Literárně založené Zvířetníky pak prosím, aby prominuli vyloupení veleváženého pana spisovatele - nemohla jsem jinak. Život nehledí na staletí, dělá si, co chce, a klidně opakuje dávné příběhy. Posuďte sami.

Tak si to po ránu metelim řádnou metelicí do práce. Postupně se dostávám na dějiště hrdinného příběhu, které ve velmi prozaickém podání vypadá asi následovně: Podél paneláku je poměrně slušně vymetený chodník, ze kterého se v různých místech rozbíhají pěšinky prošlapané ranními obětavci v tak asi 15 cm čerstvého sněhu. Pro úplnost popisu nutno podotknout, že vedle pěšinek je pod čerstvým sněhem ještě tak dalších 15-20 cm nepřemrzlého poměrně měkkého sněhu.

Po jedné pěšince tou slotou rozvážně prochází panička s pejskem (velmi přibližných rozměrů 50x40x25 cm). V protisměru po nedaleké pěšince provázen paničkou kráčí náš hrdinný rytíř Pidipejsek (přibližných rozměrů 20x15x8 cm). Dle dalšího sledu událostí a jeho fešácké červené vestičky usuzuji, že jeho kroky směřovaly za nějakou obzvláště krásnou psí slečnou.

Jak tak mžourám chumelenicí, zachytím pohledem pejsky právě v situaci, kdy rytíř Pidipejsek spatří na vedlejší pěšince druhého pejska a okamžitě v něm rozpozná cizího rytíře, který si drze dovolil jít po pěšince, kterou náš rytíř vůbec nepotřeboval použít. Bohužel vzhledem ke svým omezeným psím znalostem nemohu přesně přetlumočit, jaké námitky proti kráse psí dámy našeho hrdiny si ten cizí rytíř dovolil vznést.

Rozhodně však musely být pádné - rytíř Pidipejsek se nedbaje nepřízně počasí neohroženě vydává do boje. Po mohutném rozběhu po pěšince a prvním hupnutí daleko do hlubokého sněhu, se mu ale podaří se posunout už jen o malý kousíček blíže zrádnému vetřelci a nakonec je chudák zákeřně přemožen a zajat tou zlolajnou bílou záplavou. Odtud ho nakonec zachrání až jeho věrný sluha (alias panička). Druhý pejsek s paničkou je mezitím po paralelní pěšince v poklidu míjí.

Musím milým čtenářům s politováním sdělit, že jsem se nakonec rozhodla na místě hrdinského činu dále neprodlévat a nemohu vám proto vypovědět, jaké pokoření prožíval náš rytíř, ani co chudák řekl dámě svého srdce... Nedokázala jsem v tu chvíli odhadnout, zda Pidipejskova panička bude mít spíše povahové rysy věrného sluhy svého čtyřnohého šlechtice, nebo zda se v tomto případě spíše projeví rysy podobnosti povah pejsků a páníčků.

V prvním případě by se nebylo třeba obávat, protože by ji nějaké to nabrání sněhu do bot určitě nevyvedlo z rovnováhy. Ve druhém případě by si však panička mohla nevhodně vyložit můj i při hustém sněžení jistě nepřehlédnutelný škodolibý úsměv a hrozila by možnost zopakování celého příběhu s jinými hlavními aktéry.

Loučím se s přáním, aby případné další metelice, chumelenice a fujavice, kterými nás hodlá příroda (i život vůbec) ještě počastovat, byly zdrojem více veselých příhod než nepříjemných komplikací našeho života.

HCHO

*************************************************************************************************

Neregistrovanou diskuzi k tomuto článku najdete zde

*************************************************************************************************