27 fotografií

Předchozí díl najdete zde.

Před pěti lety jsme Sicílii navštívili na začátku dubna. A bylo tam úžasné rozkvetlé jaro s příjemným počasím. I proto jsme si přáli jarní termín zopakovat. A vyšlo to. Nepršelo, bylo příjemné cestovací počasí – nakonec i teplejší, než jsme očekávali. Jen hodně foukalo.

Mimóza. Sicílie, březen 2023

Sicílie je na jaře zelená a plně kvetoucí. Všude kvetou žluté mimózy. U dálnic, silniček i v místních lesících. A pak také kvetly sady. Mandlové či broskvové byly růžové, jablečné a hruškové bílé.

Sady kvetly. Sicílie, březen 2023

Vinice (a že jich tam je) ještě spaly. Zato citrusové sady byly plné dozrávajících plodů. A u silnic se prodávaly čerstvé pomeranče. A nesmím zapomenout na olivovníky. Olivových sadů mají hodně. Hojně nabízené na tržnicích byly artyčoky. U nás ne moc známá plodina je na Sicílii hodně pěstovaná, od domku jsme vyjížděli kolem velkých polí artyčoků. Nezvyklé jsou pro našince i sady, kde jsou v řadách zasázené opuncie a na úbočí Etny jsou sady řečíků (copak asi tak na řečíku roste??)

Fenykl. Sicílie, březen 2023

Pěstují hodně i zeleninu a drobné ovoce – jahody bývaly pod fólií, u lánů tyček jsme nepoznali, zda se tam budou pnout rajčata, fazolky či něco jiného. A zatímco kolem domů a kolem cest bývá nepořádek (ale oproti minulé návštěvě měli vlastně vzorně uklizeno), sady a pole jsou perfektně opečovávané a čisté.

Kdo dorazí na Sicílii v létě, přivítá ho vedro a sluníčkem spálená krajina. To v březnu je zeleno a všude kvete spousta kytiček. Některé známe, jiné jsou pro nás „exotické“. Prostě typická středomořská „botanická“ zahrada od kaktusů a jiných píchavých potvor, přes záplavy měsíčků a kopretin a dalších lučních kytiček všech výšek a barev, až po voňavé koberce bylinek.

Palmy v Selinunte. Sicílie, březen 2023

Zapomenout nesmím na různé palmy, fíkovníky, fíkusy a blahočety, které dávají krajině přeci jen výrazně jiný nádech, než jsme zvyklí.

Segesta kvetla. Sicílie, březen 2023

No a co napsat k živočišné říši… Asi se nakonec víc zdržím u zvířeny domácí, než u té divoké. Pláž byla překvapivě bezzvířátková. Výjimečně malý krab nám předvedl, jak rychle umí zmizet v písku, občas vykoukl nějaký ten červ (spíš mnohonožka) žijící v tom obřím opakovaně se zaplavujícím pískovišti.

Krabík. Sicílie, březen 2023

Dost bylo na pláži kamínků a mušliček, ale žádná vyplavená medúza, žádná sépiová kost, vyplavená ryba… nic. Přestože jsme bydleli jen kousek od moře uprostřed pásů rákosin, tak naštěstí nebyla sezóna létajících hmyzáků. Březen je asi časný termín i na místní komáry, mouchy a jiný ne moc oblíbený hmyz.

Pak tedy ale nevím, čím se živily všechny ty ještěrky. A že jich bylo na plotech a zídkách, ale hlavně na kamenech v archeologických areálech – však už dlouho mají od nás soukromé vědecké jméno ještěrka historička…

Kavka hospodská. Sicílie, březen 2023

Z ptačí říše jsme nejčastěji pozorovali racky, kavky, malé volavky (volavka pastvinná), holuby a hrdličky a pak také vrabčáky a jiné malé ptáčky (často stejné, jako u nás). I dravců bylo hodně – poštolky, luňáci a výjimečně v kopcích byl vidět i nějaký ten orlík.

Volavky při západu slunce. Sicílie, březen 2023

Žádného divokého savce jsme nepotkali. Ani žádnou myš, neviděli jsme lišku… prostě nic. A tak tedy jak to bylo s těmi zvířaty domácími.

Sicílie je hornatá. A tedy má dost terénů, kde se nedá nic moc pěstovat, ale dá se tam pást. Problémem je, že v parném dlouhém létě moc trávy neroste, voda v potocích vysychá a tedy se jedná o chudé pastviny, kde nemůžou být velká stáda.

