Máme doma štěňátko,
vyroste nám zakrátko.
Až z něj bude megapes,
jenom blbec by k nám vlez.

Auro, slovo "blbec" slušná čubička neříká, vymysli si jinou veršovánku!
Tak jo!

Máme doma štěňátko,
vyroste nám zakrátko.
Až z něj bude velkej pes,
ty zloději, ty se třes!

Auro, podle § 197a Trestního zákoníku je vyhrožování trestné. A už vůbec se v Česku nesmí vyhrožovat zlodějům, zloději jsou tu hájeni! Vymysli si jinou veršovánku.
Tak jo!

Máme doma štěňátko,
zcvoknem z něho zakrátko.
Když nám všechno počuralo,
rozkousalo, rozhrabalo,
tak se tomu ještě smálo!

Auro, když se lidé štěňátku věnují a pořídí mu psí hračky, tak se rychle naučí čistotě, z nudy nic nezdevastuje a směje se štěně i páníček. Vymysli si jinou veršovánku.
Tak jo!

Máme doma štěňátko,
sladký jako cukrátko.
Až  vyroste do nebe,
vykopnem ho, ne že ne!

Auro, jen darebák vyhodí z domu psa, když ho omrzí. A vůbec - o lumpech se nemá veršovat, lumpové se mají věšet! Vymysli si jinou veršovánku.
Tak jo!

Máme doma štěňátko,
je to naše bejbátko.
Až jednou  bude veliký,
bude dělat budliky, budliky, budliky....

Sehnerová, mě už to veršování nebaví!
Tak neveršuj po člověčím, Aurinko, veršuj po psím!
Tak jo!

Joííí, joííí, joííí, haf,
vrrr a vuf, a vrrr a raf!
Grrr, puf, grrr, buf,
vau a hav, a gaf, gaf, gaf!

Se vším, cos řekla, Aurinko, naprosto souhlasím!
Tak jo! Řekla jsem, že na žádnýho psa, ani na toho nejpitomějšího voříška, žádnej člověk nemá.

Standard zdravého psa
Mou životní láskou jsou pastevečtí psi, zejména středoasijci a kavkazani, anatolové a šarplaninci, čuvačové a kuvaszové...
Tak dobře, obdivuji je všechny, protože když vidím cválat pastevce, vidím letět na houževnatém stepním koníkovi Čingischána, když slyším štěkat pastevce, slyším dunění hromu. Pastevečtí psi jsou pro mě ztělesněním ryzí přírody, jíž nám už na zeměkouli příliš nezbývá.
Díky tažení Keltů a Alanů naštorc i cikcak Evropou koluje krev neohrožených ochránců stád v žilách většiny molossoidních plemen, a tak mne neponechává chladnou neapolský mastin, cane corso, rotvajler, tosa inu, anglický mastif, bordeauxská a německá doga, bernardýn, pyrenejský horský pes, španělský mastin, boxer, bulmastif, leonberger... Tak dobře, obdivuji všechny molossy pro jejich sílu a mohutnost, pro jejich oddanost člověku, pro jejich statečná srdce.
Psiska velká nejen na těle ale i na duchu provázejí člověka od starší doby kamenné, to znamená 15 tisíc let. Pračlověk ještě svou potravu pouze sbíral, či ubíjel kamenem, ale už mu začínalo svítat, že nejsnáze si obstará maso tak, když se bude kolem něj stále ometat stádečko krotkých koz. Koza byla totiž první užitkové zvíře, které začal člověk domestikovat, vždyť chytnout kůzle bylo mnohem snazší a bezpečnější, než se zmocnit telete, neboť až 215 cm v kohoutku vysoký pratur byl člověku dlouho stejně smrtelně nebezpečný jako obrovský medvěd.
Velcí psi měli o práci postaráno zejména v tzv. pasteveckých oblastech, kde byl pro stáda koz a později i ovcí celoročně dostatek trávy a vody. Pást znamenalo nejen hnát stádo z jedné pastviny na druhou, ale zajistit mu ochranu před tehdy ještě početnými dravci, zejména před vlky. K tomu se hodil jen tvor, který svou silou a hmotností, inteligencí i dravostí vlky předstihoval - pastevecký pes.
Velcí psi strážili hrady a paláce, statky a obory, ochraňovali drahocenné zboží přepravované karavanami, doprovázeli své pány do bitev, taháním vozíků nahrazovali chuďasům koně či oslíka, po úzkých stezkách dopravovali na zádech náklady do horských klášterů, zachraňovali topící se plavce či lavinou zavalené poutníky.
Germánům pomáhali při lovu v hlubokém Teutoburském lese a Britům při ostraze jejich Ostrovů před římskými dobyvateli, byli pomocníky sedláků při hnaní dobytka na trh a řezníků při hnaní dobytka na jatka... Ať se jim říkalo pastevci či ovčáci, medvědohryzové či býkohryzové, mastifové či dogy, vždy v jejich hrudích tepala srdce udatných bojovníků.
Od novověku plní velký pes též roli rodinného psa, neboť spolehlivě dozoruje hrající si děti, střeží bezpečí domu i jeho obyvatel a podílí se jako společník na většině rodinných aktivit.
Pes je jediné zvíře, které člověka prokazatelně miluje, které se od člověka z vlastního popudu neodloučí, pes je jediný tvor, který položí za svého člověka život, jediný tvor, který po pánovi teskní tak, až se uteskní.
Kdyby se mě někdo zeptal, koho si vážím víc, zda lidí nebo psů, bez váhání bych odpověděla, že psů, protože jsem už dost stará na to, abych si něco namlouvala, abych věřila iluzím o lidské dobrotě, abych jenom proto, že jsem člověk, preferovala člověka.
Čím dál tím víc se přesvědčuji o tom, jak se lidé po stránce citové vyprazdňují, jak mnohým stačí ku štěstí jen supermarkety, automobil, televize, mobil, jídlo a peníze. Až lidé jako zbytečný balast pokácí všechny stromy a vyhubí všechny psy, změní se v monstra.
Kdo má možnost, nechť tedy zasadí stromek a pořídí si psa. Tak, jak musíme stromek okopávat a zalévat, aby zdárně rostl a košatěl, tak musíme psa dobře vychovat, krmit a věnovat mu svou náklonnost, aby zdárně rostla naše vzájemná spolupráce a košatěla naše vzájemná láska.
Psi nám nejsou nic dlužni, naopak, my jsme jejich velcí dlužníci. Proč? Protože mají velký podíl na tom, že se kdysi, dávno tomu, zažehla v člověku jiskra citu k němé tváři, která spolu s láskou k dítěti dala základ mnoha pozitivním emocím, které činí člověka člověkem.

