PSI: Rozloučení s Danem
Naučil jsem se, že ne všechny povely jsou myšleny vážně, že páneček se musí poslouchat, ale když se to s tím posloucháním moc nepřehání, je o to více chvály, když se poslechne napoprvé. Obývák mě nenechali obsadit, tak jsem aspoň neustále přes něj korzoval na balkon, což bylo mé nejoblíbenější "hlídací" nebo spíš machrovací místo.
To zábradlí bylo uděláno přesně pro odložení mé starostmi naplněné hlavy. A tak jsem s nimi bydlel, na Vánoce oslavil své devátiny, občas jsem ochořel, taky mi rostl pupík a hubnul jsem. Nikdo nevěděl, co mi je, ani veťa, ke kterému jsem celkem v pohodě jezdil... A v neděli 8. března jsem odešel za Duhový most.
(Povídání o Dandovi najdete zde)