Klusáci. Sicílie, březen 2023

I tak jsme ovcí, koz i dobytka viděli dost. Koní bylo méně, ale když už jsme nějaké viděli, byli vždy krásní. Koně jsme potkali i v Palermu – klusáci zapřažení do kočárů vozí městem turisty. Nevěděla jsem, co jim řekne Yoda – ale byl v klidu. Prostě je zařadil do ruchu velkoměsta.

Kočka archeoložka. Sicílie, březen 2023

Kočkomilové by si také přišli na své. Krásný bílý obrovský peršan chodil kontrolovat Yodovy misky (byly venku na terase) a Yoda se mohl zbláznit, když ho tam viděl. A pak si dali sprint, kde následně bílý obr seděl nahoře na vysokém plotě a provokoval nebohého psíčka. A kočky historičky patří i k antickým sloupům. Ty ale Yoda neřešil. Elegantní štíhlé kočky (evidentně dost orientální krve) se vyhřívaly na sluníčku či korzovaly mezi turisty.

Katedrála v Palermu a palmy. Sicílie, březen 2023

Psů domácích vodítkových v okolí mnoho nebylo (však se zabydlenost pobřeží výrazně zvýší až s turistickou sezónou). Přesto jsme potkávali dvojici mopsíků od sousedů a vipeta. Ve městech byly k vidění hlavně malé rasy – buldočci, mopsové, raslíci, ale třeba i malamuta jsme potkali v centru Cefalú. A v Menfi byla v jedné vile za plotem doga. Německá a plášťová! A krásná.

Psi, patřící k ostraze památkových areálů byli většinou zcela nevšímaví k lidem, a naštěstí i ke psům. Prostě maximálně otevřeli oko… a zase ho zavřeli a relaxovali ve stínu. Když jsem chtěla zamířit do stínu rozlehlé olivy a dát tam Yodovi napít, tak mě zastavila Fany: „Babi, vážně tam chceš s Yodou jít?“ Já přehlédla tři velké spící psy – splývali dokonale s terénem.

Psí kamarád v Segestě. Sicílie, březen 2023

Jen jeden pes se chtěl kamarádit. Velký, světlý, mladý. Jako stín nás doprovázel vykopávkami na kopci Monte Barbaro v Segestě. Yoda se moc kamarádit nechtěl, ale dva kroky za námi nás trvale následovaly čtyři tiché tlapky. Zato jeho parťáci dole u parkoviště se tvářili, že žádného Yodu nevidí. V klidu jsme obědvali na terase restaurace a společnost nám dělala ochočená kavka, na vedlejším stolku spala kočka a mezi stoly ležel velký černý pes a světlá fena. Asi ví, že kdyby otravovali, byli by obsluhou vyhoštěni.

Obcházíme psíka (je vlevo dole). Sicílie, březen 2023

Na konec si nechám tuláky. Kdykoli jsme jeli po úzkých horských silničkách, vídali jsme velké pastevecké psy. Bez stád. Bez lidí. Mimo civilizaci. Někdy samotné, jindy v páru a někdy dokonce i v malé smečce. Nebyl to moc příjemný pohled. Navíc často útočili na jedoucí auta – a jsem moc ráda, že to Pepa vždy zvládnul, i když to snadné nebylo.

Vzadu Etna, vpředu sicilská poušť. Sicílie, březen 2023

A ať nekončíme tuláky – ještě jednu psí dámu jsme poznali. Elsa byla fenka zlatého retrívra pana domácího. Dopředu se nás ptal, jestli ji může mít s sebou, že prý náš pejsek bude mít kamarádku po dlouhé cestě (věděl, že přijedeme s dogou). Yoda nadšen byl (a choval se nesmírně slušně a opatrně). Ale Elsa vypadala, že jí mládežník leze na nervy, a šla si sednout do svého vozu… a jasně dala páníkovi najevo, ať se s tím předáváním nemovitosti moc nezdržuje. A pán se bál víc než Elsa – viděl naživo první dogu… a trošku ho překvapila. Ani jsem mu neříkala, že je Yoda malý…

Palmy, olivy a pinie. Sicílie, březen 2023

Pokračování příště – třeba o antických památkách…

Foto: Xerxovi. Klikněte si do bohaté fotogalerie!