Proč chtějí lidé molossa? Z furiantství...
Malej pes? Děkuju pěkně, psí pidižvík mně nic neříká, fakt mě nevoslovuje! To aby jeden porád merčil, kam šlape a kam si sedá, je to hlučný a je to vzteklý, jakmile zblejskne haranty nebo pořádnýho psa, dostane hysťák...
Na podzim abyste mu vyrobili z pixly přílbu, aby ho neutloukly kroupy, nevomráčily padající žaludy a nepřizabily kaštany...
Malýho čoklíka musíte furt před někým či před něčím vartovat, před chodci, před psy, před dravými ptáky, před žížalou škrtičem...
Když vás někdo přepadne, voplatí vám psí trpajzlík vaši péči, za kterou vysmahnete stejný prachy jako za psa velkýho? Zastane se vás? Zažene lumpa? Ukousne mu ty jeho hnusný kou...
Pane, buďte tak laskav a vyjadřujte se slušně, čtou to dámy!
Ukousne mu tu jeho připitomnělou kouli? Jak by mohl? Vždyť je to jen z kozy duch, vždyť je to jen štěk s beruškou na kebuli! Z bezpečný vzdálenosti ječí jak siréna a pak šupho do tašky!
Chudák přepadená ženská! Kdyby venčila velkýho psa, mohla by toho násilníka vobrat a přefiknout sama a chlap by se nebránil, ani by nemukl, protože by měl vobavy, že ho hafan zrychtuje víc než rozdychtěná meluzína...
Nene, já jsem ctitelem jen vopravdu velkejch rafanů...
Co? Ne, boxer je na můj vkus ještě malej, cane corso a tosa jsou středňáci, rotvíka bych vzal na milost, protože imrvére hraje v těch satanskejch filmech, chachááá, kdyby ti režiséři znali moji starou, angažovali by ji!, jo, normální lidi se rotvíka kvůli tý jeho černobubácký pověsti bojej jako čert kříže.
U středoasijce bych přimhouřil jedno voko, sice mámě by se hodil do vobejváku modrej pes a takovej žádnej azouš není, ale už je to přece jen kus psa, i když fakt nevím, co na něm ta Sehnerka vidí, podle mě je docela dost flegmatickej, leží, čumí jako buvol a myslí si vo pr...
Co? Já vím, že to čtou i slušný ženský! Kde jsem to jenom... Aha! Myslí si vo problému hlídání svý. Správnej hlídač musí lítat kolem plotu a rvát pletivo, aby měli všichni, co choděj kolem, zdravej rešpekt!
Jo, anglickej mastif by šel, toho fakt nikdo nepřehlídne, ale to by mi musel chovatel zaručit, že bude mít záda jak lavici, že to nebude žádná chcíplá žirafa...
Vidím to na neapolskýho nebo španělskýho mastina, ty prej vážej až metrák, dyž se povedou... Jéžiš, na jednom vobrázku byl vyfocenej moskevskej strážní pes a to nebyl pes, to bylo hovado, ten toho musí na jedno posezení sežrat jak svatebčan! No, ale já nejsem žádná socka, na ty granule furt ještě mám!
Taky by se mi líbil bernardýn, ale nesměl by být z linie obžury Bohouše, kterej hrál v televizi, protože ten by nás sežral i s těma granulema... No, když tak o tom uvažuju, kdyby sežral tchyni, svět by se nezbořil, jasně, za sežranou rafiku bych ho vodměnil sušeným vepřovým uchem, protože kam se podívám, všade vidím jen vepřový hlavy, tak například náš starosta...
Pane, zůstaňte laskavě u kynologie, vepřové hlavy řešte, až budou volby!
Zkrátka a dobře: Chci toho největšího psa na světě, jenom takovej je to pravý vořechový!
A proč ho, pane, vlastně chcete?
Proč, proč? Takhle se může ptát jenom ženská s maturitou ze štrykování!
Chci megapsa, protože náš debilní soused má čivavu!

