Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

my máme Bertíčka

U nás se zase vyčítavě hledí, na misku s tim ohavnym jídlem ( všecko mimo masíčka) , na paničku, co to je za trápení zvířátek, na misku, na paničku....Taky mám teoreticky zmáknuto, že ... vyhladovět. Praxe je taková, že vyměním nepoživatelné (colkoli) za masíčko. Já jsem vlastně takovej skrytej vegetarián.

Jejda! Ale budu číst až ráno, včetně pochval -

už je zas zítra...

Našemu pejskovi chutná všechno

Dříve jsme měli malého psa,kterému jsme kromě jiného přilepšovali nošením zbytků ze závodní jídelny. I když dneska víme, že to není pro psa dobré řešení , můžu říct, že jsme nikdy neměli s jeho zdravím a kondicí žádné problémy. Dožil se 15-ti let. Byl to náš mazel, stejně tak jako německý ovčák kterého máme nyní. Kupujeme granule, vhodné k jeho věku a přilepšujeme mu různými psími pamlsky. Za všechno je vděčný. Opře si svoji hlavu o stůl, a očičkama sleduje jestli něco dostane i z našeho talíře. Je mu jeden rok a váží 43 kilo. Není tlustý, ale velký a mohutný. Určitě se vyplatí, nešetřit za nákup potravy pro psa, zvláště v době jeho dospívání. Všem zvířátkům přeju plný bříška dobrýho papání.

Hmm...

...velmi příjemné čtení. Snad jen něco málo k tématu. Hrozny, zmiňované v textu článku jsou pro psa jedem, zrovna tak kakao zmiňované v příspěvcích.

Pane autore,

zaděláváte si na "problémy". Když nám umřel náš pes, který na konci života denně jedl kuřecí packu s rýží a mrkví a ani to ho neudrželo při životě, tak jsme se zařekli, že tu bolest z úmrtí našeho pejska už tedy nikdy. Po pěti letech se mi zdálo, že sedí u dveří a chce domů. S úžasem jsem zjistil, že chovatelce se vrátil tříměsíční pejsek. Hned byl náš. Doma se hned vyznal a okamžitě slyšel i na své "dřívější" jméno. Už je s námi 2 roky a žije si jak psí král.

Milane,

tvoje povídání je jako pohlazení sametovou rukavicí - děkuju.

Jo - taky si často připadám jako macocha, že chudinkám zvířátkám odpírám - a desátky jsou povinné .

Mlsnou pejskovou mám doma taky

ovšem mlsnou velmi výběrově. Suchá chleba by si vzala, ale na suché granule zírá s výrazem krajního odporu. Ždibek jí dám od kdečeho, jenže při kavalíří velikosti to musí být fakt jen ždibek. A včera večer jsem venku na chalupě ocenila, jak dobré je býti psí podložkou- úžasně hřála

Re: Mlsnou pejskovou mám doma taky

Matýsek  (náš první kavalír) byl mlsný až hrůza. Suché granule (i té nejlepší značky,co v obchodě doporučili) ani náhodou. Zato vařená slepička nebo kuřátko s rýží a mrkvičkou, to by snědl i s hrncem. O jedněch vánocích vyjedl nádivku z hódobožové  husy, stihli jsme ho i vyfotit, jak má do husy vraženou hlavu a cpe se.... Podotýkám jen,že husa byla na pekáči a pekáč na kuchyňské lince, ale to nebylo na překážku.

Bobeš není mlśný,ten je schopný sníst cokoliv a v jakémkoliv množství. Taky pěkně narostl, ale jak píše Matylda, když se pejsek přitulí, krásně hřeje, nepohoda a stresy jsou fuč.

CHECHECHE

Díky za zrcadlo, takových nás je.

Je to tak!

I já, Brute! I já poctivě rozděluji kuřecí nožku mezi sebe, psa a kocoura, i já lehounce vracím přepadlou psí nohu zpátky na gauč, i já střemhlav vyskakuji otevřít terasu Jeho Veličenstvu Kocourovi znamenitému a přestávám číst noviny, když si je Jeho Znamenitost vybere za své lože zrovna ted´. I já... . Je nás hodně a jsem za to ráda.

Díky za hezké počtení.

Konečně jsem se dostala

i k dnešnímu druhému článku, a věru jsem si to načasovala dobře - Vaše povídání je po obědě jako dort se šlehačkou, stejně tak hebké, dobré a slastné.

Moje Anka je lehce faldíkatá a kosourci jsou na své dva roky opravdu pěkní. (Mmch., dneska je to přesně dva roky, co se ze mě stal kočičí člověk, co jsem si malého voňavého a proužkatého Mikeška dovezla z Varů domů.)

Oni jsou to fakt správní blíženci a stravovací službu mají pěkně rozdělenou - Mikeš se stará ráno, aby nebyli zanedbáni, škrábe na to, o čem ví, že se škrábat nesmí, a hledí si přednosty, který kosourkům slouží ráno. A Bertík zase večer, kolem sedmé, přijde za mnou a s hlasitým a neodbytným mňoukotem mě žene do kuchyně. V obou případech kosourci netrpělivě přešlapují na svém stole a promotávají si vztyčené ocásky.

A Andulka má naprosto jasno: desátek z každého jídla patří ji.