PSI: Psí pokroutky

Vaši dvounozí miláčkové se mohou během semináře proběhnout v přilehlé zahradě a chci věřit, že se mezi sebou nepoštěkají v rámci předpokládané diskuse o dominantních rolích v domácnostech.

Abych se vám přestavil. Jsem hovawart Max, momentálně z Psárů, kam jsem byl deportován v útlém věku. Ideální místo pro pejsky, každá hrouda nese otisk psí tlapky, v minulosti se zde vychovávali a cvičili pejskové pro konopišťské panství, proto i vesnička dostala příhodný název. Ještě jedna důležitá poznámka. Nebudeme zde uvádět názvy výrobců pokroutek, byla by to nekalá nebo zakázaná, prostě nějaká reklama. Tolik jen na úvod.

Proto prosím, abyste zaujali svá místa na pelíšcích a věřím, že nám sdělíte své zkušenosti s psími pokroutkami, kterými vás páníčkové, spíše však páničky, častují. Ano, již vidím první tlapku, z druhé řady se nám hlásí, moment, nahlédnu do zalehávacího pořádku, ano, je to Samuel von Carlsbad. Tak, Samíku, prosím:

"Vážení chlupáči, dlouhosrstí, hrubosrstí, krátkosrstí i naháči! Mám-li být upřímný, což mi pejskové jsme, musím říci, že nemám rád žádné psí pokroutky, piškoty pozřu pouze po česání, a to ještě velmi milostivě, když mi je panička cvrnká po zemi se slovy - že ti spapám piškótika!? Několik jich již skončilo pod ledničkou a panička je pak potupně lovila na kolenou pravítkem."

V sále se ozvalo nesouhlasné zamručení. Pejskové na sebe nevěřícně pokukovali. Pudlice Kettyna v třetí řadě neovládala své city, vyskočila na všechny čtyři a vysokým štěkotem projevila svůj nesouhlas. Bobtajl v páté řadě vzdychl, mírně se protáhl a pokračoval v spánku. 

"Osobně dávám přednost pořádné flákotě," pokračoval Sam. "Nebylo to tak vždy, jako mimino jsem jednou ožužlal kousek tyčinky Schmacos, posléze jsem občas nepohrdl tyčinkou z bůvola. Jako důkaz může sloužit fotka, kterou jste si mohli prohlédnout na Zvířetníku 17. 2. 2006.

To je už téměř šest let starý obrázek a na chlupatině za křeslem jsem měl své útočiště. Od té doby mi nosili bůvolí pantoflíčky, kostičky, červené, zelené, žluté a jiné tyčinky. Hrdě jsem se ničeho nedotkl a rodina z toho byla zoufalá. Pokroutky se doma hromadily. Naši už věděli, že nemá cenu investovat do ničeho jiného než do masa. Jen příležitostné návštěvy si mne chtěli koupit nějakými tyčinkami. Aby je páníčci neurazili, vždy pokroutky schovali s tím, že mi je budou dávat postupně, aby mi nebylo špatně. Oni i já jsme věděli, že po nich ani neštěknu.

Naštěstí Bělinka, naše psí sousedka na zahradě, zbaští všechno, bufeťačka jedna. Páníček jí postupně podaruje nějakou odleželou tyčinkou a malá má radost. Když jsem jednou odmítl i fajnovou značkovou kost na pucování chrupu, kterou mi Bětka od páníčků až z Marihuánských Lázní dovezla, panička se naštvala. A just dostane kost Bastík od kamarádky Zdenky. Ten se potěšil nad míru a Zdenka na oplátku paničce přinesla cucavé bonbóny.

Nono, vidím, že mne začínáte odsuzovat, nevrčte prosím a žádám pana předsedajícího, aby sjednal pořádek. Přiznám se, že i já jsem měl slabost. A to na zakroucené tyčinky Rodeo. Denně jsem zbaštil třeba čtyři, ne, z rozmaru, ale když jsem pěkně spapal své jídlo, tak jsem dostával tyčinku, i dvě, za odměnu. Tyčinky Rodeo nejsou zrovna levnou záležitostí a už to vypadalo, že mi je doma začnou odměřovat. I s těmi je však konec, neboť přišla novinka.

Bětka od páníčků mi koupila uzené vepřové ucho! Ó, to je skoro tak dobré jak zadní hovězí. Zprvu jsem nevěděl co s ním. Od soboty do pondělka jsem ho hlídal v obýváku za křeslem, aby mi ho náhodou někdo z rodiny neožužlal. I na procházku jsem si ho chtěl brát, ale páníček byl nekompromisní. Ucho doma, pes ven!

V pondělí večer jsem ho snědl.Teď mi ho dávají jen občas, podezřívám je, že jen tehdy, když chtějí mít ode mne doma chvíli klid. V nestřeženém okamžiku jsem vyslechl, že můj předchůdce jezevčík Ben jednou ucho zpucoval na posezení a za chvíli jej opět vrátil v kuchyni do placu, aby se i ostatní členové domácnosti mohli potěšit pohledem na tu lahůdku.

Včera večer jsem si vzal ucho do ložnice. Chvíli tam spávám u paničky pod peřinou, chvíli na své předložce u její postele. Kde není předložka, tam jsou parkety. A právě na parketách jsem se okolo půlnoci dal to do toho voňavého ucha, které už volalo po mých útrobách. Nebo ony po něm?

Chvíli jsem se s ním honil, trhal, chroustal, no, hotový ráj. Pánička ječela - ježíši, já to tomu psovi přeju, ale nemohl si to nechat na nějakou lidskou hodinu? A jak jsem se tak dobře poměl, opřel jsem se packami paničce o postel a s díky za tu dobrotu jí olízl celou tvář. Tiše tím smradem omdlela až do rána.

Vážení přítomní, děkuji vám za pozornost a již se těším na další seminář, který se bude, jak jsem se doštěkal v programu, nazývat Co se mi líbí na mých páníčcích. Ale ještě předtím bych chtěl vyzvat další přítomné, aby se s námi podělili o své zkušenosti s psími pokroutkami. Nebudeme se zde, předpokládám, bavit o tom, zda je lepší strava doma vařená nebo průmyslové bobule, to si necháme na jindy.

A ještě bych rád kontaktoval onoho bobtajla v páté řadě, pane kolego, povíte nám něco?"

"Miluju šunkovou kost, nechte si své tyčinky!"