Nikdy předtím jsem žádné zvířátko neměla, ač jsme měli velkou vilu i zahradu, otec mně nikdy žádné zvíře nepovolil. V rodině měl hlavní slovo, přímluvy nepomohly. Později jsem byla vlastně pořád mimo domov. A setkání se psy mě potkalo až ve 40 letech, ve druhém svazku.

Partner měl vždy psa, většinou nalezeného, žádný výcvik ale neuplatňoval. Atmosféře jsem se podrobila a začala vodit nebo nosit domů nalezené psy já. Až byli čtyři.

Nalezeni byli v různých částech Prahy v různých letech. Vždy se každý další přidal do smečky. Dva psi, dvě čubiny. Až do tragických událostí v rodině žádné problémy nebyly.

Na přiložené fotce č.1. odcházíme z Veleslavína na procházku až do sadu Břevnovského kláštera, přes dvě hlavní ulice. Nikdy žádné vodítko, na tom chodit tři nechtěli, pouze až ten čtvrtý.

Čubiny se venku bály, chodily většinou vedle nebo blízko mě, Kryštofek pobíhal, ale na zavolání hned přišel. I po parku, žádný problém nikdy nebyl, pouze někdy vylítl odněkud velký pes a některého z našich rafnul. Operace to byly většinou pak šeredné.

Venku jsme působili vůbec jako zajímavá smečka, kolem samý čistokrevný pes a k tomu i patřičné jméno, já svolávala čubino (na jiné slyšet nehodlala), Kryštofe, Nelino, až čtvrtý byl Boník, pohledy za námi byly podezíravé.

Obrázek č. 2. Když jsme dávali golf. hole do auta věděli, že musejí čekat a tak zaujali místo na zídce a vzorně zírali na náš odjezd. Když jsme jeli na turnaj, třeba i na 2 dny (k dispozici měli celý dům s velkou zahradou) tak od pánečka dostávali kázání.

Obrázek č. 3. Při krmení byl nejdříve problém, protože když bylo více misek, přebíhali od jedné ke druhé, nemá náhodou ten druhý něco lepšího a v klidu se nenažrali. Takže jsme koupili velikánský kastrol a čekali.

Hafíci vytvořili podle své hierarchie frontu a tak už to platilo pořád. V klidu se vystřídali a nasytili. Když asistovali u linky, udělali půlkruh, vždy každý zaujal místo na své stejné značce, dostávali poctivě každý stejně, takže nikdy nanatáhl krk ten, který nebyl v pořadí.

Měli jsme převelmi časté návštěvy, po řádném přivítání hostů si sedli vedle sebe na sofa a sledovali cvrkot, nikdy neloudili. I nepsím hostům naprosto nevadili.

Nic jsme je neučili, srovnávali se sami. Tolik moje výcvikové zkušenosti. Navzájem jsme se moc a moc milovali.