když jsem měla namířeno do školy, uviděla jsem na louce 2 nááááááááádhernýýýýýýýýýý obrovskýýýýýý medvědy - zřejmě leonbergry - psa a fenku. Šla s nima jedna paní - já myslela, že odbočm z trasy a pudu si ty bafany oňuchat! Bóže, ty byli nádherní!!!      Byla to celkem dálka a nechtěla jsem pani otravovat, tak jsem z toho nakonec upustila.

Teď nechci, aby to vypadalo blbě, nebo já nevim jak, ale přišli mi to stejní chlupatci jako kavkazáčci paní Lídy Š.  Kde že to vůbec s těma hafušákama bydlí? Jsem jakási opožděná... A když už se to jednou dozvím, zas to zapomenu - hach jo - ta moje paměť...  Ale věřte mi - kdyby ty hafušové byli blíž - bych je asi umazlila (kdyby mi to teda bylo dovoleno...)

Já jsem do nedávna byla ta, která u zubaře v čekárně dokázala usnout. (Tak na mne zásadně působí místnosti bez oken stres - nestres. Ale teď se booooojím taky.)Minulý týden jsem jela kolem 19.h. na nákupním velocipédu s báglem plným jogurtů a vajíček a...  a vyjížděla jsem z jednosměrky řádně najetá do levé poloviny a chtěla jsem odbočit vlevo. Přes živý plot jsem viděla světla od šílence, který jel po hlavní cca 70-80. Tak si prošlapuji dopředu-dozadu, abych nemusela seskočit a čekám až to produní kolem. Neproduněl, ohnul to na mne do protisměru. Šlápla jsem velmi a když už byl za mnou, tak jsem se sestřelila o levý obrubník a ze zvyku padala vpravo. Ten exot buď zjistil, že je v protisměru, nebo se jen chtěl otočit a kopnul tam zpátečku a hodlal mne přejet ještě jednou. Rychle jsem si vzpomněla, jak se válí sudy a už se jen kolem mne mihnul a kudy přijel, tudy odjel. Já na všech čtyřech, počítala ztráty. Obě světla, nákup se stal kompaktní a POZOR ulomená pětka vpravo nahoře. Asi o brzdu, nebo řidítka, když jsem se tak rychle vracela ke kolu. Tak mne paní dochtorka oštěkává v pindělí. Tak a i já bych prosila trochu té lítosti nad šudinkou.  Ale jinak jsem ráda, že dejchám. Ne, číslo, ani značku auta nevím. Vím jen, že to bylo pako.

 

to je nádhera!! Moc krásný čtení, díky. Napsaný je to tak sugestivně, že nejdřív mám mokrý oko z toho, jak čas letí a pak se tady zubím, když si představím ty psí hrátky!!! A taky trošilinku tiše závidím tu možnost mít doma psékuse dva .

Je to rozdíl v těch procházkach, že jo? Já si to už ani nedovedu představit, že jsem dřív chodila v polích zadumaná jak Einstein těsně před vynajitím teorie relativity . Dneska v polích plachtím stejně, jako to naše zrzravý rogalo