Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Kessinka má neodolatelné kukuč, stejně jako Arinka a pohled psích očí je velmi výmluvný. A když k tomu pejsek jen tak maličko "zalomí" hlavičku na stranu, lidské srdce láskou bobtná.

Naše Trixie se k mé radosti velmi rychle naučila povel "take a pee" (vyčůrej se) a poctivě se mi snažila vyhovět. A jako Kess, když zrovna měla měchýř prázdný, ale věděla že na povelu trvám, jen na moment přisedla, abych byla spokojená a pelášila do domu. Uměla si sednout, lehnout a dát "pac" (na povel "the other one" - vyměnila za druhou).

Naše kočky samozřejmě žádné povely neumí, ani by se k nim nesnížily. Ale jejich pohledy dokáží být stejně výmluvné, zdůrazněné mňouknutí ani není třeba, aby naši miláčci rychle docílily svého.

Kess jako vždy krásná na fotce a vtipná i šikovná v článku. A kdo pak, že je ta malá krasavice jorkširová?

Je to biewer, návštěva, která k nám zajde na zahradu na popovídání a u Arinky taky na něco na zub.

Kess je pejska šikovná, ba i mazaná .

Móóc chytrá holčička!

Už dlouho se chci zeptat, jak mám postupovat, když se ke mně blíží pes, s páníkem či paničkou v dohledu. Vždy zvolním, nedívám se mu do očí, usmívám se doširoka, nechávám volně spuštěnou ruku s prsty k tělu, hřbetem dopředu, případně vydávám konejšivé zvuku (no ty jsi fešák, ahoj, dobrý den...). A když se mi pes nadšeně opře o nohy a chce mi olíznout pokud možno čelo, nejsem nijak přísná, spíš se směju a drbu dál - to bude asi chyba, že?

Liko, já myslím, že to má každý pejskař nastavený jinak - někdo je rád, mazlení mu nevadí; jindy už na odstup poznáš, že dotyčný se kamarádit nechce. Já někdy přidávám "blbé", že "to nevadí" - tedy když majitel okřikuje psíka, aby na mne neskákal, či mne neolizoval - mně to fakt nevadí, no ale pejsek by měl poslechnout, ach jo...

Když jsem měla jezevčíky, říkala jsem, že jezevčíkům se nedá povelovat, s těmi se musíte domluvit, což je asi u norníků dané, protože při norování musí spoléhat sami a sebe. S cvičákovými psy jsem samozřejmě jela podle pravidel, zpočátku svazarmovské, později jsem přešla podle novější odborné literatury na pozitivní metody. Když mi CD přidělila Betynku, musela jsem kynologické povely opustit. Bývalá panička byla na vozíku, měla ji pořád u sebe, povídala si s ní. Betynka tak z kynologického pohledu neuměla nic. Za dva roky jsme si osvojily nějakou vzájemnou komunikaci. Umí "pocem", "nelez tam", "dáme granulky". Na opuštění postele máme "šupajdi". Pořád nám ale nejde povel "ticho", když se na nějakého jí nesympatického psa rozeřve. Taky se pomalu učí, že se nemůže sápat na každého kolemjdoucího pro pomazlení, tady občas zafunguje povel "ne". Psí pohled taky moc nefunguje, protože jedno očičko má zakalené, nevím jak a zda vůbec na něj vidí.

... Ona je krásná jak štěstí a štíhlá jak laň a já srdce zmámené mám... Víc netřeba!

... já úplně nevím, s tou štíhlou laní. Když si vybavím, co vždycky Zdena říká

Přeji dobré ráno. Psa sice nemám, ale dobře vím, co znamenají "psí oči", ty jsou legendárně výmluvné. Kess i Arinka jsou šikulky střapaté

Aaa naše Kessinka! Tady se ukazuje, jaký je rozdíl, když pes žije se svou rodinou, jak se mu rozšíří jeho slovník. To miluju. A osobně jsem třeba moc ráda, že se tohodle posunu podařilo dosáhnout u docentky Talířový, že není nutno žít je povely, ale můžeme se domluvit. Je to velice úlevné. A stejně jako Kessinka, tak umí takhle lhát i Rumoušek. Prvně to předvedl kdysi na chalupě, když jsme tam celé léto bivakovali a dojížděli do Prahé do práce a teď, co má zahradu napořád, tak občas - zpravidla v zimních měsících, takhle taky zalže.

Aryncine pohledunmusi byt opravdu tezke odolat, ale kess pobavila jako vzdy. Je to krasna sikovna dama a predstirat curani aby mohla domu, to je majstrstyk. A taky ze si muze vybrat vlastni odpoved na dotaz zda jde domu to se mi moc libi, ze vlastne nema povel ale dotaz:)