Další moje povídání bude tedy hlavně pro takové neznalce, jako jsem byla já. S krmícím míčkem jsem se prvně setkala, když jsme byli jednou na návštěvě u naší kamarádky. Její pejska si z hraček vybrala poměrně velký červený míček a donesla ho své paničce. Čekala jsem, že jí ho Eva hodí, ale ona do něj nalámala pár slaných tyčinek (samozřejmě bez soli) a dala na zem. Trixi si pak míček koulela po zemi a baštila kousky tyčinek, které vypadávaly ven.

Moc se mi to zalíbilo. Nejenom proto, že to psa zabaví, ale že taky musí přemýšlet, jak dostat pochoutky ven a taky, že dokud v míčku něco hrká, tak že tam ještě nějaká ta dobrota pořád je. Hned druhý den jsem začala takovýto míček shánět. Abych pravdu řekla, myslela jsem si, že to bude snadné, ale nebylo. Míček prostě nebyl. Ano, občas ho dostávají, ale momentálně není. A když byl, tak jenom malý, pro kočičky. Já jsem ho ale tak moc chtěla, že jsem nakonec neodolala a koupila i ten malý pro kočky.

Přinesla jsem ho domů a ukázala naší Ardině. Považovala to za novou hračku, takže nadšeně poskakovala kolem mě. Míček jsem jí ukázala, před ní jsem do něj dala několik psích dobrot, dala na zem, pokoulela, aby nějaká ta pochoutka vypadla a dál už nebylo ničeho třeba. Psice pochopila okamžitě princip věci a vzala vše do svých pacek a čumáčku. 

Dobrůtky měla vykoulené raz dva a dožadovala se dalších. Byla jsem nadšená, fungovalo to bezvadně. Co bylo ovšem horší, byla velikost míčku. Což o to, pochoutek se tam vešlo dost, ale jak byl malý (asi jako tenisák), tak se snadno leckde zakoulel a Ardina pak na něj nemohla. Takže jsem neustále dolovala míček zpod gauče, vany, květinového stolku apod.

Po nějakém čase se mi podařilo sehnat míček podstatně větší. Velikost otvoru pro vypadávaní mlsků se dala regulovat, ale měl jednu chybu. Byly v něm zabudovány dvě pístové píšťalky v úhlu 90°, takže při každém pohybu míčku se vždy jeden z pístů dal do pohybu a míček písknul. No, písknutí to nebylo, spíš takové meknutí. Takže když jsem míček dala naší pejsánce, tak to vypadalo tak, že míček vydával neustále něco jako: mek, mek a Ardina do toho štěkala, protože ji to rozčilovalo. Výsledek: v paneláku nepoužitelné.

Nezbylo, než píšťalky vydolovat a míček tak odzvučit. Po delší námaze se mi to povedlo, takže teď už žádné problémy nejsou a míček je používán denně. V praxi to u nás vypadá tak, že ráno, než odejdu do práce, míček naplním a Arda si spokojeně koulí. Někdy chce naplnit míček i odpoledne, někdy si na něj vzpomene sama, pokud v něm ještě nějaké ty dobroty zůstaly. 

Když se jí míček dostane do místa, kde se moc koulet nedá (roh místnosti, pootevřené dveře apod., tak si pomůže packou, nebo vezme míček do zubů a odnese si ho na lepší místo.

Pochoutky do něj kupuji bez problémů v jakékoliv prodejně s chovatelskými potřebami. Vždycky nakoupím několik druhů a ty potom smíchám, takže to není jednotvárné.

Takže, pokud ještě krmící míček nemáte, tak ho vřele doporučuji.