Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

projela mnou bolest, ten nápor už znám, nebráním se, je to tak silné,že nevzdoruju, potom se jen zhluboka nadechnu...odchod každého zvířecího kamaráda z našeho společenství, kterého znám třeba jen z článků a fotek, mi připomene odchod mých zvířecích přátel..pustím slzy a z nich se tam nahoře udělá duhový most...jednou mi po něm přijdou naproti...

a Jitur, sdělená bolest je snesitelnější, povědět o svém smutku a trápení, o lásce k tvorečkovi,co mluvil celou svojí velkou psí duší a srdíčkem je přece naprosto normální..jen to smíření se s tím, je dlouhé,těžké...někdo z nás to nevidí,někdo to vidět nechce, ale i oni nám stárnou a mnohem rychleji,jak my..a jak moc se nám vryli do srdce, zjistíme, až když tu nejsou...

Jsem ráda, že jsem Quicksíka mohla díky Tobě poznat..byl to nádhernej rošťák a jestli potřebuješ psí náplast, tak venčení útulkových psíků nebo poskytnutí dočasky, není vůbec špatný nápad...myslím, že by ho to i potěšilo...

Děkuju moc za krásně napsané

Jitur, hladím po tlapce , je mi to moc líto.

Díky

já.. mně to nedá. Jitur, snad se nebudeš zlobit. Vzpomněla jsem si na tohle poté, co jsem četla příspěvek Aleny Alimo. Protože je mi vždy líto, když čtu ten smutek, že odešel ten poslední pes v životě. Vím, že to vždy jednou přijde, ale .... třeba to vždy ještě tak být nemusí. Může, ale třeba taky ne. A proto -dám sem odkaz pro všechny, kteří milují psy, ale bojí se na starší kolena do toho jít. Tady je možnost, jak pomoci psímu staříku a nebát se, že na to budu sám.

Ta podstatná informace je odkaz dole v článku

https://www.pesweb.cz/cz/4760.klid-a-laska-proc-si-vzit-domu-starsiho-psa-z-utulku

https://www.pesweb.cz/cz/sbirka-na-podporu-adopce-psich-senioru

nechci tady, pochopitelně, nikomu nic předhazovat, vnucovat, vůbec. Každý sám nejlíp ví, to já jen, že naopak o tomhle málokdo třeba ví a mohla by to být cesta pro něj. A kdyby to pro jednoho z nás byla užitečná informace a pomoc, tak snad nevadí, že jsem to sem v tento moment dala. Jak říkám, ten povzdech mne k tomu dovedl.

Díky Jitur, snad se nezlobíš.

Rozhodně se nezlobím. Je dobré mít víc informací - a jak píšeš, dozví se to takhle víc lidí. I mne třeba napadlo, nabídnout pomoc Dočaskám - i to může být cesta...

Připojím odkaz na album na Rajčeti:

https://www.rajce.idnes.cz/jitur/album/quickscot-happy-naux

Jen upřesním, malou opravou: ten kremační kámen, přiděluje zaměstnanec krematoria (ležel tedy v kanceláři na jejich stole) - proto mi to přišlo jako "vzkaz", že tam bylo datum mého narození. Oni se tak jistí a Vy máte také kontrolu, že jde opravdu o popel Vašeho zvířátka.

Je mi to moc líto, Jitur. Quicks byl krásný a milý pejsek a mám pocit, že ještě dost mladý. Když jsem četla článek, uvědomila jsem si, že my sami tak úplně nedokážeme posoudit, jak naše zvíře působí, leda zpětně na fotkách. Vzpomínám třeba na Bedu a na její Nynyšku, Beda nedokázala vidět, jak bídně už Nyny vypadá v těch posledních týdnech. Moc ji milovala a všechno (by) pro ni udělala, ale tohle je zjevně něco, co se při pozvolných změnách dá asi těžko zaznamenat či to připsat hlodající nemoci.

Hladím Tě po tlapce, Jitur, a připojuju se k Petře. Psí člověk prostě pejska potřebuje a určitě je (bude) někde pejsek, který potřebuje svého člověka.

Je moc dobře, že jsi o tom už dokázala napsat. A ty slzy, snad přijdou. Nemoct plakat je hrozné.

Vave, je to přesně, jak píšeš. Quicks byl neustále mladý, chováním, ale i výrazem v tváři, až v těch posledních týdnech, to najednou bylo jinak, i v tom pohledu, jenže to si člověk uvědomí až spíš zpětně. Na Bedu si vzpomenu, prakticky kdykoli, když potkám pampelišku - už to asi nebudu mít nikdy jinak . S tím brekem - dokáže se mi to sevřít v hrudníku, stéct z oka slza při něčem smutném - ale nedokážu se rozbrečet, takovým tím způsobem, že už pak jeden nemůže pomalu ani popadnout dech, jak se celý otřásá pláčem

Znám to, každý tady to snad známe, vím, jak to bolí. Darek nám strašně chybí, chybí nám ty nutné procházky, které i mne udržovaly v jakžtakž nějaké kondici. Kočky jsou fajn, ale labrador to není. Chodí s námi na procházky, opice jedny, Líza i Kája, Kája je schopen jít se mnou i obchodu, vždycky se musím vrátit a zavřít ho doma. Ale do lesa si je sebou nevezmu.

Darek nebyl úplně zdravý delší dobu, ta cukrovka i když kompenzovaná, mu nepřidala, ale vlastní konec byl z hodiny na hodinu. Brečela jsem jak želva snad týden, nevím, jestli to nějak pomohlo, věděla jsem, že to byl náš poslední pes.

Jitur, nevím jak to máš nastavené, ale pro mne byl nejúčinnější lék další pes, to potom totiž nemáš čas smutnit, vzpomínáš v dobrém, jak ten před ním byl hodný a tohle je rošťák....

Hodně sil a jen krásné vzpomínky... , za Duhou se určitě kamarádí s Majkem i Darkem, ti byli kámoši snad s každým psem a u malých dávali pozor, aby je nezašlápli

Děkuju moc, vím, že nový psí parťák pomáhá. Když jsem přišla o Scottíka, tak jsem pár měsíců počkala, než jsem si přinesla Quicksíka. Asi to tak bude i tentokrát. Navíc bych měla víc času, v důchodu, a pro změnu by on mne nutil být víc venku, než jsem takhle...

Je to moc smutné. Ale moc děkuju Jitur, že sem o tom napsala, informací není nikdy dost. A doufám, že se tím Jitur trochu uleví, napsala o svém parťáčkovi s láskou a soucitem, a všechny články o Quicksíkovi byly moc hezké.

Liko, moc a moc díky! Bylo to nakonec hodně rychlé, i když se to asi připravovalo delší dobu... (())

To je mi moc líto. Oni nám neřeknou, že je něco bolí, to se musí vypozorovat, znám to... Ten smutek je hrozný, dlouhý a těžký. Protože to byl parťák, který s námi byl každý den, každou chvilku...

Díky moc! Je to tak, jen jeden někdy nevidí úplně včas, že se něco děje. I když v našem případě, by to i tak nepomohlo, možná spíš jen prodloužilo trápení, pokud bych ho tu chtěla udržet déle. A doufám, že bych našla odvahu, to neprodlužovat...

Jitur............hledám slova, který bych mohla napsat a dávaly by smysl. Vím, jak duše bolí, moc bych Ti přála, aby přišel pláč, který aspoň trošku pomáhá. Přeju Ti, aby čas vzal na svý bedra tu bolest, kterou teď v srdci máš.

Jste všechny moc hodné! Stále ho doma občas hledám, nebo vezmu v obchodě z regálu dobrůtky...