Ronyho si pořídila dcera v roce 1996 a od roku 1998, kdy se vdala, zůstal Rony u mne. Nikdy mne ale nepovažoval za svojí paničku a vždy čekal na dceru.

Dcera si ho však nemohla vzít k sobě, neboť má dvě děti a zeť k dětem psa nechtěl. A tak jsme spolu s Ronym válčili, neboť mě nechtěl poslouchat, tak jako dceru. Vyvrcholilo to 25. listopadu loňského roku, kdy mne dvakrát napadl a tak jsem dceři řekla ať si Rondu vezme k sobě.

Jenomže zeť řekl dceři, že do neděle musí pes z domu nebo může jít i s dětmi taky. Dcera pro klid v rodině volila, že svého čtyřnohého miláčka dá do útulku. Stalo se to v neděli 30. 11. 2003 v útulku v Komořanech, kde s brekem Ronyho předala. Bohužel pánovi, kterému Ronyho předávala, podepsala že se ho zříká.

Když mi to oznámila, tak jsem též začala brečet, pak jsem se z toho nervově zhroutila, neboť když jsem se hned v pondělí 1.12. 2003 spojila s majitelkou útulku paní Kladivovou, oznámila mi, že Rony už je u jiných majitelů a já si ho nemohu vzít zpět. Od 2.12.2003 dcera volala paní z útulku, aby požádala novou majitelku zda by nám Ronyho vrátila. Ta řekla, že psa nedá. 3.12.2003 jsem napsala paní z útulku dopis, protože to jsme už brečely tři: já, dcera i vnučka.

Je to zoufalství, kdy člověk udělá chybu, kterou by rád napravil, ale nelze. Nevěříme, že paní z útulku mluvila s novou majitelkou Rondíka, neboť pokaždé, když jí dcera volala říkala něco jiného. Vždyť ta paní nemůže být na Rondíkovi tak závislá za několik dní jako my za 7 let. Nevíme co dělat, jsme zoufalé, že Rondíka už nikdy neuvidíme a máme výčitky svědomí. A Rondík určitě čeká, kdy si pro něj přijdeme.

Jsme prostě bezmocné, protože spojení s novou paní majitelkou asi nikde nezískáme. Nevíme ani, kde se nový majitelé hlásí a zda by se to vůbec dalo touto cestou zjistit. Také jsem doufala, že paní z útulku té paní co si vzala Ronyho nabídne jiného pejska a nic. Je to vše divné.

Předávací protokol jsem si musela vyžádat písemně, dceři ho nedali, ta totiž pro slzy ani nevěděla co podepisuje. Ani se nedivím, protože když jsem uviděla text udělalo se mi špatně. Zřejmě spoléhají na to, že pro slzy nevíte co podepisujete. Také doklad o zaplacení 500,- Kč jsme nedostali, přestože jsem na to upozornila.

Jestli takto jednají s každým je to vše moc smutné a bolestivé, protože nemáte ani 24 hodin na to co byste chtěli vzít zpět. Bezmoc je hrozná. Omlouvám se, ale nevím,kde bych se takto mohla ze svého zoufalství vyzpovídat. Možná, že si tento smutný příběh někdo přečte a bude vědět, kde bychom Rondíka našly. Byla bych vděčná, kdyby nám dal vědět.