Ten černý chlupatý je Bertík. Maminka byla Vlámský Bouvier. Před pár lety mi jí přejelo auto, ale nechala mi potomka. Jedno na Bouviera příliš drobné štěně nikdo nechtěl, tak mi zůstalo. Berík se narodil po druhém nakrytí shodou okolností taky větším, černým a chlupatým křížencem, kterého mají Romové u nás ve vsi.

Takže když se někdo příliš naléhavě ptá "Co je to za rasu ?" odpovídám často "To je Rómský Bouvier". Lidi to sice neznají, ale berou to. Někteří lidé samozřejmě vědí, že existuje rasa Vlámský Bouvier, už méně lidí ale ví, že je i rasa Ardénský Bouvier, no a rasu Rómský Bouvier tu znám jen já.

Ta menší světlá je Dášeňka. Upozorňuji na nezbytné n s háčkem v jejím jméně. Když byla maličká měla výrazné pruhy jako tygr, Při osvětlení i v mírném přítmí má blankytně modré oči.

Dostal jsem jí od kamaráda, který má vedle ve vsi výletní hospodu. Jeho fenku - voříška nakryl nějaký pes hostů restaurace. Jezdí tam hodně výletníků z města s nóbl rasovými psy. Tatínek je patrně Bulteriér nebo Brazilská Fila. Fenku toho kamaráda, když byla štěňátka ještě dost malá přejelo auto, zrovna jsem tam byl, tak jsem jedno štěňátko - Dášeňku - dostal. Byla ještě příliš mladá, dávali jsme jí sunar a hřála se v kožichu Bertíka. Dodnes nespí na žádné dece, ale spí jedině na Bertíkovi.

Podobné to bylo s Bertíkovou maminkou Atou a maličkým koťátkem, které jsem jednou v zimě přinesl domů - ztratilo se asi mámě a umřelo by. Nejdříve na něj sice Ata vrčela a když bylo koťátko dotěrné, tak před ním i utíkala, ale brzy to vzdala. Koťátko vyhledávalo živočišné teplo velké a chlupaté Aty.

Tak se spolu za pár dní sblížili, že Koťátko na Atě spalo. Dokonce spolu zároveň pili vodu z jedné misky. Stávalo se když kotě spalo na fence a ona vstala, tak kotě neslezlo a na Atě prostě jezdilo. Takže občas se stalo že kotě dojelo na ní až k misce s vodou, seběhlo jí přes hlavu k misce a pak společně pili.

Nemám teď rodinu, žiju jen se svými pejsky. Každý je úplně jiný, ale oba se strašně rádi fotí. Vytáhnu foťák a pózují. Máme to jako když jede rodinka na výlet na Karlštejn, tak se pěkně celá famílie vyfotí s Karštejnem v pozadí. Pejsi se posadí, koukají do objektivu a čekají na zvuk spouště. Pak buď zaujmou jinou pózu, nebo odběhnou - jak mají náladu.

Takže mám fotky z různých výletů, pamětihodnosti s pózujícími pejsky v popředí. Světlejší Dášeňka se fotí líp, černočerný a neforemně chlupatý Bertík je expozičně dost náročný objekt. Pan Neff, jako učitel digi fotografie by mě sice za kvalitu mých fotek asi nepochválil, ale slibuji, že se zlepším.

Jsem sice sám, ale pejsci jsou moje rodina - moje smečka.