Předchozí povídání o Kess najdete zde.

Naše Kessinka, česká střapatá čubička, nemá nijak zvlášť vyvinutý pocit vlastnictví. Ví, že něco je její, ale když se vyskytne někdo jiný, kdo o to má zájem, tak mu to vlastně klidně nechá.

To byla hubená holčička, co? Seznámení s Kess, r. 2020

Na chalupě si zamilovala jednoho ze svých plyšáků, tahala ho i ven. A jedna návštěva, pinčová jménem Brusinka, jí ho vždycky se zlomyslným výrazem sebrala a po celou dobu návštěvy si ho hlídala. Občas měla tendenci ho odnést sebou domů, ale to jsme jí nedovolili. Znáte pinče, ne? Ten špičatý hladký nos, ne? Ten přirozeně potměšilý výraz, ne? Tak na něm se myšlenka: A TEĎ TO MÁM JÁ přečte poměrně snadno.

Naše předchozí čuba, česká strakatá slečna Bony, milovala tenisáky. Né že by byla nějak ochotná se za nimi honit, to ne. Raději klacek, pěkně strupatý, ten se pak hezky cupuje. Ale tenisák, to je poklad. Uměla je najít v trávě a jakmile ho našla, popadla si ho a NEDÁM. Kámoš borderkóliák Brit by ho tuze, tuze rád a šťastně by se za ním honil, ale to Bony nedovolila. Vydala ho leda mně do ruky, já ho strčila do kapsy a Bony věděla, že to donesu domů a že zase MÁME DALŠÍ.

Kess a kamarád Dasty. Mají se rádi a on ji snese i u krmení, ale ona jeho moc ne

Když našel tenisák Brit, Bonyna to těžce nesla, a jakmile se naskytla příležitost, hned mu ho sebrala. Ona nějak neuměla, jako ten borderkóliák, vzít do tlamy dva najednou. Tak se občas stalo, že každý měl jeden, Brit vyžadoval, aby mu ho panička házela, kdežto Bony si ho chtěla schovat do mé kapsy, abychom zase doma ten majeteček měli.

Když jsme likvidovali pozůstalost po Bóně, byla těch tenisáků celá velká krabice od bot. Darovala jsem je PetřeK pro vižláka a Talinu.

Nedožraná snídaně, to je potěšení pro naše psí návštěvy. Jak obě pudlice, zejména Molly, tak tříbarevná bievrová Árinka tu misku po Kessině vyčistí dočista do čista. A Kess na to hledí, nijak ji to nevzruší… To Bony, blahé paměti, by jiného než kámoše Brita k misce nepustila, zalehla by vedle ní a nikdo by se neodvážil.

Kamarád svačí a jeho pudlice, Mollyša a Kirunka, se náramně zajímají o sladkou jáhlovou kaši s ovocem a jogurtovým přelivem.Taková jogurtová omáčka = jogurt, vanilínkový cukr a pár kapek rumu, jen pro vůni, to vylepší KAŽDÉ ovoce. A pudlice na to přišly, chichi.

U sousedů na chalupě měli Ditu, zvíře velikosti menšího vlčáka barvy pomeranče. S naší Bony byly velké kámošky a my tam pravidelně chodily (-li) na kus řeči. Při té příležitosti obvykle obě čuby dostaly po nožičce párku. Naše Bony udělala dvakrát chramst a bylo hotovo. Dita, ta ne. Ona byla od přírody nežravá, a taky kapku zlomyslná. Popadla svou půlku párku, položila si ji před přední tlapy a zalehla k ní. Bony se mohla zbláznit. Kroužila kolem ní a hledala příležitost, jak to ukrást. Ale Dita se nedala. Občas to vzala demonstrativně do tlamy, požvýkala, zase upustila do trávy a hlídala si to. Když jsme odcházely (-li), půlpárek se válel v trávě a ta Dita to často nedožrala či vůbec nežrala, dolikvidovaly to slepice. Ale nedala, kdepak. To bylo JEJÍ.

Kessina ovšem umí počítat! Ví, kolik mlsíků se dává po návratu v nočního venčení (tři kousky), a dbá na to, aby tu taky byly. A já jí provedla ošklivý trik: hodila jsem jí jeden kousek, pak druhý a pak jakoby hodila ten třetí… a Kessina to hledala, čmuchala po zemi = nikde nic. Koukala mi do ruky = nikde nic (včas jsem to odložila na stůl). A tak zas nevěřícně šmejdila nosem po zemi, kam by to tak mohlo zapadnout. Ať mne pámbu netrestá, smála jsem se jí. Pak jsem jí ten třetí kousek dala, ze stolu, a za dva dny to celé zopakovala. Kess zase naivně hledala třetí kousek, ale už podstatně kratší dobu a podezíravě zírala na mou ruku. Tak jsem jí ten třetí kousek dala. A když jsem to zkusila potřetí, čmuchla k podlaze a pak na mne upřela zrak a přes-ně věděla, že to zase blbě schovávám.

Foto: Zdena Jů