PSI: Operace přetržených vazů u Feri metodou TTA

Koncem srpna 2015 začala Feri pajdat na pravou zadní nohu. Lépe řečeno, jeden skok a stala se z ní trojnožka, která vůbec pravou zadní nohu nepoužívala. Na stejné noze si jako štěňátko natáhla sval při špatném skoku, ale od té doby byl klid. Až do osudného srpna. U veterináře dostala něco proti bolesti, a kdyby se to nelepšilo, máme přijít znovu.

Prvních 14 dní to vypadalo, že se to moc nelepší a už jsme začali další návštěvu zvažovat, ale pak najednou začala tlapu skoro normálně používat – začala ji pokládat na zem a občas na vycházkách nebo doma se zdálo, že jí vůbec nic není.
Často ale nohu nadlehčovala a došlapovala jen jakoby na špičku tlapátka.
Ukolébáni pozitivní změnou jsme čekali na další pokroky vedoucí k plnému zotavení. To ale ani v následujícím týdnu nepřišlo, a podle fotek z vycházky se zkušeným psím kamarádkám došlap hodně nelíbil. A tak šel muž s Feri na ortopedii.

Feri kulhá

Diagnóza nás vyděsila. Ruptura předního zkříženého vazu v pravém zadním koleni a operace ideálně co nejdřív. Poptali jsme se na doporučení šikovného ortopeda a v sobotu 30. 9. už jsme dostali i diagnózu od něj. Potvrdil ji a naplánoval operaci za týden na 6. 10. 2015. Rozhodli jsme se pro operaci metodou TTA, při které by měla být rychlejší rekonvalescence, menší riziko artrózy operovaného kloubu do budoucna a především větší šance pokračovat bez omezení v našich turistických aktivitách. Feri byla zvážená na digitální váze v čekárně – aktuální předoperační váha 14 kg. Zrušili jsme naši týdenní dovolenou, která shodou okolností vyšla na říjen, a využili jsme tak volných dnů k celodennímu hlídacímu režimu.

Den operace 6. 10. 2015: Ráno v den operace muž asistoval při uspávání (rentgen a předoperační vyšetření) a odpoledne už jsme dostali Ferinku probuzenou, odoperovanou a s ovázanou tlapkou, takže hurá domů do klece, kterou mi zapůjčila hodná kamarádka. Pro jistotu jsme si vyžádali límec, ale nohy si Ferinka vůbec nevšímala.

Feri v den operace

První večer nechtěla pít, ale veterinární konzervu, kterou jsme dostali v ordinaci, zbaštila celkem rychle a ani paštikou s léky nepohrdla. Po operaci byla ještě rozbolavělá a unavená, ale byla ráda, že má v kleci klid.

Léky podáváme Aescin 1-0-1, Rycarfa 1/2-0-0 a Clavaseptin 250 1-0-1.

Máme dávat pozor na obvaz, aby se nenamočil při venčení a k ráně se nedostala vlhkost. Na toto se nám výborně osvědčila psí botička, kterou máme v psí výbavě, a noha byla celou dobu krásně v suchu. Samozřejmě bylo také nutné zabránit skákání a dalším aktivitám, aby se nepřetěžovala zdravá noha, ale první večer na to Feri neměla ani pomyšlení.

První dny po operaci se Feri rozpila, i když ze začátku pít nechtěla vůbec, ale kuřecí vývar ji zviklal a během několika dní už pila i vodu. S vývarem šlo ruku v ruce taky kuřátko první dny míchané s granulemi. Koupili jsme na klecové období méně tučné granule, když má zakázaný prakticky veškerý pohyb (především skákání a startování) a ven může jen na čurání. První tři týdny po operaci je doporučeno být s pacientem doma 24h/den a tak se s mužem střídáme a dohlížíme na zotavování. Celodenní dohled řešil i další problém – potřebu čůrat celkem často, asi po 4-5 hodinách (zřejmě jí obvaz a uchycení kolem těla tlačilo do močového měchýře), takže jsme nezřídka vstávali v noci i dvakrát.

Feri týden po operaci

Máme zatím jen jeden problém – první dva dny jsme ji museli ven vynášet, postavit před dům na čůrání a zas odnést do klece. S bolavou tlapou a nedostatečně velkým otvorem v kleci jsme měli problém, jak ji šetrně vyndat a vrátit do klece, protože sama nebyla schopná se z ní dostat. Nakonec jsme to vyřešili sklápěním celé bočnice klece – naštěstí konstrukce to snadno dovoluje pouze s drobným zásahem kleští – a po několika dnech, když už Feri začala sama více méně fungovat na třech zdravých nožkách, už krásně chodila dvířky a bočnici jsme mohli vrátit do původního stavu.

9. den od operace, 15. 10. 2015: Veterinář sundal obvaz, jizva se dobře hojí. Feri si nohy pořád nevšímá a opatrně na ní stojí, když pije. Bohužel sundání obvazu nenesla vůbec dobře, musela dostat límec a v noci hrozně kňučela, takže druhý den dostala nový obvaz ke svojí naprosté spokojenosti. Límec jsme odložili a opět jsme doma měli vzorného pacienta.

Feri týden po operaci

16. den od operace, 21. 10. 2015: Pan doktor vyndal stehy a po drobném přemlouvání dostala Feri další obvaz s tím, že nejpozději v pondělí 26. 10. sundat a už bez obvazu. Nový obvaz ale nebyl tak pečlivě vyměkčený a noc byla divoká asi nejen pro nás. Ráno jsme sundali obvaz a ovázali nohu nohavicí z pyžama. Zabralo, Feri přestala „brečet“, ale bez límce měla snahu nohu vydatně oblemcávat, takže do té doby zbytečná pomůcka se stala každodenní ozdobou psí hlavy. Naštěstí límec vůbec neřeší a bez problému s ním chodí, spí, pije i žere.

