„A my sme šli...“

Rum: „S Olinkou!“

Tali: „ No, to bylo překvápko teda!“

Rum: „Ešče, že nás pánčička odpolko vytáhla, že půjdem dát lojofky.“

Tali: „Mno... vypadals spíš, že by ses radši válel doma s tim pupkem vyvalenym ke stropu.“

Rum: „Jakym pupkem, jakym pupkem, ty stodolo? Nemám pupek, mám pupík, pánčička říká dokonce pupíček. A vyvaloval sem si ho na tom novým gaučíku, co nám pánik vyrobil.“

Tali: „Ten teda ale je. Výbornej!“

Rum: „Gdo? Pánik, nebo gaučik?“

Tali: „Voba přece, pánik, že ho vyrobil, a gaučík, že je takovej pěkně měkkoučkej a pohodlnej.“

Rum: „Mi povidej, tak se nediv, že sem se tak hezky povaloval. Ale! Jak ta srnka sem vyskočil, když pánčička vytasila vobojky. A že nám pánik ráno dal do těla.“

Tali: „Jo na tom klouzavým sněhu to místy nebyla úplně sranda. To teď odpolko to bylo lepčí, páč jsme šli po těch loukách.“

Rum: „No jasný, louky sou v tudle dobru lepčí. A nejlepčí, když navrch k tomu potkáme...“

Tali: „Olinkůůů!! Konečně sme ji mohli přepadnout, to byla bomba!“

Rrum: „Jo to teda, to byla! Pánčička jak vylezla nahoru na tu mez ze silnice a zblejskla, že de někdo loukou, tak nás sešikovala, jak hulány, páč vona vůbec, vůbec nevědíla, gdo to tam de!“

Tali: „A já sem ji viděla první, prvnííí! Hned sem si všimla, že tam je postava, u tý kapličky.“

Rum: „Já ne, já sem dával pozor na pánčičku, jak se škrabe v tom ledovatým svahu nahoru, ešivá to zvládne.“

Tali: „Ale zvládne, sim tě, co by nezvládla?“

Rum: „No, jen nech bejt, pěkně jí to tam švenklo a vypadalo to, že pojede zprostředka pěkně dolů, šup na silnici.“

Tali: „Jo? No to sem měla vidět, bysem se aspoň pobavila.“

Rum: „Jo, madáme Škodolibost, sem zapomněl.“

Tali: „Ale houby s voctem, sem dobračisko vod kosti.“

Rum: „Jo, hovězí.“

Tali: „Proč hovězí?“

Rum: „Páč si kráva strakatááá, strakatááá!“

Tali: „Hm, a pak, gdo je tady Škodolibost. Ale, že bys zdůraznil, jak sem dneska byla přeposlušná, to ne, to ne.“

Rum: „A dyk jo, porád. Si byla přeposlušná, sim vás fšicí si to zaznamenáme, že Taliprdnice byla přeposlušná velice, do kamene vytesat to nechám...!“

Tali: „Víš co, trhni si, pro mě je důležitý, že o tom ví pánčička. A to teda věděla. Chválila mě hodně. Stejně jako ráno, když sem...“

Rum: „Sim tě, přestaň se furt prezentovat jak...“

Tali: „ A budu, budu a budu! To je furt samej Rumoušek, jak je šikovnej, jak von je chytrej, ten náš Rumoušek... Tak tetkon poslouchej – ne, fšici poslouchejte a hodně dobře! Protože sem byla nejvynikajícnější a pánčička byla nadšená. Ponivadž šlo navíc vo žrádlo.“

Rum: „Jo, jak de vo žrádlo, tak – to víme fšici – neznáš bratra, brzdu, hranice...“

Tali: „Houby s voctem, tady důkaz místo slibůch. Si ešče dojídal snídani a Mouses nechal půlku tý svojí v misce. Já huž měla hotovo, vodevzdanou misku, kterou sem předala hned pánčičce, aby ji mohla umejt, a šla sem za ní ke stolu. Vona si všimla, že já sem si všimla, že Mouses nedožral a byla tak hodná, že mi v tichosti, abys ty nevěděl...“

