdy hůř, někdy líp a mladá slečna Píďa to zdá se zvládla úplně na jedničku. Ale to spadne mámě kámen ze srdce, že?