Jmenuji se Bira a ještě nějak dál, ale to si nepamatuji. Páníčci na mě od mala volají Biro, Birunko, Birčo, Trdlo zjančené, Krakene a když je moc zle a já připravím paničce "okavypulný" okamžik a jí se pak udělá na ruce boule nebo modřina, to jsem Koza pitomá.

V březnu mi byl rok a prý se mnou mlátí puberta. To sice nevím, co znamená, ale asi že se dělám hluchou, když na mně volají, schválně koukám jinam a jen po očku sleduji, co se bude dít a někdy teda moc neposlouchám. Ale nemyslete si, moc dobře vím, co po mně lidičkové chtějí. Prostě hrajeme takovou senzační hru - kdo má pevnější nervy. Jenže páníčci se už vycvičili na mém předchůdci šarplaninci a dobře vědí co jsem za kvítko a mají se mnou vééélkou trpělivost - to vám teda povím.

Taky se ráda mazlím a umím dávat něžné pusinky. To ten můj předchůdce vůbec nedělal, a když mu občas panička vlípla pusu na čumák, tak funěl a frčel a hudral něco o tom, že nemít paničku tak rád, snad by jí hlavu ukousl. Považte, že se tomu ta bláznivá ženská smála a vlípla mu ještě jednu. No vždyť říkám - bláznivá ženština je to.

Pořád mám spoustu práce. Nevěřili byste, kolik toho za celý den po zahradě naběhám a co všechno musím řešit a podrobně o tom informovat moje lidičky. Když je klid, lehnu si na své oblíbené místo a odpočívám, ale i při odpočinku sleduji, co se kolem děje. Nic mi neujde, všechno slyším, všechno vidím a běda každému, kdo není zván. Vlastně permanentně hlídám. Občas mě musejí zavřít do kotce, abych se pořádně vyspala a odpočinula si.

V zimě, když hodně mrzlo a mně už to fakt venku nebavilo, to jsem chodila na noc domů. Říkala panička, že to prý není vůbec žádná ostuda, když i takhle velký a chundelatý pejsek se jde ohřát a vyspinkat do teplíčka. Chrněla jsem na svém koberci a vůbec mě nenapadlo dělat doma čurbes.

Bydlíme u velkého lesa, kde chodím moc ráda na procházky, čtu si pesemesky a sbírám zprávy. Už jsem viděla i lišku, klidně přešla stezku před námi a zmizela v křoví, ale žádnou zprávu mi nenechala.

Jsem ráda, že už je za námi zima, protože teplíčko mi dělá moc dobře na moje klouby. Byla jsem totiž u nějakého speciálního pana veta a ten paničce říkal něco o tom, že si vytáhla Černého Petra. No to nevím, co znamená, ale moc mi prohlížel zadní nožičky a uspal mě - ani se neptal, jestli může a co já na to. Pak koukali na nějaké fotky - prý moje - a nebyli z toho vůbec veselí. No co, dostala jsem tabletky, které musím dlabat, aby mě nožky nebolely, ale mně to nevadí, protože je dostávám ve výborné paštice.

Ještě vám prozradím, co ráda baštím. Večer dostávám vařené maso, k tomu přílohy a zeleninu. To mně chutná nejvíce. Granule odmítám a štěkla jsem už párkrát paničce, ať si je klidně chroupe sama, že ji je ráda přenechám. Už holka definitivně pochopila, že já se jima krmit nenechám. Moc mi chutnají výborné sušenky, které mi pečou podle receptu ze Zvířetníku a říkají tomu Játroví - nebo tak nějak. To je dobrota, kvůli tomu jsem ochotna i poslouchat a to už je co říct.

Nepohrdnu ani tvrdým sýrem, pribináčkem, rohlíkem - hlavně čerstvým v soboru ráno a v neděli na snídani dostávám sardinky s rohlíkem. Velká dobrota to je, ale pak se se mnou nechce panička pusinkovat, chápete to? Jo a ještě nesmím zapomenout na své oblíbené meruňkové koláče s tvarohem, jsou výborné.

V létě na zahradě chroupu všechno co je k snědku. Takže mám zeleninovou a ovocnou samoobsluhu a chodím si pro rajčata, jablka, rybíz, třešně, výborný je hrášek - myšleno celý keřík kromě kořenů a na podzim je nejlepší zábava louskat si ořechy. Ovšem v zimě jsem provedla odbornou údržbu některých keřů a větví stromů, takže úroda je prý velmi, velmi nejistá. No uvidíme.

Jsem odborný asistent ve všem, co se u nás na zahradě děje, jen mé názory a pokusy přetvořit zahradu k obrazu svému nejsou vždy vítány. Kupříkladu teď mám vyhrabanou nááádhernou díru, tak akorát pro mně a moc ráda v ní odpočívám. Že je přímo ve vjezdu za bránou? No a co, ať si koupěj větší auto, aby nezapadli, no ne?

Už jsem pochopila, že šéfovat téhle smečce nebudu, jak jsem měla původně v plánu, ale povím vám, že mě to nevadí. Jsem u svých lidiček spokojená a mám je ráda.

Ale pozor, pozor - pac a haf - konec řečí - řítím se k plotu, neb vidím pošťačkůůů !!!

Ahoj všem zvířátkomilcům, Bira