Rum: „Jak jako, abych já nevěděl??? Co to je???“

Tali: „Tomu se řiká holčičí soudržnost, heč! Abys ty nevěděl, mi vokázala, že tam možu jít k tý misce, páč normálně se to nesmí, musí se to povolit. A tak mi to povolila tím, že rukou vokázala, že tam můžu jít. A já sem šla...“

Rum: „Sem napnutej jak guma vod spoďárůch...“

Tali: „To teda buď, páč pak prdneš, závistí, taky jak tak guma vod spoďárůch. Sem tak k tomu teda šla. Ale! Ponivadž sem si nebyla úplně jistá, jestli mě jen tak nějak někam poslala a nebo jestli to je vopravdu to povolení, tak sem se nad tou miskou zastavila a...“

Rum: „A vdechla sem to i s tou miskou, jako dycky...“

Tali: „Vůbec ne, právě, frajere, vůbec ne. Heh. Já sem se postavila a koukala sem na pánčičku a čekala, až se votočí, ABYCH SE JÍ MOHLA ZEPTAT!“

Rum: „CO-ŽE??????“

Tali: „ To čumíš, co, frajere? Tetkon něco řikej, ty jeden – todlento, ani nevim, jak bych tě pomenovala. JO! Já sem se zeptala.“

Rum: „Tak proto vona pánčička upadla na zem, to neuklouzla!“

Tali: „Jo, údivem to s ní majzlo vo podlahu. A byla ščastná a chválila mě – enemže si hluchej jak poleno, tak víš prt!“

Rum: „AAA PRDHO!“

Tali: „Co děláš, ty prase?“

Rum: „Si řikala, že prdnu jak ta guma vod spoďárůch. Tak si měla pravdu, sem prdnul. To sem fakt netušil, že si takovejch výkonů schopna.“

Tali: „Tak vidiš, vidiš. A tam venku taky, čekala jsem způsobně, až mě pánčička uvolnila a mohla sem letět přepadnout a volíbat Olinku.“

Rum: „Ta se smála, co, jak sme ji přepadli!“

Tali: „Jo! Skákali sme kolem ní jako kozy!“

Rum: „A já sem jí vokázal, jak se hrabe sníh!“

Tali: „No , to z toho byla celá hyn, sim tě!“

Rum: „To teda byla a proto taky se k nám na tu procházku přidala, když se ptala pánčička, ešivá nechce jít s náma.“

Tali: „A to sme ji protáhli, co?“

Rum: „Jo, říkala, že tady v těch místech, kam jsme ji vzali, už roky nebyla.“

Tali: „Šak sme ji vzali jen doplnit lojovky, jindá ji vezmem ešče dál.“

Rum: „No já nevim, ešivá pude, pánčička jí neprozřetelně vokázala ty stopy toho velikýho kňoura.“

Tali: „Ale šak ten chodí jen za tmy, přes den tady venku nejni.“

Rum: „Bodejť. Ale nediv se, když jí tenkrát skočil ze stráně málem na auto.“

Tali: „S náma se nemusí bát!“

Rum: „No hlavně s tebou, jehehééé, která se sama prasat bojí.“

Tali: „Dyž tam sou, tetkon tam nebyli, to já poznám.“

Rum: „Sim tě a jak, dyž si měla furt rypák v zemi u myší?“

Tali: „Mám prasoradara.“

Rum: „Cože to máš?“

Tali: „Prasoradara, to je vnitřní zařízení, který mi spolehlivě řekne – BACHA, PRASE!“

Rum: „Jo, jasně, to by to muselo radarovat furt.“

Tali: „Proč jako?“

Rum: „Páč ty, ty sama seš prase největčí!“

Tali: „Ty smetáku drzej, zbiju tě.“

Rum: „Pro pravdu se každej zlobí, héč, hééč! Auvajs, co mě koušeš?“

Tali: „Zbiju tě, sem řekla...!“

Rum: „Tak jo, dem se poprat, stejně už sme to šécko řekli, ne?“

Tali: „Jasný, tumáš!“

Rum: „No počkej...“

Foto: Petra K. Osobní stránky autorky: www.zrzavec.com.cz