20. den od operace, 26. 10.: Další kontrola, jizva se dobře hojí, máme léky asi už jen na 2 nebo 3 dny. Pokud nebudou problémy, za 5 týdnů, tedy 8 týdnů po operaci, přijít na kontrolní rentgen. Do té doby klidový režim, omezení pohybu a ven maximálně vyvenčit stále platí. Už ani není nutné být celý den doma a tak se vracíme do práce a muž jezdí v poledne kontrolovat pacienta a bere ho ven. Doma to zvládá sama na jedničku, stejně tak Tim, který musí být venku v pracovní době sám.

Feri - hojící se jizva

25. den od operace, 31. 10. 2015: Límec zůstává, ale nohavice už není potřeba. Klecový režim zatím zvládá, ale závidí Timovi, když se jde ven, a chce jít taky. Zdá se mi, že trochu přibrala i přes razantní snížení tuku v nových granulích, ze 17 % u modré Acany versus 9 % u Wolfsblut Wild Duck. Nicméně Feri nabírá snadno, a i když v rekonvalescenci je nejlepší mít psa váhově v dobré kondici, kilo až dvě navíc snad nebudou výrazný problém.

36. den od operace, 11. 11. 2015: Pokračujeme v nastoleném režimu, Feri pořád bydlí v kleci, aby nepřetěžovala zdravou nohu, ale je vidět, že jí venčení před domem přijde málo a chtěla by ven. Potíže s pobytem v kleci nejsou a celkem ochotně stále většinu dní prospí.

56. den od operace, 2. 12. 2015: Kontrola po osmi týdnech od operace. Noha po operaci plně zahojená, plně hybná. Kontrolní rentgen v pořádku, takže můžeme pomalu začít zatěžovat na řízených procházkách. Límeček už není vůbec potřeba, zahojená noha nesvědí a nezlobí a Feri si jí moc nevšímá.

Feri - 8 týdnů po operaci vazů pravé zadní nohy

13. týden od operace, 5. 1. 2016: Feri zvládne ujít kilák a půl a ke konci procházky nevypadá unaveně. Problém je ale sníh a hlavně namrzlé chodníky. I když odklizené, ledovka je problém a Feri nadlehčuje nohu a kulhá po několika metrech. V teplotách nad nulou ale v pohodě dá navyklou trasu z posledních dní.
Večer ji bereme z klece, přes noc je minimum vzruchů na ulici a ona chrápe. Přes den zatím klec, aby neměla tendence skákat na okno na procházející lidi na ulici – přece jen, dokud veterinář nepotvrdí, že si může skákat, jak chce, tak my ji nenecháme.

14. týden od operace, 14. 1. 2016: Závěrečná kontrola na veterině. Feri je „zdravá“ a není už důvod mít jiná opatření, než pomalé navyšování zátěže.

5 měsíců od operace, březen 2016: Na dovolené jsme chodili každý den na 6km procházky a Ferinka je krásně zvládala, 5 dní po sobě. Jen pak musel být klid a nesměla řádit na zahradě, jinak začala nohu nadlehčovat.

10 měsíců od operace, srpen 2016: Feri je de facto v plné zátěži. 30 kilometrů za den není žádný problém :) Noha sice ještě plně nezarostla krycí srstí, ale podsadu má hustou a plně dorostlou.

Necelé dva roky od operace: Feri běhá prakticky jako zamlada, jen ji začalo zmáhat vedro a tak přes léto spíš vegetí doma, ale ohledně operované nožky nejsou žádné potíže a zhruba po roce a kousek po operaci jí plně i dorostla srst.

Feri - 5 a půlměsíce po operaci vazů pravé zadní nohy

Rozhodně ze začátku byl režim náročný pro nás všechny, ale vyplatilo se striktně dodržet pokyny veterináře. Bohužel během kontrol jsme byli často svědky psa s dorůstající zjizvenou nohou, jak čeká na kontrolu s druhou v obvaze... Není to jednoduché těch 8 týdnů vydržet a opravdu jen chodit několik metrů před dům čůrat, a pro některé psy je takový režim nepředstavitelný.

Ale přijde mi mnohem lepší to vydržet těch 8 týdnů a zatnout zuby, než přetížit druhou nohu nedodržením režimu a za chvíli operovat i nohu druhou. Pominu-li finanční náročnost operace, která u našeho menšího psa byla zhruba 25 000 bez započítání léků a dojíždění do Brna na kontroly, první 3 týdny, řešené střídavě dovolenou, prací z domu a hlavně opravdu ochotou zaměstnavatele nám vyjít vstříc, nedovedu si představit absolvovat to celé znovu po měsíci jen proto, že je člověku líto chudáka psa zavřít do klece nebo mu jinak razantně omezit režim.

Vždycky je lepší zabrat hned na poprvé a ani psa zbytečně kvůli lidskému soucitu nehnat na další operaci, pod další narkózu, pokud jde takový režim se psem zvládat. Určitě existují jedinci, se kterými by to jednoduché nebylo a možná by to bylo i nemožné, leč smutné je, že většina těch, co jsme v ordinaci potkávali na druhém kole s druhou nohou, byli lidé s myšlením „já bych mu to nemohla udělat, on tak rád honí ty kočky a co by z toho života měl...“ Je to těžké, ale opravdu je lepší to celé zvládnout jednou a pořádně, než poprvé povolit mantinely a za pár týdnů mít repete.

Původní článek byl publikován na osobním webu autorky mawenzi.cz.

Foto: autorka