Po několika měsících mi majitelé mladého psa mailují (telefonují), že pes má ty a ty problémy, a hle, jsou z nich nešťastlivci. Dá se s tím ještě něco udělat? ptají se. Zdravotních problémů mají psi domácí už tolik, že pokud lidi nedostanou rozum, bude nejlepšímu příteli člověka zanedlouho zvonit umíráček.

Granule pro psy a pro další domácí zvířata jsou dnes byznys nad byznys: koupíte je všade, jak v malém vesnickém koloniálu, tak v supermarketu, prodávají je prodavači zahradní techniky i veterinární lékaři. Za to, že veterináři granule doporučují, jim nadnárodní firmy sponzorují kliniky či zvou pány doktory na "studijní pobyty" do Thajska a dalších exotických oblastí světa. Když máte z pytle granulí slušný rabat a z nemocných psů zaručený výdělek, musíte granule propagovat, to dá rozum.

Za svůj skeptický názor na "suché žrádlo pro psy" jsem všeobecně proklínána. Jak by ne, když léta letoucí tvrdím, že granule mají výživnou hodnotu štěrkopísku, že ničí psům zdraví, že psy zabíjí!

Jeden pan veterinář, dlouholetý praktik, který krmí své psy doma připravovanou potravou, si nedávno postěžoval, že zatímco před dvaceti lety musel psí kosti namáhavě provrtávat, dnes psí kost pomalu propíchne prstem, tak jsou psi tím suchým svinstvem zhuntovaní!

Psi molosských plemen, která se průměrně dožívala 10 let věku, dnes hynou ve čtyřech šesti letech, neradostná situace je zejména u bordeauxských a německých dog. U irských vlkodavů, titánských loveckých psů, se během posledních sedmi let jejich průměrný věk snížil o dva roky, takže nyní činí jen 4,2 roku! To není můj výmysl, to je statistický údaj Českomoravské kynologické unie. Troufám si tvrdit, že na vině jsou především granule, inbríding a v neposlední řadě i "množitelství".

Proč mohou japonské tosy dosahovat až 100 kg živé váhy a přitom bez oddechu zápasit 30, v Nagasaki až 40 minut v ringu? (Pozn. jde o psí "sumo", ne nechvalně známé psí zápasy...) Proč se japonské tosy dožívají požehnaných 15 let věku?

Japonci své psí zápasníky krmí rýží s masem, přidávají kvalitní směsi minerálií, vyráběné renomovanými firmami. Směsi obsahují ve vyváženém poměru vápník a fosfor, měď, zinek, železo a další důležité stopové prvky nutné k vývoji kostry.

Psi dostávají vitamíny (C a A) a minerálie (jód, vápník, fosfor, železo, měď, draslík, hořčík, mangan, síra atd. atd.) i v po rybách vonícím prášku z mořských řas. Neznám psa, jemuž by mořské řasy v rýži s masem a zeleninou nechutnaly, všichni moji psi se mohli po této delikatese utlouct. Když jsme se ujali zbědovaného středoasijce, jedním z přípravků, jimž jsme ho sundali hrobníkovi z lopaty, byly i sušené mořské řasy.

Psům chutnají i umixované vařené ryby, žloutky, sýr...

"Když britští chovatelé anglických mastifů viděli naše tosy, žasli nad jejich silnými kostmi," řekl s úsměvem pan Hirose. "Tajemství vynikající kostry našich psů spočívá v pravidelném podávání minerálií a vitamínů v množství odpovídajícím věku a váze psa.

Centrem naší pozornosti je jídelníček 2-9měsíčních psů. V tomto období pes nejvíce roste, každá chyba ve výživě má neodčinitelné následky. Velký těžký zápasník musí mít v pořádku hlavně nohy, a to bez speciálního jídelníčku nejde," dodal.

Co by vám pan Hirose řekl o suchém krmivu? Protože je Japonec, usmál by se a zarýmoval kynologické haiku:

Moje tosy inu
suché krmivo věru
neoblibují!

Protože Čech uvěřil chovatelce, že v drahých granulích je vše, co tosa potřebuje, jeho osmiměsíční pes se nemůže postavit na nohy! Medikamenty, které jsem pánovi poradila, ho budou stát víc nežli pořízení tosy. Nebude-li ochoten do psa investovat, bude mít doma psího Meresjeva.

Polepšila jsem se! Už o "suchým" neříkám, že má výživnou hodnotu štěrkopísku, nenene, teď o něm říkám, že má výživnou hodnotu "suchýho z nosu"!

Co mým dvěma molossům chutnalo a po čem prosperovali:

Do kastrolu jsem nasypala cca půl kila proprané rýže (propráním se z rýže vyplaví nadbytečný škrob), na cca 3centimetrové kousky pokrájené hovězí srdce i s tukem (cca 1/2 kg), tři čtyři nadrobno pokrájené vepřové nebo jednu hovězí ledvinu (namísto ledvinek může být cca 1/2 kila hovězích jater).

Přidala jsem hrníček nastrouhané či nadrobno pokrájené mrkve, malou nadrobno pokrájenou cibuli, 2-3 nadrobno pokrájené stroužky česneku, půl kostky mraženého špenátu (či hrníček spařených, nadrobno pokrájených kopřiv), přikápla cca 1 polévkovou lžíci sójové omáčky (nahrazuje sůl) a podusila.

Do každé psí misky s vychladlým rizotem jsem odměrkou odměřila směs minerálií dle návodu výrobce. Je-li směs kvalitní, psí potravu chuťově neznehodnotí, například Juniorcal či Iriscal přímo voní, Welpenkalk je pachově i chuťově téměř neutrální.

Kloubům mých těžkých psů prospívalo pravidelné podávání přírodní želatiny: do měkka uvařené vepřové kůže.

Protože je pes šelma, potřebuje alespoň jednou týdně syrové maso: každý pes dostal cca 1 kg na kostky pokrájeného syrového koňského masa (kupovali jsme zmrazené 24kilové bloky argentinské koniny), což pro ně byla nejen lahůdka, ale i výživná "bomba".

Každý, kdo vlastní mou knihu Jak krmit psy, ihned pochopí, že se dlouhá léta nezabývám jen povahou a výchovou molossů a jejich rolí v rodině (o těchto tématech jsem napsala řadu knih), ale i jejich správnou výživou.

Úryvek o japonském molossovi tosa inu je z nové knihy Ireny Sehnerové: Psí samuraj: tosa inu, více na www.sehnerova.cz, kde si knihu můžete také objednat na dobírku.