Otesánek

Párkrát se mi stalo, že se někteří lidé vyjádřili nelichotivě na mojí adresu. Konkrétně - že prý jsem pěkně tlustej! Jak jim mám vyštěkat, že nejsem tlustý, ale pořádně NADUPANÝ. Dostatek svalové hmoty včetně kvalitního kožichu, je asi důvod tohoto omylu. Já a tlustý? To by se mi z těch ubohých přídělů jídla ani nemohlo stát! Vám, moji drazí potomci, ale mohu prozradit, kde beru zdroj pro svou úžasně vypracovanou postavu.

Minulý týden jsem se poprvé odhodlal a vylezl na schody, kde má kočka jídlo. Oči se mi rozjasnily při pohledu na přeplněné misky. Využil jsem toho, že všichni spí a všechno jsem zbodnul. Panička chválila Květušku, jak hezky papá. Na mě zase padlo podezření, že jsem opět nemocen, protože jsem se svého jídla ani nedotkl. Brzy jsem svého činu litoval.

Svíjel jsem se v křečích po tom šíleném kočičím jídle. Obvykle smrsklý žaludek byl roztažen k prasknutí. Nikdo z lidí naštěstí nic nepoznal (možná panička měla jisté podezření) a já se bál jediného - abych z toho jídla nezačal mňoukat. No dobře. Vy to chcete slyšet, že? Ano, opravdu jsem se z této události dostatečně poučil a zůstanu věrný svým "Dachau-porcičkám".

Jedním z mála zpestřeních v mém jídelníčku jsou buvolí kosti. Ty doslova miluji. Ať už jde o botičky, tyčinky nebo kosti, na všechny se vrhám a žvýkám do úmoru. Vrním blahem, když mě pánečci večer vysadí na sedačku a já svůj rituál praktikuji v jejich přítomnosti. Zahrabávám své trofeje mezi polštáře, nebo si sednu na zadní a kostičku chytnu do tlapek a podobně jako surikaty přežvykuji oblíbenou pochoutku.

Dalším důvodem, proč nemohu být tlustý, je moje časté venčení a večerní procházky. Pánečci trochu zlenivěli, co vám budu povídat, takže mě vysypou před hlavním vchodem z košíku a deset minut mě nechají lítat po zahradě. Někdy mi to vadí, ale zvykl jsem si a chápu, že nelze se pořád držet paniččiných sukní. Beru to jako školu psího života. Na večer se obvykle těším, protože před zprávami (které musím vidět, abych měl politické povědomí) chodíme ven. Myslím tím úplně ven, na ulici.

Láska na druhý pohled

S obojkem, resp. kšíry ani vodítkem jsem nikdy neměl problém. A proč taky, že? Když se otevře branka ke svobodě, jsem ve svém živlu. Očichám všechno, co mi přijde do cesty, včetně olejových skvrn pod zaparkovanými auty. Rozzlobím se až když mě táhnou od nějaké pořádně - až do půl metru! - počůrané popelnice. Nechápou, že za dvě vteřiny nestihnu nasát pachy všech psů v ulici, kteří ji během dne naparfémovali.

Jinak jsem při venčení vzorný pes. Spořádaně chodím nebo běžím poblíž osoby, která mě vede. Pro přebytek pachových vjemů, ovšem často nestihnu ani vykonat vlastní potřebu. Vycházky nejsou dlouhé, ale časově vyjdou tak na půlhodinku. Vždy trvám na tom, abych stihnul zprávy. Kvůli pánečkům a také kvůli své detektivní zvědavosti. Chci zjistit, o kom se baví, když říkají slova jako debil, blbec a podobně. Neznám sice jejich význam, ale vystopoval jsem, že takhle běsní při pohledu na jistého Paroubka.

Ale zpět k procházkám. Jednoho dne při venčení, když jsem se zrovna soustředil na něčí exkrement a panička mě od něj surově odtrhla, jsem JI uviděl. Stála na zahradě velkého domu a neúnavně štěkala. Ten hlas…jůůů. Nádhera. Do té doby jsem se domníval, že mám bezkonkurenční fistulku v ulici jako jediný na světě. Naprosto vyveden z rovnováhy jsem ji sledoval s vyplazeným jazykem. Zpozorovala mě, zavětřila a pak… pak se naše oči střetly. Takovou krasavici psí svět ještě nespatřil.

Byla to drobná pudlice s bíločerným kožíškem. V jejich očích, které na okamžik cudně sklopila, jsem viděl dobráctví i statečnost. Její hnědá kukadla mě úplně odzbrojila. Pak vyšla její panička, nasadila jí vodítko a společně vyšly ven. Já jsem ještě pořád stál uprostřed silnice a jako v transu jsem civěl před sebe. Asi jsem upoutal její paničku, protože se na mě hned vrhla se slovy "Jé, to je ještě štěňátko, můžu si ho pohladit?" Jasně, jasně, hlaď, já zatím očuchám tu nádheru.

Jenomže fenka se najednou začala chovat odměřeně a nepřístupně. I tak jsem cítil její odér, což neuniklo její pozornosti a opět zamrkala. Ta je krásná! Pocit, který se mi tlačil… tuším že na mozek - jsem ještě nezažil! Ona se ale skrývala za nohy své paničky, jejíž ruka mě právě mordovala. "A jak se jmenuje pejsek? Jé, Rambo, to je hezký. To ty asi budeš pořádný chlapák", uslyšel jsem ohranou větu, ale v té chvíli mě zajímalo víc, co dodala. "Amálko, co se bojíš, ty hrdinko, pojď se podívat na Ramba".

