Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Babička se vrátila domů...

přála bych Vám vidět ten vítací taneček Majora, byla děsně srandovní teď tady spolu leží a Major Andule líže tlapky asi ji bylo doma smutno samotinké.

Jinak k tomu alfa nealfa se nemůžu vyjadřovat, jelikož já to mám se svými fenami trošku jinak, ehm...neřeším to, teda neměla jsem důvod to řešit a je to tak dobře.

Tomu, že jeden pes může odejít po ztrátě svého psího druha/družky, se kterým strávil většinu života věřím. Může to být tím, že Mon "držel" dokud měl vedle sebe Auru, kdyby vedle něj nebyla, možná by odešel dřív. Odešla, a on šel za ní. V přírodě by se to (za jiných okolností) nestalo, tam ten pud sebezáchovy by zvítězil nad steskem...si myslím.

Když Honey odešla od Anduly, Anča přestala žrát, zkoušela jsem ji dávat rukou granule, nic nefungovalo, až po 3 nebo 4 dnech si trošku vzala, běhala jsem s ní po lese, musela jsem ji nutit do nějaké akce, najednou jsem měla doma úplně jinýho psa. A jednou večer jsem se rozbrečela, protože jsem si myslela, že mi fakt umře a brečela jsem jak želva...no a přestala jsem páč jsem slyšela za sebou chroupání granulí. Asi si zvykla, nebo jen držela smutek jo jo život se psem/-y je stejně bájo!

Re: Babička se vrátila domů...

u nás to bylo nenápadnější. Kačka jedla,pila, ale postupem času mi došlo, že z veselé a hravé štěněcí povahy mám pětiletou babičku. Sotva chodila, byla moc smutná.Pořídila jsem jí kámošku a ožila

Přemýšlím

nad tím, co paní Sehnerová napsala a minimálně dvě věci mi nějak nesedí.

 - Nevrhejte se mezi fenku a psa, když si ujasňují rodinné vztahy. Vězte, že oni vaši "manželskou poradnu" nepotřebují. ... tohle možná platí pro fenu a psa zhruba stejné velikosti nebo pro případ, kdy je fena menší ... jenže, já mám smečku, kde je fena 2x tak velká jako pes. Už 3x jsme řešili díru do čenichu psa, a to během půl roku. Podotýkám, že ho fakt "jen" usměrňovala. S ohledem na svoji peněženku (veterinář není nic levného) do takového usměrňování vstupovat prostě musím. Holt, moji psi mají smůlu, poradce je dotěrný a kecá jim do vztahu. Nebo jinak, já jsem šéf a ani psům šéfující fena nebude royhodovat o míře usměrňování.

Kdo si myslíte, že měl v naší smečce (já, muž, pes Mon a sibiřští kocouři) vůdčí roli? No přece fenka Aura! ... tak vysvětlení tohoto by mě teda moc zajímalo. Jakým způsobem jste paní Sehnerová docílila toho, aby Vás Aura poslouchala a respektovala jako toho, kdo určuje pravidla? Nebo mi chcete vážně tvrdit, že jste život celé rodiny podřídili totálně tomu, co si přála Aura? Pokud ano, tak jsem celkem ráda, že nejsem členem Vaší rodiny A jak jste přinutili kocoury, aby se podřídili zákonům psí smečky? Není to trochu proti přírodě?

První věc co mě napadla při čtení věty Mon získanou "svobodu" neunesl. bylo, že kdyby někdo z lidí dokázal okamžitě převzít místo Aury (a nasotlit řád a jistotu), nemusel Mon odejít za ní ... z mého pohledu teda nikdy neměla být Monovou jedinou jistotou Aura, ale jeho lidští "šéfové", ale to vychází z mého pohledu na vzájemné soužití člověka se psem, který je evidentně dost odlišný od pohledu paní Sehnerové.

Re: Přemýšlím

Dědovi nedávno umřel pes a zůstala mu jen fenka. Soužití spolu činilo 8 let. Kimina samozřejmě má své páníčky, ale od Irovy smrti strašně zestárla (během cca půl roku). Nevím, jaké vztahy panovali ve smečce paní Sehnerové, ale pokud po dlouhých letech odejde jeden člen smečky, zbytek to rozhodně zasáhne.

