Zvířetník Neviditelného psa
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996PSÍ ROZCESTNÍK: Night a velká prázdninová cesta I.
Už při cestě zpátky z loňského povalování u moře jsme se s Trpajzlíky domluvili, že za rok už bude poznávačka putovní.
Plánovala jsem pečlivě a dlouho. Nakonec zbylo pět ubytování ve třech zemích. Bydlení (s bezplatným stornem) jsem měla zamluvená od podzimu. Ona kombinace dvou dospěláků, dvou dítek a obřího psa v hlavní sezóně vždy jen na pár dní není ubytovateli zrovna oblíbená. A velké hotely jsem nechtěla – hlavně kvůli Nightovi.
Program měl být směsicí poznání a zábavy. V lednu jsme už více méně měli naplánovaný program (vždy více možností – podle nálady a počasí a stavu všech zúčastněných). Báli jsme se prázdninových davů v turisticky oblíbených místech a raději jsme zakoupili časové vstupenky do papežského paláce v Avignonu a do krápníkové jeskyně Aven d´Orgnac, než je vykoupí poznávací zájezdy. V lednu!!
A přišel Covid-19... A skoro nikdo nevěřil, že se Expedice Francouzsko (proč není Francouzsko, když je Česko, Německo, Švýcarsko, Rakousko, Lichtenštejnsko??) uskuteční. Vydrželi jsme s nervy – a den po otevření hranic Francie naběhly první platby za ubytování. Vypadalo to, že jedinou významnou ztrátou programu bude obří aquapark, který zůstává letos zavřený celou sezónu.
Odjezd byl naplánován na první den prázdnin – to byla středa. V pondělí pozdě večer Night začal divně chodit. Najednou z něj byl bolavý starý pes. Vážně jsme zvažovali možnost, že odjede s dítky jen Pepa. V úterý naštěstí pes vypadal podstatně živěji, na veterině nás vybavili léky (kdyby bylo hůř a případně ještě hůř) a přeci jen jsme odjeli v plné sestavě.
Den první: Liberec – Praha – Amberg – Suggental
Ráno chvilku po sedmé jsme na Vinohradech naložili dítka a začali odpočítávat ujeté kilometry. První plánovanou zastávkou byl klášter františkánů nad Ambergem. Krásný výhled na město, pozdně barokní kostel, spousta lesních cestiček kolem přírodního parkoviště.
Vedly se řeči o kurfiřtech, o „zimním králi“ Bedřichu Falckém, který se v Ambergu narodil, i o zdobném pozdním baroku. Protáhli jsme si nohy, jen tedy do kostela jsme pouze nahlédli, neb probíhala bohoslužba a probíhala a probíhala... A nás čekala ještě hezká řádka kilometrů.
Dálnice byla občas ucpaná a tak jsme do malé hornické vísky Suggental kousek od Freiburgu dojeli později, než jsme mysleli. Hlasování mezi návštěvou místního koupaliště s klouzačkou a několika bazény a centrem Freiburgu dopadlo jasně. Psík místo do města chtěl na procházku po loukách v podhůří Černého lesa, děti chtěly jít plavat... a tak gotika pro tento den byla vyškrtnuta.
Ale protože nejkrásnější kostelní věž celého Německa (původní, nikdy nepobořená gotická krasavice – mimochodem stavěl ji Parléř) byla pro návštěvníky uzavřená a i do katedrály měli povolený vstup jen místní farníci, tak nás tento škrt až tak nemrzel (a už dopředu jsme tušili, jak to ten večer demokraticky dopadne :o) ). Koupaliště bylo vyhodnoceno jako skvělé a večerní pohádku doprovázela silná bouřka.
Den druhý: Suggental – Tournus – Cabrieres d´Avignon
Ráno lilo jako z konve. Night odmítal jít ven, že do toho by psa nevyhnal. Nakonec déšť ustal a tak se psisko přeci jen podařilo pořádně protáhnout.
Čekal nás dlouhý přesun až na jih Francie a plánovaná zastávka (kromě „technických“ pauz u dálnice) byla jen jediná. Městečko Tournus na jihu Burgundska.
Klášterní kostel svatého Philiberta byl vysvěcen roku 979. Jedná se o typickou ukázku románského slohu. Už jsme tam byli s Betkou a věděli jsme, že parkování na břehu řeky, a cesta za poznáním je v Tournus dlouhá jen tak akorát na správné protažení nohou.
Ubytování v Cabrieres d´Avignon bylo na hlavní ulici ve starém kamenném domku vonícím levandulí. Malé městečko bylo krásné – všude kvetly oleandry, voněla levandule, řvaly cikády. Večerní procházka vedla kolem kostela na místní hrad. Za obecním úřadem bylo veliké parkoviště, sportoviště, dětské hřiště. Před malou hospůdkou se popíjelo víno, hrál petanque. Klidný večer v Provence.
Den Třetí: Cabrieres d´Avignon – Avignon – Pont du Gard - Cabrieres d´Avignon a také Cabrieres d´A. – Gordes – Abbaya Notre Dame de Sénanque - Cabrieres d´A.
Ráno nemůžeme dítka dostat z postelí. V levandulovém domečku se prostě parádně spalo. V Avignonu nebyl jednotný program pro všechny - já s Nightem jsem obcházela papežský palác a hlavní náměstí a ostatní si užívali krásu čisté gotiky uvnitř papežského paláce.
Palačinka s nutellou a banánem byla tím správným obědem a průzkum Avignonu pokračoval návštěvou nábřeží s pohledem na slavný most. Tedy půlmost. Teplota stoupala. Naštěstí další cíl byl nejen kulturní, ale i osvěžovací. Aquadukt Pont du Gard je důkazem stavebního mistrovství starých Římanů, řeka Gard je průzračně čistá a její přírodní pláže jsou oblíbená místa na koupání. Využila toho dítka i Night.
Po pozdním obědě a odpočinku jsme vyrazili ještě na kratičký autovýlet po okolí. Nejprve jsme se zastavili na vyhlídkovém místě, odkud je nejhezčí pohled na skalní městečko Gordes. Je to hodně populární, typické místo Provence.
O kousek dál je další klenot. Cisterciácký klášter Sénanque obklopený levandulovými poli.
Mají to chytře vymyšlené – u cest jsou malá „turistická“ pole s levandulí, kde mezi jednotlivými řádky jsou široké chodníčky – takže se dá fotit a přitom neničit rostlinky. Díky koronaviru jsme byli na vyhlášeném místě téměř sami. Turistů je málo, velké zájezdy zcela chybí. Bála jsem se velkých davů hlavní sezóny – a ono všude téměř bezlidno.
Pokračování příště
Foto: Xerxovi. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do fotogalerie!
Vše potřebné zjistíte zde...