A M Á L K A ! Vzpřímil jsem se v domnění, že Amálka uposlechne svou paničku a konečně se spřátelíme. Amálka mě ale opět ponechala v naději a jen se smutně ohlédla, když ji o chvíli později tahala její panička pryč.

Ten den už se mnou nic nebylo. Nebyl jsem se ve své kůži. I panička se divila, že jsem večer nic nerozkousal a nedožadoval se svého místa na sedačce jako obvykle. Měl jsem plnou hlavu Amálky. Je mi jedno, že ona je pudl (taková cirkusová rasa:), jen ji MUSÍM znovu vidět. Ten večer jsem si už nezaštěkal. Byl jsem smutný a zoufalý. Dokonce tak moc, že jsem se nechal od paničky poprvé bez kňučení učesat. Pochopil jsem, co znamená platonická láska.

Relaxační masáže

Od doby, co jsem poprvé spatřil Amálku, jsem se rozhodl udělat něco pro svou fyzičku. Lítám po zahradě jako blázen, abych vyběhal přebytečná deka. Silou vůle musím překonávat vzdor při vyčesávání mé zacuchané srsti. Trénuji poctivě 10x denně štěkot. A také jsem objevil novou relaxační masáž. Panička se domnívá, že oblast masáže nějak souvisí s Amálkou. Prý mám u toho takový slastný nepřítomný výraz… No, nevím, snad ano. Zkrátka když jsem zalehl na svůj fotbalový míč, zjistil jsem, že příjemně ochlazuje moje mužství.

Během této chladící a masážní techniky se obvykle přistihnu, že myslím na svou milou. Pánečci jsou úplně mrtví smíchy. Dokončím rituál aromaterapií - když slezu, jdu se pro jistotu čichem přesvědčit, že jsem na míči opravdu celou tu dobu cvičil já osobně. Nechápavě zírám na pánečky a jejich humor je pro mě nepochopitelný. Kdyby mě radši dovedli za Amálkou.

Fotka č.15_Rambo pětiměsíční

Bačkorofil

Jako každý pořádný chlap, jsem i já pěkná hračička. Pro zábavu bych udělal cokoliv. Naštěstí mám plno hraček. Kromě plyšových zvířat vlastním různé míčky a balóny (ale ten relaxační mám stejně od jisté doby nejraději). Ke štěstí mi stačí i obyčejný papírový kapesník, který během několika málo minut naporcuji na milimetrové proužky. Vrcholem blaha jsou pro mne ponožky. Jakmile mám příležitost, kradu je jako straka. Vzhledem k tomu, že pánečci nejsou moc pořádní, přijdu v průměru ke dvěma ponožkám denně. Takhle to mám i s jinými věcmi. Když se nikdo nedívá, znárodním na co přijdu. Přiznávám, že jsem něco mezi syslem a kleptomanem.

V poslední době jsem objevil plyšový ráj. U prapánečků často pobývají vnoučata a tím pádem se tam nachází i spousta hraček. Z krabice jsem vydrápal dvě panenky - páreček - on a ona v lidových krojích. Skočil jsem po jedné figurce a tahal jí do své skrýše. "Chyťte ho!" začal někdo křičet. "Rambo odnáší Jindřicha!" Akce vyvolala reakci a já začal metelit jako o závod. Zasunul jsem svou kořist pod sedačku, aby na mě nemohli. Vyhrál jsem.

Při ochutnávce Jindřichových botiček jsem zaslechl, jak se nějaké lidské štěně pláčem dožaduje svojí hračky. Usmál jsem se pod vousy a pokračoval v díle zkázy. Po nějaké době přišlo další lidské štěně, řekl bych, že vzrostlejší (už mělo druhé zuby) a proneslo "Jů, Rambo dostal Jindřicha! Rambo je gay". Ztuhnul jsem. Cože? Já a gay? Vyplival jsem zbytky Jindrova ošacení z tlamy a vystrčil hlavu, abych zjistil, kdo si tak troufá. Á, tuhle osobu už jsem viděl. Je to sedmnáctileté mládě Psíhostrejce. Jen počkej, pomsta bude sladká, haf!

Neuplynulo ani pár hodin a tahle mladá fenka přišla k mé prabábince na kus řeči. Měla na sobě, myslím, že tomu říkají župan a k němu úúúchvatné, ale opravdu úchvatné oranžové bačkory. Toto obutí mě upoutalo nejen barvou, ale i froté materiálem a květinou uprostřed. Neváhal jsem a zcela automaticky jsem po bačkoře skočil. Mladá měla nohu přes nohu, tak to vypadalo, jako když s bačkorou tancuji. Viděl jsem, že jí moje hryzání vadí a tak jsem přidal (za toho gaye).

Skopávala mě pryč, ale já se držel jako klíště a trsal s botou tango. Zatímco moje panička se při téhle pomstě docela dobře bavila, mladá měla nervy na pochodu. Pro větší efekt jsem přidal ještě pohyby z jednoho filmu, co jsem sledoval po dvaadvacáté hodině (nášup za toho gaye). Mladice nestačila valit bulvy co jsem to začal praktikovat s její bačkorou. Vydržela už jen chvíli a pak si své oranžové krásy odnesla do neznáma. Pomsta dokonána jest...