O.T. musím se podělit :-)

Fčéra jsem byla plavit Zrzavýho mastodonta a celou hodinu a půl jsem se řehtala jako kůň. Ten náš blboň si vymyslel svou vlastní hru. Chodíme k takové té hasičské nádrži, která má skosené betonové břehy. Ty jsou pod vodou jaksi značně kluzské, že? No a toho naše pako využilo. Pouštělo si tenisák do vody. Pak pro něj šlo, sklouzlo se po břehu jako po skluzavce až k tenisáku a pak do něj začalo bušit předníma nohama jako o život. Popadlo tenisák, požvýkalo ho, pustilo, zase ho zbušilo a potápělo předníma nohama. Pak tenisák vyneslo nahoru na břeh a to celý dokolečka dokola. Hodinu a půl S malými přestávkami, kdy si Zrzavohubec došel k paničce, aby mu mrskla tenisák daleko od břehu, aby měl důvod sse odrazit a skočit do vody pořádnýho placáka a zacákat tak celou Prahu 6

No vidíš,

jak je Ašík chytrý, protože pejsek, co si dokáže vymyslet hru - a celkem složitou - to už ani není pes, to už je skoro člověk . Co člověk - znám dost lidí, kteří než by si něco vymysleli, tak čučí na židli a táááákhle se nudí. Tak ho za mě podrbej mezi ušiskama na té jeho úžasné mozkovně.

Hezky napsané

jen kdyby si z těch vlků vzal "pán tvorstva" jak se člověk s oblibou nazývá, laskavě příklad a konečně !!! byl vždycky člověk člověku vlkem.

Z vašeho povídání je opravdu znát, že těm našim psím  kamarádům  opravdu rozumíte, nádherně se to čte, moc děkuju (Na kočičky jsem nezapomněla, prosím nebít, je jen, že jsem ryze psí člověk...tedy - zatím)

Vážená a šikovná a strhující paní autorko,

já opravdu, ale opravdu nevím, jak sem mohl do letoška nevědět, že existujete. Odvolávám co sem odvolal a knihkupci sou pitomí. Dyť by se to prodávalo!? Takových pitomostí, kšuntů, otřesných překladů (moje parketa), oblbujících mystickovesmírněnadsmyslových spasitelských pokleslostí... - A Vave (jak je jejím zvykem) si z toho opět něco nejlíp vyvodila: ANO, ANO, ANO.

A dybyste chtěli vědět můj (jistě i váš) názor na kšunty v centru Prahy - dyť vy chcete, že - moje shrnutí + zoufalé dotazy viz vedle v LN, pod Jednička bude... haj hou.

Re: Vážená a šikovná a strhující paní autorko,

Jakúbku, Jakúbku, slib mi, že se nedopálíš na moji poznámečku: doufám, že skupinu slov otřesných překladů (moje parketa) jsi zamýšlel jinak, než hnidopichům vyznívá. (Ale já musím hnidopišit, aby aspoň v části knížek, ke kterým se dostanu před jejich vydáním, bylo těch otřesností co nejméně ) 

Fčera zrovna jsem kámošce vrtala do jejího překladu "zo slovenčiny - nášho bratského jazyka". Chudina už musela být hooodně unavená, když nechala takové výrazy jako nechala. Ale chtěla jsem tebe i další poprosit o malou inzultaci ... éééé konzultaci. Jde o příběh zo slovenskej dediny niekedy koncom 19. alebo začiatkom 20. storočia. V textu se vyskytlo Kúpil si pletenú slamenú posteĺ´ Co byste si pod těmito slovy představili??  Děkuji laskavému čtenářstvu.

Konečně

jsem si to mohla v klidu dočíst, milá paní Ireno.

Moc by se mi líbilo, kdyby z Vašich knížek předčítaly paní učitelky dětem na prvním stupni základní školy, myslím že dnešní děti se moc potřebují dozvědět něco o životě ve smečkách, v těch zvířecích, i v těch lidských nebo smíšených.

Mňam to jsem si čtenářsky pošmákla

tyhle psovlčí věci čtu ráda. Je to moc zajímací čtení. Teď zrovna mám půjčenou od kolegyně knížku Cesty vlků. Což je takový vlčí román, zvláštně napsaný a je vidět, že ten kdo ho psal, měl nejen fantazii, ale i znalost vlčího chování.

Svatá pravda

My máme smečku míchanou a kdo je tam šéf? Filip se tak sice tváří a jako "největší a nejsilnější pes" hlídá smečku a její území před vnějšími nepřáteli, ale všichni mají velký respekt ze Sisinky, z té malé štíhlé kočičky.

krásný článek,

děkuju moc.

Paní Sehnerová

už jste mi tu chyběla - tak krásně píšete. Na dovolenou jsem si vzala jednu vaši knížku (mimo dalších deset ) a hádejte, po které jsem neomylně sáhla jako první - a kterou jsem přečetla málem na jeden zátah? Strašně jsem se nasmála, ale také zamyslela - a už vím, v čem jsme dělali chyby. Až budu mít dalšího pejska (doufám, že za hóódně dlouho), budu se Vašimi radami řídit.