Z neznalosti věci...
Jsem na mateřský a chtěla bych ke kočárku psa, aby mi kluka vohlídal před krámem, když si jdu nakoupit. Hodně mamin, co znám, má psa, protože děcka se s čoklem zabavěj a je od nich na chvíli klid. Jo a taky jsou prej z harantů lepší lidi, když vyrůstaj s nějakým zvířátkem a neumlátěj ho hokejkou, nebo mu nevrazej pastelku do voka...
Jenom se nemůžu rozhodnout, jestli si mám pořídit puntíkatýho dalmatina - jéžiš, neletěj momentálně proužky? - nebo kavkazana, kterej je chlupatej jako můj Pepan, ale na rozdíl od Pepana je chlupatej úplně všade...
Taky by se mi líbila bordeauxská doga, protože vypadá jak teta Miluše, kterou miluju, protože umřela a odkázala nám chalupu na vesnici, kde chcíp pes, takže tam můžu chytat bronz nahoře bez...
Kdykoli se mě lidé tohoto ražení ptají, mají-li si pořídit dobrmana nebo bígla, bez váhání doporučím bígla a pak dodám, že pudlík coby společenský psík je mnohem poslušnější a "legračnější", než honič bígl.
Ano? vzbudí pudlík jejich zájem, a já na to, že nejlepší pes do velkoměsta ke kočárku je žádný pes, protože pes je jen starost a chlupy po celém bytě, práce navíc a peníze.
Doufám, že jsem těm, kteří se chystali na ostrého kavkazana a pak nevěděli, kam s jezevčíkem, až pojedou s děckama k moři, psa rozmluvila. Pes není ani módní doplněk, ani kratochvíle ani hračka pro děti, pes je velká zodpovědnost a nezáleží na tom, je-li malý nebo velký, protože každý pes se musí řádně vychovat, krmit a opečovávat. Pes je milující srdce a citlivá duše, pes není, jak se mnohý domnívá, věc, které se pak zbavím z důvodu "alergie dítěte".
Nerozhodnost při výběru plemene svědčí o jednom: člověk nemá se psy žádnou zkušenost a neučinil nic pro to, aby se z nepejskaře "rekvalifikoval" na alespoň poučeného laika: nic si o plemenu, které ho vizuálně zaujalo, nezjistil, a to ani dotazy u chovatelů, veterinářů či pracovníků psích útulků, ani četbou kynologické literatury. Neví tudíž, jakou má plemeno historii, pro jaké účely bylo vyšlechtěno, jakou má povahu, k čemu se hodí nejlépe a k čemu naopak vůbec ne, jaké má nároky na pohyb, na péči o srst, na krmení, může-li být celoročně venku, nebo je-li na chlad choulostivé, zdali je to plemeno vůči cizím psům smířlivé či dominantní, je-li to pes rodinný a když ano, pro jaký typ rodiny se hodí nejvíce (malé děti, odrostlé děti či bezdětná rodina), zdali bude prosperovat či naopak fyzicky a psychicky strádat v malém bytě v hlučném velkoměstě...
Jak nefér vůči psovi, který je na člověku ve všem zcela odkázán!
Lidi nejenže nevědí, jakého psa chtějí, ale mnohdy nevědí ani to, k čemu ho potřebují, co si s ním počnou, až roztomilý štuc vyroste a "začne je vohrožovat na životě a na peněžence".
Mnohdy je důvodem ke koupi psa určitého plemene už to, že o psu byl natočen divácky úspěšný "doják" a plemeno se tak stalo módním hitem (kolie Lassie, dalmatin, bernardýn Beethoven, německý ovčák Rintintin, bordeauxská doga, anglický buldok či čtyři Poláci a Šaryk z jednoho tanku).
Důvodem k vlastnění psa bývá i to, že psa má každý, kdo něco znamená, má ho kolegyně a má ho šéf, mají ho poslanci, senátoři i prezidenti, zkrátka a dobře "čokla už má kdejakej blbec, takže bysme si ho, mámo, měli sofort taky vopatřit"...
Mým výmyslem nejsou ani pubertální hlášky typu: "Mami, já chci psa, všechny holky ho mají!"
"A kterou rasu, Maruško?"
"To je jedno, hlavně aby byl dražší než ten, jakýho má ta kráva Novotná, co dělá voči na toho blbečka Nováka!"

pokračování příště
                 
O paní Sehnerové a jejích knihách se vše dozvíte zde... Pozn. red.