PSI: Kess (56). Nic se, zaplaťpámbu, neděje…
Kess v pohodlí foto: Zdena Jůzlová, Neviditelný pes
Předchozí povídání o Kess najdete zde.
Dlouho jsem se neozvala – proč? Protože se nic zlého neděje. A já vím, chyba, měly by se zveřejňovat dobré zprávy. Tak jo:
Naše Kess je spokojená psinda, kapku zas přes zimu přibrala, ale paní doktorka ve VetNemo nás výjimečně ujistila, že to není nijak dramatické. Že prý na svůj věk vypadá velmi dobře. Byli jsme na očkování, dostala nějakou kombinovanou vakcínu a tentokrát to nebyla žádná sranda, ještě týden po očkování měla ztuhlou bouli na místě vpichu a pár dnů jí nebylo dobře, a jakmile jsme začali rukou tu bouli zkoumat, třásla se Kess zřejmě bolestí. Pomalu se to lepší, boule mizí a Kess je zase veselá.
Naše milé kamarádky pudlice se těší taky dobrému zdraví, ale taky díky veterinární péči. U Kiry se projevila ochablost močového měchýře. Což znamená, že si přes noc prostě počůrá pelíšek. Naštěstí na to existuje lék, ovšem je to celoživotní užívání. Pudlicí to nevadí, vesele skotačí, samozřejmě je to náročnější pro páníčky, prý se to kastrovaným fenkám stává.
Jak nám Kess pomalu stárne, stárnou i její souputníci. Kamarád Dasty, veliký kokr a známý tahač a neposeda, už taky nepotřebuje denně protáhnout páníčky několika kilometry cestou-necestou. Jemu s tou jeho hustou srstí současné počasí náramně vyhovuje a vyválet si hřbet v jakémkoliv zbytku sněhu a ledu je prostě blaho. Ale protože už taky stárne, čumák má celý bílý, a procházky jsou sice fajn, ale když má splněnou hygienu, není už potřeba se venku zdržovat, když doma tak krásně hřeje radiátor…
Kess – musím to přiznat – vedle nás, nesportovců, hodně leniví. Mám několik kamarádek – chodkyň, pro něž je nachodit denně deset kilometrů životní potěšení. Jó ty by si měly, babky pohyblivé, pořídit psa! Ale to ony ne, psa máme my, přirození lenoši. A tak se denně přemáháme, abychom udělali dalších pár kroků, jak my, tak ta Kess. Ještě že máme cestou na vycházku fotbalové hřiště, kde Kess denně obíhá terasu u hospody a má své vlastní agility. A stejně jako Kess tam dělá sportovní kolečko víc psů, to je docela legrace, když na té terase postávají chlapi s pivem a pod nohama jim probíhají psíci. Kessina ví, že se terasa obíhá třikrát, nikdy se nesplete. Poslední kolečko bere tryskem, protože pak šup domů a je tam nějaká ta dobrota za odměnu.
Kessinu taky občas chytne lítavá, a když je kolem nuly, nemusí si brát svetr, a ten mokrý sníh nádherně drží pachy, tak jí baví ranní vycházka, samá čmuchačka. Když se jí nelepí zmrazky mezi prsty, užívá si lítání s vědomím, že doma čeká miska s vytuněnými granulemi. Tím vytuněním myslím jednak kousek vařené mrkve, jednak taky lžíci tvarohu nebo jogurtu, jó to je psí dobrota. A to i díky tomu, že jsme dokoupili „ty dobrý granule“. Tím myslím cosi s příchutí ryby a cosi s příchutí „lamb“. Stále máme v zásobě „kuře s bramborem“, ovšem to naší Kessince nejede. Tak upřímně – žádná škoda, aspoň jí trošku splasknou ty špíčky na bocích, chichi… Dokonale přebere tu misku, slupne, co jí chutná, a ty blbý bramborový granule zůstanou. Někdy to dodlábne během dne, někdy to vyhodím. Vždyť je to vlastně jedno…
I když nemáme moc dlouhé vycházky, Kess to čmuchání v hlavičce šrotuje a noc co noc má z toho živé sny. Kope packami, mrská se na dece a poštěkává vysokým hlasem. Není to moc hlasité, ale vzbudí vás to. Fakt, docela legrace, když vám takhle ve tři ráno začne štěkat postel!
A jestli vás zajímá, jak se má černá nohatá Tessa, kterou před víc jak rokem našli jako nemocné štěně uvázanou v lese, tak tak se má – podle odpočinkové polohy na gauči – asi sakra dobře. Který pes to má, takový gauč, na kterém se rozvalí v celé své délce? Mně se hrozně líbí ta fotka s kládou v tlamě, to je vidět, že se Tessa fakt dobře baví... a že ji osud zavál do solidního domova.









