Tuhle jsem narazila na video známého astrofyzika Neila deGrasse Tysona – tentokrát nemluvil o vesmíru, ale o psech. A řekl to moc hezky:

„Nemůžu mluvit za majitele koček, ale ti, kdo mají psa, vědí, že pokaždé, když přijdete domů, pes je šťastný, skáče, chce vám olízat obličej. I když jste šli třeba jen do schránky pro poštu, jsou celí blažení, když se vrátíte. Když je chcete vzít ven na projížďku, sedí v autě první. Radostnějšího tvora aby pohledal, a žijí s námi. Jenže psi nežijí tak dlouho jako my. Když je psovi dejme tomu čtrnáct, je starý. My žijeme do devadesáti, když rozumně jíme a zapínáme si bezpečnostní pás. Když ta dvě čísla vydělíte, dostanete v podstatě faktor sedm. Takže odtud se bere vzorec sedmi psích let. Je v tom nějaký hlubší smysl? Já myslím, že je. Znamená to, že každičký den, který pes prožije, odpovídá týdnu vašeho života. Když psi dostávají jenom jeden den za každý týden, který prožijete vy, snaží se, aby každý den stál za to. Takže když se podívám na psa, je to pro mě připomínka toho, jak bych měl prožít každý den ve svém životě, který je sedmkrát delší než ten psí.“

Nebo máte jiné zkušenosti? Přeji krásný den.